Nulisec vznikl z myšlenky zjednodušit distribuci zboží od velkoobchodníků v pražské vietnamské tržnici Sapa k prodejcům z večerek. Během dvou let se však vznikající B2B online tržiště rozrostlo natolik, že dnes čítá 160 firemních prodejců a dva tisíce odběratelů. Loni přes platformu proběhly transakce za 40 milionů korun a společnost tří mladých českých podnikatelů s vietnamskými kořeny se chystá na expanzi do zahraničí.

O Nulisec se v médiích často mluví jako o „budoucí evropské” Alibabě, gigantickém čínském B2B online tržišti, kde je možné nakupovat přímo od výrobce. Zakladatel Lukáš Pham (na úvodní fotce uprostřed) bere tohle přirovnání s nadhledem: „My si z toho někdy děláme spíš srandu,” usmívá se a zdůrazňuje, že v první řadě chtějí zůstat platformou, nikoli přeskočit na e-shopovou kolej: „Nikdy nebudeme nakupovat a prodávat.”

Ideálně by podle něj odběratelé měli na Nulisec chodit nakupovat pomocí různých specifických B2B charakteristik jako například žádosti o cenu. „Protože B2B obchod nefunguje jako e-shop, kam zákazník přijde, uvidí ceny a podle toho se rozhodne. Tady se jedná s výrobcem, a ten má už z podstaty věci unikátní zboží,” vysvětluje.

Pokud má obchodník zájem přes Nulisec nakoupit, kontaktuje prodejce a s ním si sjednává ceník a další podmínky. „Takhle to vlastně funguje na offline veletrzích. My jsme celý proces zdigitalizovali, aby místo toho, že se musíte setkat, si zažádáte o ceny a výrobce vám pomocí nějaké vaší nákupní historie přiřadí nákupní ceník. Podle toho pak nakupujete a získáváte lepší podmínky,” přibližuje a poprvé naráží na skutečnost, že pro většinu českých maloobchodníků je online nákup zboží přímo od výrobců polem neoraným.

Počátky v Sapě

Nulisec vznikl teprve před třemi lety, a to pod taktovkou tří kamarádů: Lukáše Phama, Sonnyho Nguyena a Long Doa, jejichž rodiče se znají z vietnamské tržnice Sapa v pražské Písnici. „Rodiče spolu začali pracovat v Sapě a my jsme si říkali, že velkoobchodní prodej, který tam funguje, je hodně manuální, offlinový. Lidi si třeba e-mailem posílají nabídky, objednávky se dělají po telefonu, a my jsme se to rozhodli zdigitalizovat,” popisuje Lukáš.

Přitom všichni tři kamarádi měli dobře našlápnuto k vlastním kariérám v různých sférách: Lukáš studoval byznys v Kalifornii, Sonny biomedicínu v Londýně a Long informační technologie v Praze. I tak ale na konci léta 2018 spustili první verzi Nulisec. „První verze byla jednoduchá a její podstatou bylo propojit velkoobchodníky v Sapě, aby od nich mohly maloobchody všude po České republice odebírat zboží a nemusely kvůli tomu pořádat výlety do Prahy,” vypráví Lukáš.

Zpočátku se soustředili na vietnamské večerky, ale ukázalo se, že není snadné je zacílit, a tak se ještě více „rozprostřeli” a jako vhodná cílovka se ukázaly drogerie či prodejny s barvami a laky a jiným rychloobrátkovým zbožím. „Začalo to fungovat, lidé nakupovali, a tak jsme přemýšleli, jakou další hodnotu přidat. Oslovovalo nás hodně českých výrobců, že se chtějí dostat do vietnamské komunity a nabídnout tam zboží, tak jsme je do platformy zapojili. Teď máme primárně české výrobce lokálních značek,” říká Lukáš Pham a vyjmenovává například Nemléko, České Ghíčko, Econea či Tierra Verde.

