Productboard letos v lednu získal rekordní investici ve výši 45 milionů dolarů a stal se doslova miláčkem startupového světa. Za firmou stojí dva muži, Hubert Palán a Daniel Hejl, přičemž v médiích se většinou objevuje první z nich. Daniel Hejl je spíše jakýmsi „mozkem“ v pozadí, který udržuje vše v chodu a stará se o technickou stránku. V rozhovoru pro StartupJobs Newsroom, který probíhal ještě před vypuknutím koronavirové pandemie, vzpomíná nejen na úplné začátky, ale mluví také o svém přerodu z programátora v manažera, který místo strukturovaných kódů řeší nepředvídatelné emoce.

Firma Productboard má momentálně dvě pobočky – v Praze a San Franciscu. Zatímco tým za oceánem provádí hlavně výzkum a zaměřuje se na porozumění trhu, to hlavní se děje v pražském Karlíně v komplexu Nile House, kde sídlí většina vývojového, zákaznického i obchodního týmu. „Šéfem“ je tady jednatřicetiletý Daniel Hejl, který vystudoval informatiku na VŠE a před vznikem Productboardu pracoval jako softwarový vývojář.

Pozoruje a optimalizuje

Sám o sobě říká, že je člověk „in the shadows“, který pozoruje, optimalizuje a měří věci, aby mohla firma lépe a efektivněji fungovat. Na první pohled je tak sice téměř neviditelný, ve skutečnosti je ale naprosto klíčovou postavou, protože vede celý vývoj. A zatímco Hubert Palán dobře hovoří o vizích a směřování firmy, Daniel v rozhovoru přináší unikátní pohled zevnitř.

Je velmi ochotný, na formality si příliš nepotrpí a při osobním setkání začíná rovnou tykáním. Snaží se přesně formulovat své odpovědi, protože mu záleží na tom, aby byl srozumitelný. Ale občas se „neuhlídá“, a zvláště když vzpomíná na svá programátorská léta, začnou „létat“ slova jako framework, performance nebo engine. V průběhu setkání je na Danielovi vidět velká hrdost na to, čeho s Hubertem Palánem v Productboardu dosáhli, ale zároveň také velká pokora. Od začátku cítíte, že Daniel pro firmu žije. A více než z peněz, které vydělal, se raduje z toho, že může přetvářet odvětví, ze kterého sám vzešel.

Baví tě i po tolika letech práce v Productboardu?

Hodně lidí se mě ptá, jaké je to pracovat tak dlouho v jedné firmě, protože na českém trhu je běžné, že se práce mění jednou za dva nebo tři roky. A je zajímavé, že pro mě je každý rok úplně jiný, mám pocit, že každý rok jsem v jiné firmě. Před dvěma lety jsme neměli ani 30 lidí, teď jich máme přes 130.

Musí být velmi zajímavé pracovat ve firmě, která přetváří odvětví produktového managementu, které tady léta nějak fungovalo…

Před oficiálním založením jsem byl vývojář a strašně mě bavilo stavět produkty a psát kód. A přijde mi strašně zajímavé, kolik mentální energie a úsilní jde do toho, aby vývojové týmy byly co nejefektivnější a nejrychlejší. Máte různé technologie, frameworky, jazyky, metodiky nebo automatizace, aby byl tým schopen vyprodukovat co nejvíce kódu. Pak pracujete deset dvanáct hodin denně, abyste nějakou „fíčuru“ dodal v termínu. Ale potom si uvědomíte, že ji třeba nikdo nepoužívá.

Několikrát se mi stalo, že jsem pracoval na zajímavém projektu. Dělala na něm řada vývojářů třeba rok, celé jsme to dodali, byla tam skvělá architektura, performance… Ale tím, že zadání od klienta nebylo promyšlené, nevyřešilo to žádný problém a nikdo to reálně nezačal používat. Uvědomil jsem si, že makám a snažím se, ale nemám nic, na co bych mohl být hrdý nebo z čeho můžu mít radost.

Dnes už Daniel programuje jen výjimečně. Jeho dny jsou plné schůzek a jednání s nejrůznějšími lidmi.

Takže se to překlopí do nějaké rutiny?

Ani to není rutina, vždycky je tam nějaký excitement. Pro jednu banku jsme třeba stavěli sociální síť, to mi přišlo cool, měla propojit lidi, aby spolu efektivně pracovali. Bavilo mě to, ale když jsme to dodali, tak to nefungovalo, protože si to špatně navrhli. Nezačali to pořádně používat a já potom nemůžu říct, že nějaká banka používá sociální síť, kterou jsem postavil. Rozhodnutí o nových nápadech jsou mnohem více postavená na emocích než na datech.

A to mi přišlo strašně škoda, proto jsem se začal zajímat o product management a metodiky kolem startupů. Tak jsem se dostal k akcím jako Startup Weekend, což byly hackatony, kdy máte 48 hodin na, abyste si uvědomili, jestli to, co se řeší, je vůbec potřeba a jestli za to bude ochoten někdo platit. Bavilo mě o tom přemýšlet a dělat kolem toho research. A na jednom takovém víkendu jsem potkal Huberta, který tam byl jako porotce.

Jak začala práce na Productboardu?

