Původně to měla být jen bakalářská práce, nakonec je z ní plnohodnotná mobilní aplikace, která už podle autorky zachránila život více než 100 lidem. Za projektem Nepanikař stojí teprve 21letá studentka biomedicínské techniky a bioinformatiky na VUT v Brně Veronika Kamenská, která má sama zkušenosti s duševním onemocněním. A tak vytvořila nástroj, který poskytuje pomoc například lidem s úzkostmi či sebevražednými sklony. V současnosti existuje v devíti jazykových mutacích a stáhlo si ji přes sto tisíc lidí ve 151 zemích světa. Umístila se také v prestižní Angelini University Award.

„Začalo to tím, že nám doma zkolaboval taťka, který měl infarkt a mrtvici, a já byla u toho,“ vypráví Veronika Kamenská. „Už od dětství jsem byla značně úzkostné dítě, takže mi v hlavě zůstala vtíravá myšlenka: ‚Co když se to stane zase?‘ Ta myšlenka se začala objevovat čím dál častěji a zároveň se mi vracely obrazy z onoho večera. Později se ukázalo, že jsou to symptomy posttraumatické stresové poruchy, kterou do určité míry stále trpím. Později se k nim připojila nespavost, protože to s taťkou se stalo večer, a já se bála usnout, kdyby se to stalo znovu,“ popisuje.

Postupem času se u ní objevily i úzkosti a deprese, které vedly až k pokusu o sebevraždu. Kamenská byla celkem dvakrát hospitalizovaná na psychiatrii, kde se podařilo nasadit vhodnou léčbu a stabilizovat její stav, přesto musí dodnes o svůj psychický stav pečovat.

Rok po hospitalizaci se také rozhodla natočit video o tom, jak to na psychiatrii vypadá. „Než jsem tam šla, měla jsem velké obavy. Nevěděla jsem, jaké to bude a co se tam dělá. Nezavřou mě do svěrací kazajky? Měla jsem otázky a měli je i ostatní, co tam se mnou byli,“ říká. Video mělo velký úspěch především na Instagramu, kde současně sdílela i krátké příspěvky o životě s psychickými problémy. „Všechno jsem popisovala ze své vlastní zkušenosti, nikdy jsem netvrdila, že tomu rozumím jako odborník. Dostávala jsem hodně pozitivní zpětnou vazbu a tahle chuť představovat lidem, že je OK nebýt OK, mě inspirovala k vytvoření aplikace,“ popisuje Kamenská, které od té doby chodilo čím dál tím víc zpráv s dotazy. „Věděla jsem, že těm lidem můžu říct jenom svůj pohled na věc, což jim nemůže pomoci v akutní situaci. Když to propuklo u mě, hledala jsem mobilní aplikaci. Nechtěla jsem o tom nikomu říct a mít appku v mobilu je hrozně fajn. Je to rychlý, anonymní a nikdo o tom neví. V ČR nic takového nebylo, tak jsem to chtěla změnit,“ dodává.

Poradna, mapa pomoci či počítadlo proti sebepoškozování

Mobilní aplikace má aktuálně sedm základních modulů: Deprese, Úzkost/panika, Sebepoškozování, Myšlenky na sebevraždu, Záznamy, Poruchy příjmu potravy a Kontakty na odbornou pomoc.

Modul deprese má preventivní funkci. Pro člověka se středně těžkou depresí není aplikace vhodná a je vyzván ke konzultaci s odborníkem. Úzkost je jedním z nejvyužívanějších modulů a je zaměřený na akutní stav paniky. Uživatel v aplikaci najde úkoly a dechová cvičení pro odvedení pozornosti. Stejně tak modul zaměřený na myšlenky na sebevraždu je míněný pro akutní stav. Záznamy může uživatel použít jako deník a sledovat v něm například vývoj své nálady. K modulu sebepoškozování zase na přání uživatelů přibylo počítadlo a záchranný plán: „Člověk, který se sebepoškozuje, má nutkání to opakovat. Tělo to začne samo vyžadovat. Stane se závislým, protože se při bolesti uvolňují určité hormony. Počítadlo slouží jako určitá motivace. Když to člověk zvládne třeba týden nedělat, tak si řekne: ‚Tyjo, už bych si neměl ublížit, když už jsem to týden zvládl.‘ A tak se jeho rezistence v podstatě navyšuje, už ho to ani tolik nenapadá, ale v momentě, kdy by se myšlenky zase objevily, koukne do aplikace a vědomí vlastních pokroků ho od toho odradí. Pokud si ublíží, čímž se stopne počítadlo, automaticky mu aplikace nabídne, aby kontaktoval specialistu,“ vysvětluje Kamenská.

S vývojem aplikace pomohl Veronice Kamenské její kamarád programátor.