Aktuálně mají mezi prodejci kolem 160 firem (soustředí se zejména na výrobce, ale mezi prodejci jsou i distributoři), k tomu dva tisíce odběratelů z řad maloobchodníků a stovky odběratelů velkoobchodníků. Loni mezi sebou v rámci platformy uskutečnili obchody v hodnotě kolem 40 milionů korun.

„Na expanzi jsme nachystaní"

Růst společnosti podle Lukáše Phama nijak výrazně nezasáhla ani pandemie koronaviru, právě proto, že sortiment spadá do rychloobrátkového zboží, čili například zmíněné drogerie či potravin, na kterých se ani v době krize nešetřilo. „Spotřební zboží nadále fungovalo, někde naopak i stoupla poptávka, večerky a maloobchodníci museli dál fungovat,” rekapituluje.

Společnost se tak nyní může v klidu věnovat vývoji produktu. „Teď jsme ve fázi, kdy to celé překopáváme, aby byl Nulisec opravdu tržištěm, aby se tam člověk cítil, jako když přijde na Aukro nebo do Alibaby,” doplnil Aleš Sekanina, který má ve firmě na starost marketing. „V použitelnosti jsme trochu slabší, ale to by se mělo do dvou měsíců změnit,” dodává.

Nulisec už nyní dokáže (za cenu provize z každé transakce; registrace do platformy je zdarma) zařídit komunikaci mezi jednotlivými firmami a v těchto dnech má přibýt například funkce, která umožní subjektům jednoduše vytvářet reklamní letáky a dále je rozesílat.

V řádu měsíců pak firma plánuje expanzi na zahraniční trhy. „B2B český trh je malý, takže dává smysl, abychom se soustředili na expanzi. Jsme víceméně nachystaní,” uvádějí s tím, že první na řadu by měly přijít sousední státy s porovnatelnou kupní silou, tedy Polsko a Slovensko. „Jedinou překážkou jsou koruny, to se musí z produktového hlediska doladit, ale najít pro české výrobce polské odběratele je jednoduché, stejně tak najít si dodavatele, co se snaží expandovat do evropských států,” uvádí Lukáš.

I proto se po investicích od Lighthouse Ventures a Leverage (loni do něj vložily řádově stovky tisíc eur) rýsuje vstup dalšího investora. „Investice by měla vždy být k nějakému růstu. Tehdy jsme se chtěli dostat na trh a tentokrát budeme hledat investici pro expanzi do zahraničí, takže by to měl být nějaký mezinárodní, spíš možná německý fond, který už má zkušenosti s B2B, marketplace a go to market strategy,” vypočítává Lukáš.

Opět se ale dostáváme k tomu, že podle obou zástupců Nulisec bude na tuzemské scéně ještě hodně práce s edukací ohledně B2B online zásobování. „B2B e-commerce je něco, co u nás teprve vzniká. Pro firmy to je pořád cosi nového, protože byly zvyklé objednávat přes e-mail, poslat vyplněnou tabulku, telefonovat… Ale nakupovat jako kdyby na e-shopu, tedy naklikat si zboží, zadat objednávku, zvolit si dopravu a podobně, to stále mezi našimi firmami není zavedené. Snažíme se proto být nejlepší, na druhé straně si ale uvědomujeme, že to firmy teprve učíme,” tvrdí Aleš Sekanina.

Lukáš Pham přitakává a ilustruje, jak by podle něj v ideálním světě měl B2B e-commerce fungovat: „V Holandsku se třeba prodává výborné acidofilní čokoládové mléko. A teď si představ, že na něj jako zákazník máš chuť a chtěl bys ho mít v Česku. Tak zajdeš do svého obchodu nebo večerky, zažádáš si o něj a obchodník si ho může objednat u dodavatele, který mu jich pošle balení. Takhle by měla fungovat propojená Evropa. V Americe taky není rozdíl mezi zbožím, které je vyrobené v New Yorku a které v Kalifornii. Ale když ho někdo v Texasu chce, tak má možnost je mít. To je přece cíl i EU.”