Divadla se mění a pandemie je nutí přesunout se do online prostoru. Streamovací služba Dramox proto začala divákům zpřístupňovat divadelní inscenace na internetu a nabízet záznamy nejen českých divadelních her. A má i globální ambice. Za první dva ukončené kvartály Dramox rozdělí mezi divadla přes 5 milionů korun. "Na návratnost nespěcháme," říká Radim Horák, jeden ze zakladatelů. Do černých čísel se chce dostat v příštím roce.
Dramox je slovy Radima Horáka dlouhodobá podpora divadelní kultury a způsob, jak trávit s divadlem více času. Současně dává divákům možnost objevovat i ta divadla, která jsou od jejich bydliště vzdálená a za normálních okolností by se k nim nedostali.
Zpočátku se některá divadla obávala, že zpřístupnění inscenací na internetu zničí divadelní kulturu. Tomu se ale tvůrci Dramoxu brání. „Pro nás to je stejné, jako když si doma pustíte film v televizi, ale stejně jdete občas do kina, protože ten požitek je diametrálně lepší. Dramox funguje na stejné bázi. Divadlo je pořád divadlo a jsou to dva neporovnatelné světy,“ říká Horák.
Většinu divadel tvůrci kontaktovali loni v létě, kdy byly restrikce rozvolněné, divadla hrála a život v Česku se vracel do starých kolejí. „Počítali jsme s tím, že se na podzim vrátí druhá vlna a tušili jsme, že se všechno znovu zavře – i když ne takhle dramaticky a nadlouho. Některá divadla si nechtěla připustit, že by se něco takového mohlo stát, takže jejich reakce byla vlažnější a moc se jim do toho nechtělo. Některá to uvítala od samého počátku a byla nadšená službou jako takovou,“ popisuje Horák začátky spolupráce.
Po spuštění platformy loni 20. října se začala některá divadla ozývat sama a počáteční vlažný přístup se po pozitivních zpětných vazbách rozplynul. V současnosti Dramox zprostředkovává produkci 59 divadelních scén a má rozjednanou spolupráci s desítkami dalších po celé Evropě.
Pětapadesátiprocentní tržby pro divadla a autory
Měsíční předplatné je pro jednotlivce za 299 korun, roční pak za 2990 Kč. Více jak polovinu tržeb pak Dramox přerozděluje mezi divadla. „Nechtěli jsme systém, jako má třeba Spotify, kde se utržené peníze vydělí procentem z veškerých přehrání. To je výhodné pro ty nejposlouchanější, ale lokální kapely nemají šanci," vysvětluje Horák.
Výsledná částka se vypočítává podle každého jednotlivého uživatele a peníze z předplatného jsou rozděleny mezi ta divadla, jejichž představení zhlédl. „Pokud se podívám na jedno představení, půjde celých 55 procent jemu. Pokud se podívám na dvě, rozdělí se částka rovnoměrně mezi obě představení, čímž se hodnota těchto přehrání „sníží“. Přijde nám to spravedlivější,“ dodává Horák.
Za první dva ukončené kvartály rozdělí Dramox mezi divadla přes 5 milionů korun. Pro Horáka i ostatní bylo ale velmi zajímavé, jak někteří na vydělané peníze reagovali. „Po prvním kvartálu to nebyly tak vysoké částky, ale když jsme obvolávali divadla, vůbec to nečekala. Jedna ředitelka byla úplně v šoku. Jednalo se o nižší desítky tisíc, tak se těším, až jí budu volat, že pro ni máme čtyřnásobek,“ říká Horák. „Když jsme se později ptali, co vlastně očekávala, odpověď byla třeba 500 korun," dodává.
Představení Teremin Dejvického divadla
Diváci mají možnost podpořit divadla i nepřímo. Během závěrečných titulků se objeví výzva, v rámci které může uživatel přispět nad rámec předplatného. Částka je následně předána danému divadlu. „Je to způsob, jak odměnit divadlo za něco kvalitního. S funkcí jsme počítali od samého začátku a není primárně myšlena jako podpora divadel v době covidu. Někteří naši uživatelé to tak ale pojali a dávají divadlům velmi štědré dary,“ říká.
Předplatné mohou získat i školy a zájem o ně každým měsícem roste. Nejpočetnější jsou gymnázia, která divadlo vnímají jako zpestření výuky. Dramox navázal spolupráci i s DAMU, kde pro studenty vytvářejí pracovní listy. „Feedback od učitelů i studentů je pozitivní a baví je s tím pracovat,“ chválí si.
Dramox aktuálně používá přes 7000 uživatelů. Z průzkumů a zpětných vazeb je patrné, že většina z nich jsou lidé zvyklí do divadel chodit. Silnou skupinu tvoří i lidé nad 55 let, kteří už se do divadla nedostanou, a to ze zdravotních důvodů, nebo proto, že nemají s kým jít. Postupně se zvětšuje i množství studentů, kteří u nás divadlo konzumují v rámci školní výuky.
Nemám rád internet
V souvislosti s Dramoxem se často vyskytuje označení „divadelní Netflix“ a sami tvůrci se mu nebrání. „Je to cíl, kam bychom se rádi dostali. V tuto chvíli se zajišťujeme tak, abychom mohli co nejdříve vstoupit na cizí trhy. Na spadnutí je Slovensko, ale domlouváme se i s jednotlivými divadly, například v Budapešti, které má o nás zájem. Primárně se zaměřujeme na Evropu, ale jednáme například i s australskými divadly,“ říká Horák. Představení budou pro české diváky otitulkovaná. Připravují se i anglické titulky a další jazyky budou časem následovat.
