Naivně jsem si myslel, že kvůli nasazení ve své firmě HTG medical a fondu J&T Ventures nemá čas studovat. Max Klimeš mne ale velmi rychle vyvedl z omylu. K uvedeným aktivitám ještě zvládá septimu Malostranského gymnázia a jeho tamní výsledky vůbec nenaznačují, čemu všemu se mimo školy věnuje. V rozhovoru nastínil budoucí plány, zavzpomínal ale také na své podnikatelské začátky.
Ostatně i do světa byznysu nakoukl mnohem dříve, než by mnoho lidí čekalo. Značně tomu pomohly rodinné predispozice. Maxova maminka je úspěšná tlumočnice a podnikatelka. Nepřekvapí tedy, že na znalost jazyků dost dbala a Max už jako malý chodil do British Council. I díky tomu neměl ve dvanácti letech problém překládat texty o Elonu Muskovi, z tutorialů na Youtube se učit programovat a ještě před maturitou postavit firmu, která testuje v IKEMu a plánuje expanzi do USA.
V rozhovoru pro SJ News jsme probrali začátky i budoucnost HTG medical, studium na vysoké škole, co by si s dnešní zkušeností do začátků podnikání poradil i to, jak sám sebe vidí ve třiceti.
Už ve dvanácti jste překládal titulky k videím o Elonu Muskovi a jeho projektech. Jsou Musk a Steve Jobs těmi, kdo vás na myšlenku o vlastním podnikání přivedli?
Částečně určitě ano, ale neřekl bych, že úplně. Začalo to tím, že jsem objevil společnost SpaceX. Pečlivě jsem sledoval každou novinku, což mě přivedlo k ostatním projektům Elona Muska. Stal jsem se jeho fanouškem a začaly mě zajímat i jiné inovativní firmy, což mě přivedlo k české scéně. Tehdy jsem ani nevěděl, že existuje Prusa Research. Svět technologií mě zajímal stále více a zároveň ve mně sílila touha začít také něco dělat. Začal jsem se zajímat i o aktivity PrusaLabu, kam jsem se později dostal na pozici stážisty.
Kdy jste se tam dostal?
V tercii na gymnáziu. Přišlo mi, že mi vzdělání ve škole nestačí. Asi jako řada dalších studentů jsem zpochybňoval, jestli mi budou nabyté znalosti v budoucnu stačit. Nepřišlo mi moc logické studovat obory, které nemají nic společného s technologiemi, kterým jsem se chtěl naplno věnovat. Představa, že budu osm let studovat na gymnáziu, pak pět let na vysoké a s nulovou pracovní zkušeností půjdu na pracovní trh a řeknu: „Tady jsem, dejte mi prosím dobrou práci,“ je dost utopická. Moje matka navíc také začala někdy kolem patnácti. Získávat praktické zkušenosti a zvládnout něco již před dokončením studia mi tak přišlo naprosto logické.
Mnoho věcí jsem se učil z internetu. S programováním a 3D modelováním jsem začal na YouTube, kde se dají najít kvalitní kurzy téměř čehokoliv, nebo alespoň potřebné základy. Přesto jsem toho v začátcích uměl velmi málo. Měl jsem jen základní programovací schopnosti, uměl jsem ve Fusion 360 (CAD program na vytváření 3D modelů, pozn. red.) a věděl jsem něco o 3D tisku, protože jsem měl 3D tiskárnu i doma. Díky praktickým zkušenostem jsem po roce a půl zvládal dost slušně programovat a přinášet do týmu PrusaLabu hodnotu. Dodnes jsem nesmírně vděčný kolegům, kteří se mnou měli trpělivost a s čímkoliv mi pomohli.
Jak všechny své aktivity stíháte? Studujete k tomu ještě?