Součástí webových stránek Nepanikař je i poradna a mapa pomoci, která obsahuje přes 10 tisíc kontaktů na psychology, psychiatry, pedagogicko-psychologické poradny, krizová centra a sociální služby plně hrazené pojišťovnou. Do budoucna by tvůrci Nepanikař chtěli nabídnout interní databázi i linkám důvěry v České republice.

Mobilní aplikaci si zatím stáhlo kolem 118 tisíc lidí, byla přeložena do devíti jazyků a aktivně pomáhá ve 151 zemích světa. Zhruba v 65 procentech jde o uživatele mladší 25 let, druhá nejpočetnější skupina je od 35 do 40 let. Především pro nezletilé je aplikace velice nápomocná, protože pro vyhledání psychologické pomoci jinak musí mít souhlas zákonného zástupce.

Všechny služby poskytují zdarma

U zrodu Nepanikař stál vedle Kamenské i programátor Tomáš Chlubna, její dlouholetý kamarád. „Požádala jsem ho o naprogramování aplikace – že tam bude jen nějaký text a pár gifů. Tak řekl, že jo, a chudák netušil, do čeho se vrhl. Kdyby to býval věděl, tak nevím, jestli by mi na to kývl,“ směje se. Studentský projekt, byl původně zamýšlen jako bakalářská práce, se totiž za velmi krátkou dobu nečekaně rozrostl. Dnes, tedy rok od spuštění, jsou součástí užšího týmu dvě koordinátorky poradny, grafička a koordinátorka sociálních sítí. K tomu navíc s chodem aplikace vypomáhá několik dobrovolníků, kteří zajišťují chod chatové a e-mailové poradny, mapy pomoci, či tvorbu videoobsahu a workshopů.

První vložení aplikace na Google Play si hradili ze svého, v současnosti získávají finance z dárcovských výzev a finančních darů. „Nejsme v tom úplně dobří, teprve se musíme naučit oslovovat potenciální partnery. Všechny služby poskytujeme zdarma a rádi bychom, aby to tak zůstalo,“ říká zakladatelka projektu, který nyní funguje jako zapsaný spolek.

Aktuálně běží dárcovská výzva na Darujme.cz, finance budou použity na supervizi dobrovolníků pro orientační psychologickou poradnu. Vše, co se vybere navíc, bude použito na vzdělávání dalších dobrovolníků. „Kapacity online poradny jsou úplně na hraně, začínáme nestíhat, proto bychom chtěli vyškolit nový tým lidí, kteří by mohli pomáhat,“ vysvětluje Kamenská.

Projekt původně vznikal jen jako bakalářská práce studentky VUT v Brně.

Dohled odborníků

Nepanikař má skvělé odezvy, jen v České republice podle zakladatelky zachránilo přes 100 životů, což prý dokazují odezvy uživatelů. „Nejvíce nás potěšila recenze , kde jsme dostali od jednoho uživatele jednu hvězdičku, navíc s komentářem ‚Nepomohlo mi to‘. O půl roku později hodnocení opravil na pět hvězdiček a komentář ‚Zachránilo mi to život,‘“ říká.

Zpětnou vazbu dostávají autoři aplikace i od odborníků. Nepanikař doporučil například primář Psychiatrické nemocnice Kroměříž a zároveň předseda kognitivně behaviorálních terapeutů v ČR MUDr. Petr Možný, či vedoucí psycholog olomouckých hasičů David Dohnal.

Ostatně autoři od počátku spolupracují s odbornou veřejností: „Když jsme vymýšleli aplikaci, ptali jsme se lidí s konkrétním duševním onemocněním na to, co jim pomáhá. Z jednotlivých tipů jsme udělali databázi a celou beta verzi poslali pěti odborníkům,“ vzpomíná Kamenská. V současné době má Nepanikař databázi konzultujících psychologů a psychiatrů, se kterými se o chodu aplikace radí. Současně se na vývoji podílí tým studentů psychologie a pacientů s duševním onemocněním, kteří testují nově přidané funkce.

„Rok po spuštění aplikace se na nás začali obracet lidé, kteří hledali další specifickou pomoc, proto jsme se rozhodli, že budeme chtít rozšířit povědomí ještě víc než jen pomocí aplikace,“ vysvětluje Kamenská spuštění přednášek a workshopů. „Mezi dětmi informovanost je, ale třeba netuší, jak to na psychiatrii vypadá. Zajímají se, ale nedohledávají si aktivně informace. Důležité je se jich při workshopech ptát, co je zajímá, co by chtěly vědět, a ne mít pouze připravenou strukturu. Dospělí většinou ví, co je jaké onemocnění, ale přetrvávají u nich mýty, které je třeba vyvrátit: nerozlišují rozdíl mezi depkou a depresí, případně razí rčení, že kdo o sebevraždě mluví, tak ji nespáchá,“ uzavírá zakladatelka projektu.

foto: Nepanikař z.s.