Smyslně rudé šaty na maturitní ples za tři sta korun na den nebo minišaty na párty za tisícovku. Vývojář z Prahy spustil online platformu ShareWear, kde si dámy vyměňovaly za poplatek šaty. S koronavirovou karanténou ale šaty nebylo kam nosit a ShareWear musel zavřít krám. Nikola Šafránek však boj s trendem kupování oblečení na jedinou příležitost nevzdává, přepracoval svůj byznys model a ShareWear chce spustit znova. Tentokrát s poplatkem ne za den, ale za paušál.

Je to přeci trapas objevit se na Instagramu na dvou různých fotkách ve stejném ohozu. Nebo nedej bože přijít na mejdan ve stejných šatech jako minule. Jsou ale i lidé, kterým neustálé nakupování oblečení jen pro jednu příležitost připadá jako plýtvání a s tímhle trendem nesouhlasí. Mají pak dvě možnosti: buď trend ignorovat a být out pořád v tom samém, nebo nosit stále nové věci, aniž by je museli kupovat. Pro ty, co zvolili možnost B, je tu startup ShareWear.

Je to online platforma na sdílení oblečení mezi lidmi. Ten, kdo právě šaty nepotřebuje, je vystaví a někdo jiný si je může za poplatek půjčit. Jak se se dá předpokládat, ze sta procent jsou vystavovatelkami i zákaznicemi ženy.

„Chceme nabídnout alternativu k rychlé módě, která ničí naši planetu, a zároveň umožnit lidem oblékat se krásně za zlomek ceny. Chceme nabídnout možnost, jak nechat využít šatní skříň, která je mnohdy plná krásných kousků, které jsme na sobě měli několikrát. Každý může pronajímat anebo si půjčovat oblečení,“ říká ke svému projektu Nikola Šafránek, zakladatel online platformy, která se od běžných půjčoven oblečení liší tím, že nabízet v ní může kdokoliv.

Jednou z položek na ShareWear jsou plesové šaty, lze si tu však půjčit i svatební, koktejlové nebo večerní šaty. (Foto: web ShareWear).

Nikola Šafránek vystudoval IT management a nyní se živí jako produktový manažer ve stejném oboru. Jinými slovy s týmem vývojářů a designérů vytváří weby a mobilní aplikace. „Když jsem pracoval v módním vyhledávači Glami a viděl jsem, kolik lidí utrácí ohromné množství peněz za oblečení, které jim poslouží jen na několik příležitostí, začal jsem myšlenku sdílení šatníku rozvíjet. Pokud se rozhlédnete, je tu nepopiratelný trend, který říká lidem na sociálních sítích, že fotografie ve stejném oblečení není cool,“ vzpomíná Šafránek na dobu, kdy ShareWear založil. Položil si otázku stejnou, jako mnoho lidí před ním, když se podívali do své šatní skříně: Co s oblečením, které mám doma a už jej nenosím? Půjčit ho a ještě na tom trochu vydělat.

První zákaznice nabírali v online bazaru

ShareWear založil Šafránek loni sám, ale v průběhu času přibral tři kolegy. „Hledal jsem ty, kteří udržitelnou módu tlačili z internetu do ložnic, anebo spíše do tanečních sálů. Měli jsme tak programátora, kolegyni na koupě oblečení, na social marketing a na PPC (pay-per-click, je model internetové reklamy, kde inzerent platí za kliknutí na reklamní inzerát, pozn. red.)," říká Šafránek, který ve startupu fungoval jako produktový manažer a motor projektu v jednom.

Podle hesla nevymýšlej něco, co už je vymyšlené, zvolili několik platforem, které se nevzájem doplňují. Vytvořili platformu, která funguje, aniž by bylo nutné najmout několik vývojářů a připravit roadmapu v Jiře (Jira je produktový nástroj, který pomáhá s organizací projektu, pozn. red.). „Doufám že inspiruji začínající podnikatele k tomu, aby zvážili pro a proti vývoje vlastní platformy. My jsme použili engine Shopify, napojili jsme jej přes Integromat na Google Sheets, Airtable, G Suite a Typeform. Díky drobným vývojářským úpravám jsme pak měli systém, který zvládl bez našeho zásahu nechat vložit oblečení od majitelky včetně všech parametrů, oblečení objednat a zaplatit kartou tak, aby majitelka měla veškeré instrukce pro odeslání zboží a zákaznice byla spokojená a věděla, že jí druhý den oblečení přijde,“ vysvětluje Šafránek.