Jsem v septimě na Malostranském gymnáziu. Určitou dobu jsem se současně se školou věnoval i práci, z čehož plynula trochu četnější absence. Někdy kolem kvarty (9. třída na základní škole) jsem se rozhodl, že to dohromady úplně nefunguje. Zašel jsem za ředitelem, který mi umožnil větší absenci za podmínky, že se zvládnu učit sám a nezhorší se mi výsledky. Pedagogům jsem za tuto příležitost moc vděčný. Snažím se efektivně využívat svůj čas a minimalizovat zbytečnou práci. Rozhodně nejsem perfektní, ale poslední dobou se více snažím svůj čas organizovat a plánovat dopředu.
A další studijní plány? Například ČVUT?
ČVUT je skvělá škola, ale dívám se i do zahraničí. Školy například ve Velké Británii jsou už trochu daleko při vědomí toho, že tu mám firmu, život a kariéru. Tím pádem mě víc zajímají školy v Německu, Švýcarsku nebo Nizozemsku jako je Technická univerzita Delft, ETH Zurich atd. Vysoké školy vnímám jako místa s velmi vysokou koncentrací talentovaných lidí, kteří jsou dohromady schopni inovovat a zlepšovat svět.
Ještě než jste založili HTG medical, tak jste působil v PrusaLab. Mělo tamní angažmá také byznysový potenciál?
Před rokem bych určitě odpověděl jinak. Tehdy jsem v PrusaLab působil naplno. Pracoval jsem na robotickém 3D tisku s recyklovanými plasty, programoval jsem roboty a dělal i jiné zajímavé věci, které mají stále velký potenciál. Dnes využívám své schopnosti i jinde a s Labem spolupracuji méně než dříve.
PŘEČTĚTE SI: Mají byznysové přemýšlení a zvládnutý work-life balance. Galenio od tvůrců Comenia chce pomáhat zdravotnictví nejen v Česku
HTG medical začala na hackathonu
Jak jste se dali dohromady s Krištofem Šamanem? Přeci jenom je mezi vámi více než desetiletý věkový rozdíl...
S Krištofem, který je spoluzakladatel HTG medical, se známe nějaké tři roky. Potkali jsme se na hackathonu, na které dodnes rádi chodíme. Vždy se řeší zajímavé problémy ve společnosti inspirativních lidí, od kterých se naučíme něco nového. Konkrétně šlo o BeRider hackathon v PrusaLabu, na kterém se řešilo pár různých problémů s notorickými zelenými skútry. Krištof s týmem skončil na prvním místě a já na druhém. S Krištofem a jeho kolegy jsme si sedli a rozhodli se příště soutěžit společně. V této sestavě jsme navštívili i zdravotnický hackathon v IKEMu.
Jak hackathon v IKEMu dopadl?
Dobře, skončili jsem na pódiu a vyhráli ve své kategorii. Vyvinuli jsme prototyp zařízení, které je velmi podobné našemu dnešnímu produktu. Řešili jsme problém s monitorováním výdeje moči u pacientů na jednotce intenzivní péče. S IKEMem jsme chtěli zařízení dále vyvíjet a zlepšovat. Později jsme si řekli, že by produkt využily i další nemocnice.
Technologie ve zdravotnictví se nám navíc začaly velmi líbit. Všimli jsme si, že zdravotnický personál trápí řada problémů, které je škoda neřešit. Věděli jsme, že naše síla spočívá ve zkušenostech z mnoha různých oborů, které dokážeme aplikovat právě na zdravotnictví a zlepšit tak život nejen pacientům, ale také personálu. V té době zároveň vznikl inkubátor Caelestinus, jehož prvním ročníkem jsme úspěšně prošli. Dnes se soustředíme i na jiná oddělení než je JIP a objevujeme příležitosti v mnoha různých oblastech.
Co bylo na začátku nejtěžší?
Vracet se k problému a lidem, pro které ho řešíme. S Krištofem jsme spíše technicky zaměření. Na začátku jsme měli problém zůstat u jádra problému, mluvit o něm se zákazníky a ujišťovat se, že jsme stále na správné cestě. Vždy jsme se na něco zaměřili, vyvinuli pěkné řešení a až poté zjišťovali, jestli opravdu pomůže. Naštěstí k nám později přistoupil další společník, Tobiáš Vybíral, který má extenzivní zkušenosti v businessovém světě a product designu. Jeho schopnost naslouchat a pochopit problém očima zákazníka nás velmi posunula.