Metodiky na product management existují, řada firem to dělá dobře, ale je to těžké, protože to dělají manuálně. Začali jsme se o tom bavit a říkali jsme si, že bychom mohli postavit nástroj, který tomu pomůže. Dali jsme se dohromady a začali jsme na tom spolu pracovat. Já jsem v té době už pracoval pro jeden startup v San Franciscu, takže jsem tam byl často. Trávili jsme spolu po večerech veškerý čas a bavili se o tom s potenciálními zákazníky.

Dostaneš se dnes ještě k psaní kódů, nebo už píšeš jen instrukce týmu?

Nepíšu ani kód, ani moc instrukce. Je to spíše o tom, že jsem komunikační kanál. U nás to funguje tak, že si lidi nastavují cíle sami pro sebe. A já jsem od toho, aby všichni měli kontext a věděli, co je důležité. Je to o maximální transparentnosti a sdílení informací.

Chybí ti programování?

Mně přijde práce s lidmi daleko zajímavější a komplikovanější k vyřešení. Na vývoji je hezké, že člověk dostává feedback, jestli něco funguje, nebo nefunguje, strašně rychle. Je kompilátor a ten řekne: „Hele, tady je něco špatně“. Ale s lidmi je to složité, protože občas trvá, než člověk pochopí, jestli něco zafungovalo. Nebo je někdo naštvaný a já si myslím, že jsem se špatně vyjádřil, a to člověka naštvalo, ale ve skutečnosti to vůbec nemusí souviset se mnou. Komunikace a empatie mi přijdou fascinující.

Už nemám možnost se na několik hodin schovat k počítači, pracovat a cítit flow. To mi chybí, zavřít se do toho světa textového editoru a uvolnit se, to mě nabíjelo… Teď mám každý den hodně meetingů, každá hodina je jinak emočně naladěná. Cítím, jak mi to někdy bere energii.

Nebojíš se, že se stanete korporací? Více lidí, více takových meetingů…

Korporace je hodně o tom, že je těžké dělat změny a být iniciativní. Mám trochu obavy, jak se bude vyvíjet naše kultura, a dáváme si na to pozor. Je hodně věcí, co udělat, aby se to nerozmělnilo. Jsou firmy, které jsou zásadně větší a kulturu mají fakt dobrou. Třeba Shopify je firma, která má přes 3000 lidí, a přesto mají příjemnou kulturu pro řadové vývojáře. Není to o tom, že více lidí automaticky znamená korporátní procesy a nepříjemné pracovní procesy.

Jak prakticky funguje to, že máte druhou kancelář na druhé straně světa?

Máme dvě hlavní kanceláře, jednu v Praze, jednu v San Franciscu. Já se starám o tu pražskou, tady je všechno, máme tady product management, design, engineering, sales, support, finance operations, marketing. A tam máme od těch týmů nějakou část. Ještě tam není žádný designer a inženýr, ale to je něco, co do budoucna budeme měnit.

Snažíme se mít to nejlepší z obou světů. Ve vývoji velmi těžíme z českého a středoevropského trhu, ale v Silicon Valley jsou zase firmy, od kterých se můžeme učit. Máme tam přístup k firmám jako Slack nebo Uber. Je zajímavé se s těmi lidmi bavit.

Každý má jiné přednosti, proto se Hubert (vlevo) a Daniel skvěle doplňují.

Dá se budovat světová firma bez zastoupení v Silicon Valley?

Bylo by to extrémně obtížné, protože nám to pomáhá věci řešit daleko rychleji. Nechceš přece znova vymýšlet kolo, ideálně si chceš povídat s lidmi, kteří si podobnou situací už prošli. A na tom je kultura Silicon Valley postavena, lidi si překvapivě nezištně pomáhají. A nám to dává výhodu, že když třeba přemýšlím nad organizační strukturou, mohu využít toho, jak to dělají jiní. To se nám zásadně mnohokrát vyplatilo.

V čem se ty a Hubert lišíte? A jak se doplňujete?

Já jsem rád takový člověk „in the shadows“, který pozoruje, optimalizuje, měří věci a pomáhá pochopit, jestli jsme efektivní a jestli děláme na tom, na čem máme. A tím, že mám vedle sebe Huberta, se učím další věci.

Hubert je dobrý na komunikaci, veřejné vystupování a pojmenování věcí nebo vysvětlení naší firemní strategie. Pro mě je tohle hodně inspirativní, já jsem byl hodně velký introvert. Měl jsem strach, když jsem měl jen někomu zavolat. Nebo mluvit na veřejnosti, před pár lety to pro mě bylo naprosto nepředstavitelné. A v tom mi Hubert pomohl.

Na co do firmy lákáte nové talenty?

Firma se každý rok mění, a to pomáhá hodně akcelerovat trajektorii lidí. Umožňuje jim to růst, lidi mají příležitost z vývojáře vyrůst na lídra týmu, protože týmy nám přibývají jeden za druhým. A když potřebujeme nového lídra, dost často je to někdo interní.

Můžou být také součástí nějakých větších technických problémů, startup v této fázi je pro to super místem. A také je to možnost být u něčeho, co definuje novou kategorii. Naší ambicí je mít produkt, který bude ovlivňovat, jaké „fíčury“ budou mít sociální sítě, nebo jestli výrobci kartáčků budou mít appky napojené na mobil. Je to ekosystém, ve kterém jste u toho, co mění celou hru.

Foto: Petr Vagner/cocuma