První klientky sháněli osobně na Vinted, což je burza, kde se prodává oblečení z druhé ruky, dále přes PPC kampaně a skrze PR články. „Oslovili nás z České televize i z Forbesu. Měli jsme spočítané, zda se vyplatí oslovovat cílovou skupinu osobně nebo získávat nové majitelky a jejich šaty skrze investice do kampaní na Facebooku,“ popisuje Šafránek.

Uživatelky na ShareWear sdílejí i luxusní kousky. (Foto: web ShareWear).

Šafránek neměl žádné investory, ani je nehledal. Do ShareWear investoval vlastní vydělané peníze. „Investoval jsem, abych si ověřil, že ne každý byznys model, který vyjde jako správný v průzkumech trhu, je ten, který bude skutečně fungovat,“ pousmívá se.

Projekt neměl být ziskový v prvním, druhém ani třetím roce. To ani nebyl cíl. „Naopak, v byznys plánu je třeba počítat s tím, že projekt může být první tři roky v červených číslech. Vzhledem k tomu, že jsme v ShareWear půjčovali plesové šaty, jednalo se o úzkou skupinu zákaznic. Jednalo se také o MVP (Minimum Viable Product, tedy produkt s nejmenší možnou funkcionalitou, ale takovou, aby ho bylo možné používat, pozn. red.) který měl ukázat, jakým způsobem se budou chovat majitelky, jež své oblečení na web nabídnou, a jak zákaznice, které si šaty půjčí,“ pokračuje Šafránek.

Projekt ale narazil na lidský faktor, na nespolehlivost majitelek. Šaty buď nedodaly v termínu, který slíbily, nebo jednoduše přestaly se zájemkyněmi komunikovat. Majitelky také třeba po měsíci zapomněly, že své šaty na server vložily, a mezitím je prodaly. Zároveň chyběla možnost osobního vyzkoušení šatů před zápůjčkou. „Bylo tam i mnoho dalších problémů, ale tyto dva byly klíčové. To ale nebyla překážka, problémy jsou řešitelné a před koronavirem jsme se začali zaměřovat na šaty vlastní, které jsme za své peníze koupili, a na šaty levnější,“ říká Šafránek.

Šafránek už má dokonce zpracovaný vlastní vizuální styl i ikonu. Takhle bude vypadat ikona v aplikaci do mobilu. (Foto: Archiv ShareWear, Design: FilipKominik.com).

Šafránek se svým ShareWear dokonce zaujal platformu Busyman, která propojuje angel investory s nadějnými startupy. „Projektům, které se zabývají udržitelností a sdílenou ekonomikou, velice fandíme, byť společnost jim teprve přichází na chuť a mnohdy jim ještě nerozumí. Je v nás bohužel stále hluboce zakořeněno, že vše musíme vlastnit, a kdo toho má více, ten se má také lépe,“ říká výkonný ředitel Busymana Jakub Domitra.

Se Šafránkem se zástupci Busymana setkali na jedné z jejich akcí, kde se mezi řečí zmínil o tom, co dělá. „Jeho nápad a hlavně přístup nás zaujal, takže jsme společně v následujících týdnech začali projekt připravovat na vstup možného investora. Kombinace autorových zkušeností z minulého působení, již zainvestované vlastní prostředky spolu s významným potenciálem rodícího se segmentu sdílené ekonomiky dávaly tomuto projektu velký prostor na růst a také má potenciál přispět k omezení plýtvání,“ podotýká Domitra.

Pandemie projekt zmrazila

I přes překážky by tedy ShareWear šlapal dál, jenže přišel koronavirus. Přesně v sezóně, kdy členové týmu projekt ladili a zákaznice si objednávaly šaty na plesy. Nastala karanténa, společenské akce se zrušily a poptávka po šatech se zastavila. „Tým jsme rozpustili a já jsem využil tento čas pro to, abych upravil byznys model a poučil se ze zpětné vazby zákaznic a z problémů, které jsme museli řešit,“ zamýšlí se Šafránek.

Nyní má pro ShareWear připravený kompletně přepracovaný obchodní model, který upravuje pronájem na měsíční paušál a ne na jednorázové půjčovné za den, jako tomu bylo dosud. Model Šafránek upravil tak, aby byl pro koncového zákazníka i pro startup obchodně zajímavější a pro životní prostředí udržitelnější. „Podnikání je o hledání cest mezi slepými uličkami, my jsme si několika takovými prošli. Nebude to trvat dlouho a přijde čas, kdy se sdílená ekonomika přesune i do oblasti módy,“ doufá Šafránek, který by rád novou verzi ShareWear spustil ještě v tomto roce.