A angažmá investora Tomáše Studeníka? K tomu došlo jak?
Potkali jsme se také přes hackathony. V Česku snad není žádný, na kterém by se Tomáš nějak nepodílel. Později jsme prošli akcelerátorem Caelestinus, který spoluzaložil. Na konci prvního ročníku v říjnu 2022 jsme se začali bavit o potenciální investici. Tomáš nás podporoval i dříve, propojoval nás s kým mohl a viděl v naší firmě potenciál. Vnímal, že objem naší práce překračuje kapacity dvou, později tří lidí. Zároveň jsme se dostali do bodu, kdy bylo potřeba platit za patentové rešerše, odborná posouzení atd. Dohodli jsme tedy na jeho vstupu do firmy. Investice se uskutečnila v listopadu 2022.
V té době už jste měli produkt, za který klienti byli ochotní zaplatit?
Byli jsme ve fázi pilotního testování s IKEMem a existovala možnost přejít na placenou spolupráci. V tu chvíli jsme si ale uvědomili, že chceme produkt nadále rozvíjet, takže jsme se ve vývoji vrátili trochu nazpátek.
Díky té investici jste tak mohli nabrat další lidi?
Ano, ale ne na plný úvazek. Jednak z peněžních důvodů, ale také proto, že bychom pro ně ještě neměli dost práce. Se dvěma vývojáři, kteří se k nám od té doby přidali, jsme se znali již dříve a víme, že odvádí kvalitní práci.
PŘEČTĚTE SI: Senzory na měření chůze či lepší péče o diabetiky. Inkubátor Caelestinus oznámil nové startupy vyvíjející zdravotnictví budoucnosti
Investiční kolo? Možná
Kam jste se za ten rok a půl fungování posunuli?
Na začátku jsme měli pouze nápad a velmi brzkou verzi hardwaru. Největší krok jsme udělali v oblasti rešerše trhu – co zdravotníci chtějí a co naopak ne, kontakty v nemocnicích v ČR i v zahraničí, reference, zpětná vazba atd. Především jsme si ale úspěšně otevřeli dveře do zdravotnického sektoru, kterému teď mnohem lépe rozumíme a zvládáme identifikovat více příležitostí.
Také jsme vyvinuli novou, standardizovanou verzi zařízení. Máme kompletně vlastní desku, kvalitní firmware, webovou aplikaci a dokonce i svůj vlastní displej. Nemusíme tak platit za externí dodavatele. Takže jsme se posunuli hodně, hlavně vývojově. Ale i byznysově, protože jsme ten produkt otestovali v IKEMu, kde teď budeme znovu testovat, stejně tak jako ve dvou dalších nemocnicích. Ale stále vnímáme, že toho před sebou máme hodně.
A v oblasti regulace? Protože vstoupit do zdravotního systému s novým zařízením není jen tak...
Ze začátku to zařízení nemělo být certifikované, protože nám Státní úřad pro kontrolu léčiv jako regulační orgán na náš dotaz sdělil, že naše zařízení žádnou certifikaci nepotřebuje.
Pokud ale chceme ale dělat více, například lepší diagnostiku funkce ledvin, která zahrnuje jiné senzory, softwarovou analytiku, takže už to není tak, že naměřená data pouze poskytujeme, ale také s nimi ještě pracujeme, tak budeme certifikaci podle směrnice EU MDR samozřejmě potřebovat. V tomto směru jsme se také posunuli. Udělali jsme si podrobnou rešerši a našli partnera, se kterým řešíme další kroky.
Je v plánu nějaké investiční kolo?
Zatím ne, nějaké finance nám ještě zbývají. S našimi vývojáři zatím nespolupracujeme na plný úvazek. K celé řadě informací a konzultací se také dostaneme prostřednictvím našeho investora Tomáše Studeníka, který nás pravidelně propojuje s relevantními experty.
