Jezdit do práce každý den a nemuset se starat o tankování ani nabíjení. I když to zní jako reklama na perpetuum mobile, podle výrobce vozu Lightyear (v překladu světelný rok) budou stačit pro každodenní dojíždění do práce solární panely umístěné na kapotě a střeše vozu. Oslovený odborník ale optimismus lehce mírní.
Lidé zabývající se elektromobily mají obavy, aby rozvoj nabíjecí infrastruktury držel krok s narůstajícími počty nově prodaných vozidel na elektřinu. A právě solární auta mohou být zajímavou alternativou. Ve finském Uusikaupunki začíná výroba vozů Lightyear 1. I když se zcela bez nabíjecích stojanů neobejdou, měla by stačit jejich návštěva – v závislosti na režimu provozu a podmínkách – třeba jen jednou za sedm měsíců.
Čistě jen na energii ze slunce se budou moci spoléhat jen ti, kteří ujedou do sedmdesáti kilometrů denně a žijí například v jižní Evropě, kde jsou dobré sluneční podmínky, v našich končinách může být průměrný denní dojezd na „sluneční pohon“ menší.
Akční rádius elektromobilu má být ale až 625 kilometrů s plně nabitou menší variantou baterií o kapacitě 61kWh. Průměrná hodnota spotřeby vozu s úrovní 10,5 kWh na 100 km relativně nízká a za poměrně slušným dojezdem je také nízká hmotnost 1575 kilogramů.
Omezená série
Zatím je připravená výroba limitované edice solárních elektromobilů s nizozemsko-finským rodokmenem. „Já si myslím, že je to určitě zajímavý projekt po té technické i ekonomické stránce. Nyní vyrobí omezenou asi stokusovou edici. Vozy ale budou hodně drahé, jeden v přepočtu asi za šest milionů korun. To by mělo pomoci získat prostředky pro rozjezd další výroby,“ vysvětluje pro SJ News Jan Horčík, šéfredaktor webu hybrid.cz zaměřeného mimo jiné na elektromobily.
„Popravdě si ale myslím že více Lightyearů se už nevyrobí. Uspět pro novou značku v Evropě je ještě těžší než třeba v Americe. To, že se tam prosadila Tesla, je malý zázrak,“ uvádí motoristický novinář. „Dnešní doba sice novým značkám přeje a není to vidět jen na Tesle. Mám na mysli i Rivian a Nio. Důležité je ale velmi silné finanční zázemí jako v případě Nia,“ vysvětluje Horčík. Za Niem je čínský kapitál. Za Rivianem stojí Amazon s Fordem.
Projekt Lightyearu se ale výrazně odlišuje díky svému solárnímu napájení. Oslovený odborník to nicméně za příliš velkou výhodu nepovažuje. „Vyrobit solární panel schválený k provozu jako součást automobilu je velmi drahé a moc se nevyplácí. To je jedním z důvodů, proč je elektromobil tak drahý. Ani ten zisk energie pro nějaký smysluplný dojezd není dostatečný. Na univerzitních soutěží solárních vozidel závodí vozy ve tvaru kapky. Lightyear je jakousi odvozeninou a školním projektům se podobá mimo jiné hodně redukovanou hmotností a spotřebou.“
Pro taxi nevhodné
Vozidla od nizozemského projektu nejsou vhodná například pro taxi, která zůstávají v provozu celý den. Ideální jsou uživatelé parkující na slunci, kteří nenajezdí mnoho kilometrů. „Naprostá většina Evropanů ale denně neujede více, než sto kilometrů a řada z nich i mnohem míň. U nich by tedy problémy být nemusely. Podle mého názoru by byl možný provoz také v České republice. Horší už by to bylo například ve Švédsku,“ vysvětluje novinář.
Projekt Lightyearu se mu líbí po technické stránce i po té designové. „Přeju jim úspěch, hlavně aby dokončili první limitovnou sérii a pak se uvidí, jak to bude s projektem vypadat dál,“ říká Horčík. Celému projektu a jeho pokračování v sériové výrobě dává třicetiprocentní šanci na úspěch.
Nizozemci ale nejsou s principem solárního vozidla zcela ojedinělí. V Německu mají projekt menšího solárního elektroauta Sion. „Je to malé a naprosto nedesignové vozidlo. A mají o něco víc šancí než Lightyear. Podle mého jsou i o něco dál s výrobou. Také jsou levnější a praktičtější pro provoz ve městě,“ uzavírá žurnalista.
PŘEČTĚTE SI: Nizozemský startup Lightyear získal dalších 81 milionů EUR na vývoj a produkci svého solárního elektromobilu