Podobné platformy již v zahraničí existují, ale většina z nich se zaměřuje pouze na lokální trh. „Je to konkurence, ale vnímáme to i tak, že pokud existují, existuje i spousta záznamů, které mají k dispozici a my je mohli využít. S některými jednáme o vzájemnou výměnu některých inscenací, díky čemuž rozšíříme divákům nabídku,“ popisuje.
Oproti Netflixu má ale divadelní platforma složitější přístup k jednotlivým inscenacím, a to především kvůli složitým autorským právům. Zatímco pro odkoupení práv k celovečernímu filmu stačí jediná smlouva s distributorem, musí Dramox pro každé jednotlivé představení uzavřít smluv hned několik: s divadlem, autorem hry, režisérem, dramaturgem, autorem hudby, kostymérem, choreografem a všemi herci. „Například k natáčení Dobře placené procházky s Divadlem J.K. Tyla v Plzni jsme uzavřeli třicet smluv. Stačí, aby jediný člověk řekl ne a představení nemůžeme uveřejnit. Proto si myslíme, že projekt, jako je Dramox, nevznikl nikdy předtím,“ říká.
Takovéto „ne“ se naštěstí stalo tvůrcům platformy pouze jednou. „Důvod zněl: ‚Nemám rád internet.‘ Člověk si ale musí uvědomit, že často jednáme se staršími lidmi, kteří mají rádi divadlo, ale nesouhlasí s tím, co děláme. Je to pro ně moc nové,“ dodává.
Pokud o to mají divadla zájem, odstraňuje pro ně Dramox nelegální kopie představení z internetu. To obstarává Horákova firma Weemazz 2.0., kterou založil v roce 2013.
Jedno představení jsme měli natáčet už čtyřikrát
Prvních 40 záznamů, se kterými Dramox startoval, odkoupil od České televize. Ostatní záznamy jsou převzaté z divadel, nebo si je nechává natáčet. Převzaté záznamy musí splňovat určitou kvalitu obrazu, ale vyskytují se i výjimky. „Například pro Revizora z Divadla Bez zábradlí existuje jediný záznam natočený na VHS a je 40 let starý. Představení je ale natolik kvalitní a účinkují v něm známí herci, že nám dávalo smysl ho přidat i tak. Zobrazuje se u něj ale informace, že se jedná o archivní záznam a v lepší kvalitě neexistuje,“ vysvětluje Horák.
Natáčení v současnosti komplikuje pandemie. „Jedno představení jsme měli natáčet už čtyřikrát a čtyřikrát bylo kvůli covidu zrušeno. Není to moc příjemné, pokaždé jsme v tom měli nějaké náklady, které jsme museli škrtnout," říká. Časem chce Dramox zprostředkovávat i přímé přenosy a pracuje na přidání nových funkcí, jako je například watchlist. Nově jsou spuštěny mobilní aplikace a aplikace pro chytré televize.
Divadla nejčastěji poskytují archivní záznamy her nebo těch, které se blíží derniéře. „Očekávali jsme, že vůle k poskytování nových inscenací nebude velká, ale například před měsícem se u nás konala premiéra Žítkovských bohyň Východočeského divadla v Pardubicích. Proto si myslím, že se to bude postupně měnit. Ale musím říct, že nás toto vnímání divadel netrápí. Chápeme, že je potřeba si vztah a důvěru navzájem budovat,“ konstatoval Horák.
Představení v řádech desetitisíců
Nápad na založení Dramoxu se zrodil ještě před pandemií v hlavě Martina Hájka. Chtěl skloubit lásku k divadlu, ke které ho přivedla manželka, a technologické znalosti. Po příchodu pandemie zkontaktoval Martina Zavadila, který do projektu přizval i Radima Horáka. „Hodili jsme to spolu na papír, rozebrali projekt po technické i finanční stránce a Martin Hájek souhlasil se zafinancováním projektu,“ říká Horák. Především kvůli vysokým výdajům v IT oblasti se celková investice vyšplhala na necelých 30 milionů korun.
„Na návratnost nespěcháme. Naším současným cílem není profit, ale přinést divadlům a divákům službu, která je bude bavit a kterou budou používat,“ vysvětluje. Během příštího roku očekávají, že se dostanou na černou nulu. Na chodu Dramoxu se podílí kolem 40 lidí, Hájek, Zavadil a Horák jsou ale jedinými podílníky.
Pořizovací cena jednoho představení se pohybuje ve vyšších desetitisících korun. „Záleží na představení, které natáčíme. Pokud se jedná o velkou scénu nebo muzikál, potřebujeme více vybavení i členů štábu, což zvedá celkovou cenu,“ říká Horák.
Z leva: Radim Horák, Martin Zavadil a Martin Hájek, zakladatelé Dramoxu
Vliv pandemie na divadla
Divadelní svět byl podle Horáka konzervativní a až s pandemií změnil přístup k onlinu. „Většina divadel nikdy nestreamovala, a pokud inscenace natáčela, tak pro sebe do šuplíku. V první vlně se to snažila změnit, přidávala věci na internet, ale bylo to takové chaotické. Teď už v tom má větší přehled a chce používat moderní technologie. Více se otevřela změnám,“ popisuje Horák.
„Myslím si, že se svět nikdy nevrátí do stejných kolejí. Stejně jako válka hnul covid se světem a změnil ho. Co se divadel týče, už teď od nich slýcháme, že mění způsob, jakým budou hrát různá představení. Doposud bylo zvykem, že se hrálo dvakrát měsíčně po celý rok,“ říká Horák. Místo toho se podle něj bude hrát třeba čtrnáctkrát, ale jenom po dobu jednoho měsíce. S tím se pojí angažmá herců, kvůli kterým hrají v různých městech, a pro divadla je náročnější je platit.
foto: Dramox