Jsme v kontaktu s několika fondy a v budoucnu se pravděpodobně investiční kolo konat bude, ale zatím si nejsme jistí načasováním ani velikostí. Sami stále objevujeme možnosti a příležitosti, které se nám nabízí. Hardware je navíc pro investory složité téma.
Urogram je tedy aktuálně vaší vlajkovou lodí?
Ano, je to momentálně náš jediný produkt, který testujeme a posíláme do nemocnic.
Jak byste laikům jeho fungování popsal?
Zjistili jsme, že ve zdravotnictví musí být věci v maximální možné míře co nejjednodušší. Urogram je tedy opravdu velmi jednoduché zařízení, alespoň z vnějšku. Vymysleli jsme řadu vychytávek, které byly velmi zajímavé, ale nakonec spíše kontraproduktivní. V současném stádiu se tedy jedná o zařízení, které se připevní na postel, personál na něj pověsí nádobu od pacienta, zmáčkne jediné tlačítko a nic dalšího už dělat nemusí. Zařízení samo měří, vypočítává různé hodnoty a údaje posílá do aplikace. Vše funguje automaticky.
Dá se zařízení, když ho přenastavíte, použít i na sledování jiných údajů a orgánů?
To je jedna z našich silných stránek. Vytvořili jsme zařízení, které pomocí senzorů získává nějaké hodnoty a vypočítává z nich závěry, které poté posílá do databáze. Pokud budeme dělat nové zařízení, které řeší jiný problém, tak máme velkou část práce hotovou. Použijeme samozřejmě jiné senzory, ale jinak je zařízení už vyvinuté, ať už jde o komunikaci nebo napájení.
Hardwarové i softwarové řešení jste si kompletně vyvinuli?
Ano. Já jsem vyvíjel první verzi hardwaru i firmwaru zařízení. S oběma oblastmi mám zkušenosti, ale uvědomil jsem si, že bych měl vývoj něčeho tak citlivého, jako je hardware zdravotnického zařízení, nechat na zkušenějším vývojáři. Zároveň bych se měl soustředit na řízení vývoje a rozvoj firmy. Na firmwaru stále pracuji, ale druhou verzi hardwaru již vyvíjel náš vývojář Marek, který má v oblasti zdravotnických zařízení dlouholeté zkušenosti. Jedná se o profesionální, sériově vyrobitelnou desku.
Urogram je kompatibilní s hlavními poskytovateli zdravotnických lůžek a různými typy standardních nádob na sběr moči. Je ambicí se s nimi domluvit a poskytovat vše jako komplexní řešení v celku?
Jeden velký výrobce postelí nás sám oslovil někdy v září 2022. Líbí se jim náš projekt a v budoucnu by měli zájem o spolupráci, například ve formě exkluzivity a propojení zařízení na jejich existující řešení.
USA i patenty
Zatím mluvíme o domácím prostředí. Co ambice na zahraniční expanzi. Existuje?
Samozřejmě, začali jsme to řešit už před nějakou dobou. Na prvním místě jsou pro nás po Evropě Spojené státy, kde je certifikace jednodušší i relativně levnější než v EU. V USA samozřejmě budeme muset projít tamním certifikačním procesem pod FDA, ale i přes to se nám tento krok zamlouvá. Do budoucna je možná spolupráce s americkou firmou InterSystems, která funguje především v USA a je jedním z partnerů inkubátoru Caelestinus. Ale díváme se i na jiné evropské země.
Máte už patenty?
Zatím ne. Probíhá několik patentových rešerší. Samozřejmě existují konkurenční řešení, ale stále je kde inovovat. Náš produkt stále zlepšujeme a nalézáme nové možnosti, takže neplánujeme o patent v dohledné době žádat.
Na čem dalším teď pracujete?
Jsme v pokročilém stádiu jednání s týmem akademiků, kteří vytvořili inovativní zdravotnické řešení a hledají partnery na vývoj a komercionalizaci. Seznámili jsme se přes Tomáše Studeníka. Projekt přinesl více zájemců a vypadá to, že se i s nimi spojíme a společně řešení uvedeme na trh. Vše je však v rané fázi a dohoda nebyla zatím uzavřena. Mimo to jsme identifikovali několik dalších příležitostí, které právě zhodnocujeme.
