Petr Kováčik založil v roce 2019 nástroj Blabu, který přes instantní videohovory spojoval lektory cizích jazyků s jejich žáky. Startup si prošel první turbulencí loni v dubnu na začátku pandemie, kvůli které nedopadla investice z Polska v hodnotě 2 milionů dolarů. Od té chvíle projekt začínal drhnout a ani s pomocí Mitonu a rozšířením služby nejen pro jazykové lektory se konec nepodařilo odvrátit.  O životní lekci a nabitých zkušenostech se s námi Kováčik podělil v dalším díle seriálu Do hloubky, ve kterém nahlížíme pod povrch podnikatelských příběhů.

Blabu oznámilo oficiální konec v dubnu letošního roku. Rozhodnutí udělat tečku za dvouletou dráhou slibného českého startupu popisuje jeho zakladatel Petr Kováčik jako jistou formu úlevy. „Oznámit, že končíme, šlo vlastně už docela samo. Nejhorší stres jsem zažíval měsíce před tím, než jsem se finálně rozhodl konec odpískat,” říká.

Co tedy pádu rozjetého podnikatelského záměru předcházelo? Kováčik hlavní důvody přisuzuje ztrátě trakce, která celý startup dostala na kolena. „Ztrátu trakce, aby to všichni pochopili, vysvětluji na analogii sportovce. Po období úspěšného sbírání lokálních i světových trofejí do hvězdné kariéry zasáhne zranění. Sportovec se v tom začne plácat, už se nezlepšuje, na některé závody kvůli zranění ani nedorazí. V tu chvíli od něj dají ruce pryč sponzoři, nemůže si dovolit trenéra a pro okolní svět přestává být zajímavým. To je ztráta trakce a přesně to Blabu postihlo s nejhorším možným načasováním,” vysvětluje Kováčik.

Stačily by nám dva týdny

Od podzimu roku 2019 do jara 2020 Kováčik se spoluzakladatelkou Evou Peterkovou a Tomášem Strejčkem naplno vyjednávali s polským investorem o investici ve výši 2 milionů dolarů (v té době téměř 50 milionů korun). „Všechno už bylo připravené, odsouhlasené, due diligence proběhlo bez chybičky a dokonce významně stoupl kurz dolaru, takže nám všechno hrálo do karet,” popisuje Kováčik slibnou situaci před přicházející bouří. 

Většina venture kapitálových investic je vyplácena v tranších a startup se na rychlý růst musí připravovat už měsíce před podpisem investice. „Měl jsem připravené peníze na šest měsíců provozu, což by nám vystačilo do konce března. Najal jsem už čtyři nové lidi, protože jsme věděli, že v moment podpisu nám začínají běžet stopky a my před sebou máme ambiciózní milníky,” vypráví Kováčik.

„Když polští investoři do Prahy nedorazili a my nemohli za nimi, vše se začalo posouvat,” pokračuje. Fond následně pozastavil veškeré nové investice a dostupné prostředky přesměroval do sanace a stabilizace svého současného portfolia zasaženého celosvětovým ochromením. „Všichni v pandemii viděli neopakovatelné okno příležitosti, které tu posledních deset let nebylo, a Blabu, místo aby naplno šlapalo do marketingu, tak právě propouštělo tým. Na účtech jsme neměli vůbec nic, to načasování bylo snad nejhorší možné, přitom by nám stačily dva týdny času navíc,” hořce přiznává Kováčik. Blabu se následně zbavilo více než 50 procent týmu a odešla i jeho spoluzakladatelka.

Zakladatelé Petr Kováčik (vlevo) a Tomáš Strejček zůstali v Blabu po krachu jednání o investici sami.

Zbývajícím spoluzakladatelům vzal tento dílčí neúspěch vítr z plachet. „Nejen já, ale celý zbytek týmu jsme byli naprosto vyšťaveni,” přiznává Kováčik. V takové situaci nebylo vůbec lehké najít energii a motivaci se před firmu znovu postavit a vysvětlit, že Blabu pokračuje a bude se snažit o další spin-off od nuly.

Po krachu této investice byla podle jeho slov firma "střelena ne do jedné nohy, ale do obou zároveň". V tu chvíli by Blabu muselo dalším investorům dokázat s dvojnásobnou přesvědčivostí, že na to má. „A to jde hůř, když už je polovina lidí pryč a na nic není čas ani peníze,” popisuje Kováčik cejch, který odrazoval většinu investorů, s nimiž následně jednal.

Mnohá jednání skončila nezdarem, nebo vyšuměla do ztracena. „Byl jsem paradoxně rád, že je lockdown - já nevidím lidi z firmy a oni nevidí mě. Velmi těžko se mi skrýval ten obrovský stres, když jsem věděl, že mi právě přišel e-mail od investora, který nemá zájem a přeje nám hodně štěstí,” hodnotí Kováčik těžké období, které se propsalo i do jeho osobního života. Nespal, neměl na nic chuť a nekonečný kolotoč myšlenek zastavoval večer alkoholem.

K nadechnutí nakonec nepomohl ani prodej části technologie ani investice od skupiny Miton v celkové výši 10 milionů korun, kterou se podařilo dojednat v červenci 2020. „ Po dlouhých konzultacích s Michalem Jirákem z Mitonu jsme se rozhodli platformu kromě lektorů cizích jazyků otevřít všem, kdo nějakým způsobem předávají své know-how druhým. Dávalo to smysl. Čísla nám vycházela, ale nakonec se po několika měsících provozu tento nový směr nepodařilo přesvědčivě validovat a já jsem se rozhodl celé Blabu ukončit,” vysvětluje Kováčik náhlý konec. Blabu z této investice stihlo čerpat pouze první padesátiprocentní tranši.

