Dlouhé treky nejsou hazard, je to o zkušenostech, přípravě a troše štěstí, říká Petr Kosek, zakladatel e-shopu pro vyznavače ultralehké turistiky (UL) Nalehko. Jako první u nás začal s propagací ultralehkého vybavení, jehož celková váha na treku by neměla přesáhnout sedm kilogramů. Prvenství drží i v získání Tripl crown of hiking, tedy zdolání tří dálkových amerických stezek o celkové délce 12 789 kilometrů. Od roku 2019 vyrábí i vlastní ultralehké oblečení, které nechává šít v Česku a na Slovensku. „Češi jsou celosvětový extrém, vysokohorskou turistiku i amatérský sport máme na vysoké úrovni,“ říká pro StartupJobs Newsroom.

Hmotnost ultralehkého vybavení se pohybuje mezi pěti a sedmi kilogramy, váha ale není to jediné, co ho definuje. „Především začnu o svém pohybu a přítomnosti na horách trochu jinak přemýšlet. Nesu pouze to, co doopravdy potřebuji. Žádné ‚Co kdyby?‘ není potřeba, z 95 procent vím, jak to bude vypadat. To, co mám, perfektně znám, umím to používat a vyřeším s tím všechny situace,“ vysvětluje Kosek. „A pokud ne, jsem mobilní. Lidé s těžkými krosnami plánují ujít 15 kilometrů za den a je to pro ně velký fyzický počin. Když se člověk s UL potřebuje třeba kvůli vodě nebo špatnému počasí zmáčknout, může udělat 50 až 70 km.“

Ultralight ale není pro každého, záleží na osobních prioritách. Hodí se pro ty, kteří chtějí chodit dlouhé vzdálenosti nebo běhat vytrvalecké závody. Pokud je vaše představa užitého víkendu kemp, opékání buřtů a hra na kytaru, ultralehké vybavení vám k ničemu nebude. Nehodí se ani pro horolezce, jejichž vybavení musí vydržet extrémní zátěž.

Na začátku byla 4200 km dlouhá hřebenovka

K horám to měl Petr Kosek vždy blízko. Vyrostl v Orlických horách a posléze se kvůli škole odstěhoval do Liberce. Projekt Nalehko ale odstartovala až Pacific crest trail (PCT) neboli Pacifická hřebenovka, 4200 kilometrů dlouhá stezka, která se táhne podél západního pobřeží USA a spojuje mexické a kanadské hranice. „V té době jsem částečně žil v Kalifornii a začalo mě štvát, jak se člověk v pátek po práci snaží rychle zabalit, odjet někam daleko autem, tam dva dny být, o půlnoci se vrátit a zase jít do práce. V roce 2010 jsme s tehdejší přítelkyní naťukli Pacifickou hřebenovku a bylo jasno,“ vysvětluje Petr Kosek.

Následovala dlouhá příprava a načítání webů. „Klíčové bylo odlehčit, změnit přístup k vybavení, naplánovat zásobování a vodu. Řekl jsem si, že tu [v Čechách] jsme úplně blbý, když na zádech taháme taková monstra. Nedá se s tím hýbat a sto kilometrů je pro nás neřešitelná vzdálenost, přitom je to záležitost dvou dní,“ popisuje.

Po zdolání přechodu spustil v roce 2011 e-shop Nalehko. „Když jsme začínali, každý kousek v e-shopu byl mnou ozkoušený někde na treku. Jak se to rozrůstá, tak už to nejde. Od každé značky ale někoho osobně známe a z jejich portfolií vybíráme to, co nám dává smysl, nebo s tím máme osobní či zprostředkovanou zkušenost. Když je příležitost, nějaké novinky si i otestujeme,“ říká Kosek. Dnes Nalehko nabízí vše, co je k vysokohorské turistice za potřebí – od oblečení přes batohy a stany až po expediční stravu a vařiče.

Petr Kosek a jeho žena na Continental Divide Trail.

V roce 2019 spustili vlastní výrobu vybavení, které se šije v Čechách a na Slovensku. „Minimalizujeme tím pohyb materiálů a dáme práci lidem v tuzemsku. Částečně to děláme i proto, že mnoho firem začíná od UL ustupovat kvůli důrazu na udržitelnost," vypráví a dodává, že v minulosti byly tendence srážet hmotnost UL vybavení do extrémů, čímž ovšem trpěl materiál. Díky vlastní výrobě se ale podle Koska daří přeskočit řetězec marží, a tím pádem si mohou dovolit materiály, které mají mnohonásobně vyšší životnost. Aktuálně si nechávají vyrábět dlouhá a krátká merino trika, nepromokavé membránové bundy, kalhoty a sukně. Současně připravují zateplené bundy z polartecu alpha. 

Kolem hřebenovek se vytvořila celá komunita, z čehož těží i Nalehko. Mnoho majitelů firem, se kterými spolupracují, se zasloužilo o propagaci trailů a stáli u zrodu ALDHA-West (The American Long Distance Hiking Association West). „Na trailu se potkáváme a při byznysu spolu obchodujeme a dáváme si navzájem práci,“ říká.