Už jste zmínil, že jste ke škole a vlastní firmě navázal spolupráci s J&T Ventures. Co konkrétně obnáší?
Spolupracujeme zejména ve dvou oblastech. První je sourcing zajímavých projektů primárně v healthcare segmentu a druhá se týká analýzy technologických řešení jednotlivých firem. Mám technologický startup a i díky tomu ke mně inovace a novinky tak nějak přirozeně přichází.
Credo Ventures vybere jednu ze sta firem, Kaya VC jednu ze tří set. Jaké je skóre J&T Ventures?
V rámci fondu vidíme přes sto investičních příležitostí měsíčně a v průměru fond zainvestuje osm projektů ročně. Takže investujeme méně než každý stý projekt.
Jaké projekty to jsou?
Primárně disruptivní technologické B2B firmy, které mají ambici změnit celé odvětví či změnit lidem život a mají velký potenciál růstu. Do jednotlivé firmy investujeme od pěti do 60 milionů korun. Nejsme pouze finanční investor, ale partner, který zakladatelům pomáhá s dalším rozvojem firmy, otevíráním obchodních příležitostí, vstupem na zahraniční trhy a dalšími investičními koly. Geograficky se soustředíme na Střední Evropu, Východní Evropu a Balkán.
A do HTG medical J&T Ventures investovat nechtělo?
Debata na toto téma samozřejmě proběhla. Za nás to aktuálně není v potřebné fázi, kdy bychom byli připraveni na větší investiční kolo. Soustředíme se nyní na vývoj, budování firmy a na naše zákazníky.
Být otevřený a vyhledávat zpětnou vazbu
Když se na závěr vrátíme na začátek, tak čemu by se vaše třináctileté já mělo při rozjíždění byznysu vyhnout? Co nedělat?
Nežít ve snech. Tuto chybu jsem dělal také. Hodně lidí příliš moc mluví o svých plánech, o tom, jak se jejich firma stane jednorožcem, ale neuvědomují si, že cesta je dlouhá a těžká. Nastavovat si nereálné cíle pouze vede ke zklamání.
A vychytávky? Co byste si zpětně poradil?
Určitě se co nejvíce ptát, být zvědavý a mluvit s lidmi. Networking má obrovskou hodnotu. Nechat si poradit, nechat si případně pomoct. Často stačí jen napsat email, klidně někomu vysoce postavenému. I od takto exponovaného člověka můžete získat odpověď, pokud se umíte dobře zeptat.
Dále být mnohem víc otevřený a vyhledávat zpětnou vazbu. Dříve jsem často považoval zpětnou vazbu, především od zdánlivě nekvalifikovaných lidí, za irelevantní. To je velká chyba.
Co je v byznysu vaší ambicí?
Vždy jsem na světě chtěl zanechat něco víc, nějak ho změnit k lepšímu. Nebyl bych spokojený, kdybych pouze čtyřicet let pracoval od devíti do pěti a pak se odebral do důchodu. To jsem nikdy nechtěl. Chci na světě vytvořit nějakou skutečnou hodnotu a odcházet s tím, že jsem tu za sebou nechal něco, co má nějaký smysl. Rád stavím produkty, které pomáhají lidem a zlepšují svět. Tato myšlenka mě žene celou dobu.
Kde se vidíte za deset, patnáct let?
Třicet mi bude za dvanáct let, což je dle mého docela dlouho. Určitě chci být stále aktivní. Nepředstavuji si, že prodám firmu a odjedu si užívat do nějaké exotické destinace. Rád bych měl úspěšnou firmu, která něco už dokázala, abych mohl lidem jako jsem já pomáhat stavět nové věci. Ať už jako investor nebo jako mentor. Zkrátka bych rád komunitě vrátil to, co mi dala. Bez výjimečných lidí, kteří mi pomohli, bych dnes nebyl zdaleka tak daleko.