„Konec firmy s trochou nadsázky připodobňuji k úmrtí člověka. Pohřbem nic nekončí, dědické řízení jede dlouhé měsíce, řeší se odhlášení služeb a další administrativní věci. Ačkoliv Blabu už měsíc a půl není, každý den ohledně toho něco řeším - odprodej technologie, administrativa ohledně zaměstnanců a spoustu dalších drobností,” popisuje konec svého startupového snu.

Právě jsem zaplatil školné

Zkušenost, kterou si Kováčik v uplynulém roce prošel, byla sice drahá, ale z pohledu startupové foundera k nezaplacení. Sečteno podtrženo: celá jízda Blabu stála 20 milionů korun, z čehož Kováčik, který před lety úspěšně prodal Skrz.cz, většinu platil z vlastní kapsy. Jaké lekce si z předchozích dvou let odnesl a co by příště udělal jinak?

„V první řadě bych se snažil maximálně šetřit na vývoji. Vývojáři jsou dnes extrémně drazí a ani jednoduché MVP nelze udělat za stovky tisíc korun, startup by měl rovnou počítat s jednotkami milionů. Snažil bych se o nocode přístup,” shrnuje první poučení Kováčik. Startup by tak příště stavěl na základě existujícího software, který by pomocí různých integračních služeb spojoval do funkčního řešení. „Pokud si někdo zakládá joga studio a potřebuje něco programovat na míru, tak bych ho hned klepnul přes ruce. Na druhou stranu pro Blabu jsme potřebovali pokročilé technologie, které nešlo vyřešit prostou kombinací Calendly a Zoomu. Instantní hovory jsme si museli vyvinout, stejně jako si je vyvinul Facebook pro Messenger nebo WhatsApp. A to bylo opravdu drahé,” doplňuje s tím, že situaci nevnímá černobíle a chápe různé požadavky B2B a B2C řešení.

Archivní fotka z jara 2019, kdy se Blabu čerstvě vydalo na startupovou dráhu.

Druhou lekcí pro Kováčika bylo načasování. Blabu vzniklo jako globální řešení a muselo investory přesvědčit o tom, že spojí rodilého Američana s kýmkoliv na světě. „Museli jsme dokázat, že stejně jako v Česku naše řešení bude fungovat i ve Španělsku nebo Polsku. Vstup na každý trh ale vytváří dodatečný tlak na rozpočet a já teď vím, že bych se snažil do startupu investora přivést mnohem dříve, a to z několika důvodů. Nemluvím teď o angel investorovi, ale o fondu s dobrým jménem, který, byť minimální, pre-seedovou investicí dá všem dalším investorům jasný signál, že byznys modelu věří,” svěřuje se Kováčik.

Co by v zásadě neměnil je tým, který fungoval ve velmi přátelském duchu. „Osvědčilo se nám při hiringu (najímání) pořádat s kandidáty patnáctiminutové vstupní hovory přes video, které nám pomohly na pohovor pozvat jen adepty, u kterých jsme viděli jasný fit. A ačkoliv jsem byl dřív skeptický k remote fungování firmy (na dálku), do budoucna bych se tomu asi nebránil. Vlastně už v posledním roce Blabu se pár kolegů odstěhovalo z Prahy a pracovali jsme jen vzdáleně,” pokračuje ve výčtu.

Konec. A kam dál?

V současné době se „bývalý” startupový podnikatel snaží z neúspěchu oklepat a najít motivaci do dalšího projektu. Kromě občasných konzultací pro různé firmy je aktivní především na svém Twitteru, kde otevírá kontroverzní startupová témata. „Nedávno sdílel Tomáš Čupr post Paula Grahamma o tom, že rychlost investice je z pohledu startupisty obrovsky důležitá. Rychlé peníze umí poskytnout hlavně angel investoři, ale jen v omezené výši. Tahle myšlenka mi mluví z duše, protože jsem sám strávil půl roku obcházením investorů s prezentacemi a plány místo toho, abych se na 100 procent věnoval rozvoji firmy,” vysvětluje nedostatky klasického investičního přístupu Kováčik a dodává, že současné nastavení nutí zakladatele žádat o řádově vyšší investice než potřebují. 

Po nezdaru si Kováčik slíbil minimálně tří měsíční pauzu úplně od všeho, kdy si v hlavě důkladně pohraje s nápady, o kterých už nějakou dobu přemýšlí: „Pokud mi něco z toho bude dávat smysl i s určitým odstupem, možná se do toho pustím. Takovým testem ostatně prošlo Blabu: o inovaci výuky jazyků jsem přemýšlel už v roce 2015, ale když jsem to o čtyři roky později oprášil, pořád mě lákalo se do Blabu pustit.”

Neúspěch ke startupům podle něj jednoduše patří. "Ačkoliv jsme byli připraveni na ledacos, tak holt přišlo něco, co nás nekompromisně sejmulo. Děti mají tu schopnost, že se po každém pádu zvednou a zkusí to znovu, dokud se nenaučí chodit. Snažím se najít v sobě tuto houževnatost, z nepříjemné zkušenosti si dělám výpisky, beru si ponaučení a určitě to zase zkusím,” věří Kováčik.

Foto: archiv Blabu