Prvních pět let Kosek financoval firmu Nalehko z příjmů ze své druhé práce. „Rozhodně to nebylo tak, že jsem našel díru na trhu a hrozně na tom zbohatl. Bydlel jsem v podnájmu, spal na matraci a veškeré peníze šly do něčeho, co je až teď po deseti letech vidět,“ říká. 

Dnes má nalehko tři obchody – v Praze, Liberci a Brně. Tým tvoří dvanáct lidí, z nichž pět jsou podílníci. Roční obrat se podle Koska pohybuje v řádech desítek milionů. „Nastává doba, kdy se lidé dívají na to, co kupují, od koho to kupují, jak se to vyrábí a kdo za tím stojí, což jsem moc rád,“ komentuje současný trend. 

„Povídáme si o smyslu života a dvacet metrů pod námi někdo jiný bojuje o holý život.“

Ve spojitosti s UL se často zmiňují ti, kteří v honbě za co nejnižší vahou přelamují i zubní kartáček. „Je to taková legrace, že ten, kdo nechce řešit ty důležité věci, si ulomí kartáček. Ale jsou takoví, potkali jsme chlapíka, který s sebou nenosil normální lžíci, protože váží šest gramů, ale bral si z McDonaldu tu plastovou na jedno použití. Jiní nevaří a jenom si dehydratované jídlo namáčí do vody. To dají do uzavíratelného pytlíčku, hodí ho do horní části batohu, kde na něj celý den svítí sluníčko, trochu ho ohřeje a večer to snědí. Tím ušetří 200 gramů,“ popisuje Kosek. Podle něj jsou to ale extrémy, které se už nepojí s komfortem.

Říká, že vše je o přístupu – k plánování, k vybavení i k samotné přírodě. „Nevím proč, ale lidi neplánují moc rádi. Pokud vím, co čekat, a mám natrénováno, většinu času jsem v komfortu. Když přijde nějaká situace, která mě rozhodí, dokážu jí rychle vyřešit a vracím se do komfortní zóny. Člověk, který není připravený, se konstantně pohybuje v nekomfortu a věc, která by mě jen lehce rozhodila, jeho dostane do extrémně nebezpečné situace. Pak se stane, že sedíme na hřebenu, svačíme, povídáme si o smyslu života a dvacet metrů pod námi někdo jiný bojuje o holý život.“

Bez jídla se člověk pár dní obejde, bez vody vydrží až dva dny. Ale pokud naprší a začne foukat vítr, nastává v řádu několika hodin podchlazení. Zůstat v suchu a v teple by proto měla být při výběru vybavení priorita číslo jedna. „Člověk by měl začít tím, aby věděl, jak se pohybovat na horách, nespadnout, neskončit v lavině, nedostat bleskem a zůstat v suchu. Pokud jsem daleko od civilizace, musím zůstat pohyblivý a mít trochu komfort řešit situace. Zjistit, kolik kilometrů jsem denně schopen ujít, a podle toho naplánovat zásobování. Z toho vychází i to, kolik mám nést s sebou vody,“ popisuje Kosek.

Klíčový je materiál, funkčnost a znalost věcí, které s sebou člověk má. Vybavení nelze po někom okopírovat, každému sedí něco jiného. „Na PCT nenajdete dva lidi, kteří by měli alespoň z 90 procent stejné vybavení. Každý si to musí ozkoušet a zjistit, co jim vyhovuje,“ říká.

A jak vypadá obsah Koskova batohu? Tarp (uzavřený přístřešek), podložka pod sebe, nafukovací karimatka, péřový spacák, trekové hůlky, titanový kotlíček, vařič na kapalný líh se závětřím, dlouhá lžíce, nepromokavé oblečení (membránová bunda a kalhoty), jedna teplá vrstva (ideálně polar tech alpha), péřovka, lékárnička, filtr na vodu, pytel na jídlo, nepromokavý obal na batoh, přes zimu nesmeky a nízké návleky, nepromokavé ponožky, lopatka na exkrementy a oblečení na spaní. 

Popularizace ultralightu

Podle Koska je u nás popularizace dálkových treků v posledních letech na vzestupu a pytel se roztrhl i s ultralehkým vybavením. „Ve chvíli, kdy jsme u nás ultralight zpopularizovali, se to rozjelo. I zavedené firmy zajely produkci základního UL vybavení. Spoluexistujeme například s Pod 7 kilo, které se ale od začátku profiluje spíše cestovatelsky. Objevují se i malí hráči, kteří často kopírují, což pro nás představuje spíše nepříjemnost, ale tak to prostě je.“ 

Do budoucna má Kosek hned několik plánů. „Byznysově bych chtěl nastartovat naši kolekci tak, abychom mohli dlouhodobě podpořit nějakou českou šicí dílnu. Mnoho značek se chlubí tím, že má výrobu v Čechách, ale už se nikdo nepřizná k tomu, že tam maminy od rodin, které mají neuvěřitelné zkušenosti, pracují za minimální mzdu,“ dodává. Od zdolání vysněné osmitisícovky ale zřejmě opustí. Přeci jen má doma má dvě malé dcery.

Foto: Nalehko