Hrozba konspirací a fake news s rostoucím počtem více či méně důvěryhodných informačních zdrojů sílí, proto platforma GrowJob uspořádala minulý týden další ročník konference o kritickém myšlení. Vystupující v něm upozornili na řadu aktuálních hrozeb a poradili, co proti nim dělat. StartupJobs Newsroom byl mediálním partnerem akce.

„Dezinformace hýbou světěm,” otevřel sérii projevů jeden z organizátorů, spisovatel Petr Ludwig a dodal, že konferenci o kritickém myšlení pořádají již pátým rokem, ale situace se zdá být horší a horší. „Dezinformace tu byly vždy, ale dneska jsou na steroidech sociálních sítí,” upozornil autor knihy Konec prokrastinace a zakladatel vzdělávacího institutu GrowJob, který konferenci Kritické myšlení 2020 pořádal.

Upozornil, že lidé podle statistik stále víc konzumují informace ze sociálních sítí místo z tradičních médií, a tak je potřeba naučit se s dezinformacemi pracovat. Vyzdvihl například nutnost vyššího prostoru pro factchecking v médiích či potřebu „vyhladovět” dezinformační weby, tedy neplatit za reklamu na těchto pochybných portálech.

Nebezpeční influenceři

Patrik Kořenář, který se pomocí pořadu Fakta vítězí snaží od roku 2017 rozšiřovat mediální gramotnost, se ve svém projevu snažil vystihnout společné znaky konspiračních teorií a jejich autorů. Podle něj jde za konspiraci považovat „cokoli, co není mainstreamový narativ”, obecně jde však o vysvětlení pro událost či situaci, která je přičítána spiknutí mocných sil, často s politickou či ekonomickou motivací. Společnými prvky pak je, že „nic se neděje náhodou a všechno je nějak propojené”, základem je boj dobra se zlem, přičemž se obvykle objevuje prvek tzv. spiknutí elit. Za velkým množstvím konspiračních teorií podle něj stojí relativně málo lidí, zároveň tvrdí, že ne všechny konspirační teorie jsou automaticky nesmysl.

Podle Kořenáře lidé rádi podléhají konspiračním teoriím z důvodu vzorců v našem mozku, který je zvyklý zjednodušovat věci, neboť je pro nás snazší hledat vzorce a vyhýbat se nejistotě. Motivací je často snaha uzavřít složitý svět do škatulek a zjednodušit ho.

O závažnosti dopadu dezinformací na lidské zdraví referovali Blanka Sigmundová, ředitelka neziskové organizace Loono, zaměřující se na osvětu ve zdravotnictví, a Lukáš Roubík, kulturista a spoluzakladatel Institutu moderní výživy. První ze jmenovaných se zaměřila na kauzu, kdy jistá žena na svém YouTube kanálu zpochybnila pozitivní přínos mamografů a předložila podle Sigmundové „zajímavou směsici nepravd”, když ženy odrazovala od tohoto vyšetření. Sigmundová proto varovala před nebezpečím podobných „kvaziodborníků” a poradila lidem, aby si zaprvé ověřovali informace, zadruhé věřili odborníkům a zatřetí neposlouchali nikoho, kdo jim odpírá vyšetření mamografem.

Podobnému tématu, tedy nebezpečí dezinformací na poli zdravotnickém, se věnoval i druhý jmenovaný. Lukáš Roubík varoval před bludy, které mnozí samozvaní odborníci veřejně šíří o různých stravovacích metodách a dietách. Často za tímto účelem podle něj dochází i zneužívání různých vědeckých studií, které se mylně interpretují, či si z nich daný „odborník” vybere právě to, co se mu nejvíc hodí. „Řada lidí se ve vědeckých studiích vůbec neorientuje, a když nějaký šarlatán nebo guru na výživu, který vyznává nějaký extrémní názor o výživě nebo redukčních dietách, chce ten extrém podložit, aby to vypadalo odborně, tak k tomu cituje nějakou vědeckou studii a 99,9 procenta lidí si řekne, že když na to je vědecká studie, tak je to automaticky pravda. Ale, proboha, není!”

Vzal si na paškál i tzv. influencery, kteří navzdory velkému dosahu svých sdělení často nedbají na odpovědnost a mezi svým obecenstvem šíří (nezřídka za peníze) bludy, které mohou vést až k problémům se zdravím. „To, že některé celebrity prorazily ve svém oboru, neznamená, že vám automaticky mohou radit s vaším zdravím, redukčními dietami, hubnutím a doporučovat vám na základě vlastní zkušenosti nějaký jídelníček,” nadnesl a zmínil případ známé kuchařky, která například podle něj propagovala postup, jak se dietou zbavit žlučových kamenů. Obzvlášť bychom měli vzít vpotaz, že řada influencerů bere za propagaci různých výživových doplňků peníze. „Rozhodně ne všichni, ale někteří influenceři by za peníze prodali i svoji babičku a propagovali by cokoli,” řekl.

Jak funguje mozek?

Zkušená novinářka Alexandra Alvarová ve své řeči poukázala na to, že informačních kanálů je mnoho, ale zmizela z nich tzv. informační autorita - například když vzdělaný novinář dříve fundovaně třídil informace, jež se dostávaly k publiku. „My jsme se tak dozvídali všichni stejně, co se kolem nás děje, a tak jsme byli součástí stejného informačního prostoru.” Sociální sítě a jejich algoritmy ale umožnily nakonfigurovat informační autoritu individuálně, tak aby se uživatel vracel a strávil na dané platformě co nejvíce času. „Na zemi dnes nenajdete člověka, který by konzumoval informace ze stejného informačního prostoru jako jeho soused,” konstatovala.

Kritické myšlení se podle ní dostalo do pozice „pátého kola u vozu” a otěže přebraly algoritmy, jež jdou po psychologických slabinách. Kritické myšlení prý ohrožuje celá řada věcí, která dovede „vypnout kritický filtr”. Například jednoduše důvěřujeme informacím, jež kolují ve skupině podobně smýšlejících lidí. „Dezinformační hry jsou mnohem složitější, my si jen myslíme, že jsme je prokoukli, protože jsme prohlídli první level. Ale prosímvás, nepřeceňujme vlastní mozek,” apelovala.

Ještě více do hlubin mechanismů zpracování informací se ponořila jediná zahraniční vystupující, a to Tali Sharot, přední světová profesorka kognitivních neurověd z Univerzity College London, která konstatovala na základě odborných studií, že lidský mozek je náchylnější přijímat a zpracovávat informace, kterým již sám věří. Vzpomněla například vlastní veděcký pokus, při němž nechali vzorek lidí rozhodovat o určité finanční záležitosti, přičemž sledovali reakce v jejich mozku. Ukázalo se, že když s dotyčným člověkem jeho partner v diskusi souhlasil, sebedůvěra dotyčného rapidně vzrostla. Zatímco v případě nesouhlasu kleslajen mírně. Tento tzv. Confirmation bias podle ní dokazuje tendenci více souhlasit s informacemi, kterým dopředu věříme.

Stejné je to podle ní s inklinací k přijímání dobrých zpráv před těmi špatnými, o čemž prý svědčí třeba minimální dopad varovných obrázků na krabičkách cigaret.

Jak tedy dostat k člověku informaci, které již dopředu nevěří? Nejhorší je podle Tali Sharot argumentovat tím, že jeho víra je špatná. „Potřebujeme najít společnou půdu,” uvedla s tím, že když ukážeme partnerovi v diskusi, že máme něco společného, staneme se z „nesouhlasícího” partnera „souhlasícím”, a tím pádem bude mozek dotyčného více otevřený přijímat informace, které by jinak rázem odmítl. Proto je také podle ní mnohem efektivnější při komunikaci k lidem akcentovat progresivní a pozitivní stránku věci než negativní.

V podobném duchu koneckonců hovořil i již zmíněný Patrik Kořenář, podle něhož řada lidí nešíří dezinformace záměrně, ale někteří prostě třeba jen vycházejí z již neplatných stanovisek. „Nejde o to se lidem posmívat, že jsou konspirátoři, ale spíš najít společnou řeč,” řekl a dále apeloval na „plošné rozšíření mediální pozornosti a kritického myšlení”. Zpětné odhalování totiž podle něj nestačí.

Foto: Unsplash