Finsko dává startupům více než celá střední a východní Evropa dohromady. Míra asertivity startupové lobby jednotlivých států se výrazně liší. Pobaltské státy jsou v tomto směru více důrazné, Francie má politicky blíže Bruselu, což jí pomáhá při prosazování svých zájmů do nařízení Evropské unie. Polsko se orientuje více na Spojené státy, což se v Bruselu nesetkává s úplně pozitivní odezvou.
I toto zaznělo na pražské konferenci k představení CEE Startup Policy Report, zprávy připravené organizací Startup Hungary. Maďarští podnikatelé ji založili s cílem pomoci tamní komunitě startupů a podpořit jejich rozvoj. Do Prahy dorazil i výkonný ředitel Startup Hungary Csongor Biás, se kterým jsme mluvili například o tom, že přílišná aktivita státu při financování startupů může být na škodu.
Koho jste při tvorbě své zprávy oslovili?
Nezaměřili jsem se pouze na čtyři státy ve střední Evropě, tedy Česko, Slovensko, Polsko a Maďarsko, ale na širší oblast zahrnující státy situované ještě více na východ. Zprávu jsme iniciovali, ale bez pomoci partnerů v dalších zemích bychom ji v takovém rozsahu a hloubce dohromady určitě nedali. Dostali jsme od nich k dispozici nejen spoustu dat a už vydaných reportů a zpráv, ale také velmi cennou zpětnou vazbu.
Zmínit můžu například CzechInvest, Czech Founders, Civitta (poradenská společnost se sídlem v estonském Tartu poskytující služby nejen startupům, pozn. red.), Startup Poland (nevládní organizace zastupující polskou startupovou komunitu v rámci regulačních procesů, pozn. red.) nebo SAPIE (Slovenská aliance pro inovační ekonomiku sdružující více než 145 členů, pozn. red.).
Co jste se dozvěděli od dalších oslovených organizací?
Mluvili jsme tak například se zátupci Besco, což je bulharská startupová asociace. Daří se jim docela úspěšně prosazovat politiku, na jejímž základě mohou zakladatelé startupů pocházející mimo Evropskou unii získat v Bulharsku snáze víza a povolení k pobytu. Mluvili jsme ale i se zástupci organizací pomáhajících startupům v Litvě, Lotyšsku nebo Estonsku. I tak ale většina informací v naší zprávě pochází od hráčů na startupové scéně v ČR, SR, Polsku a Maďarsku. Jde jak o zakladatele, investory, organizace zaměřené na startupy nebo zástupce politické scény.
Jaká zjištění považujete za nejvíce překvapivá?
Jsou tam rozdílné věci na úrovni Evropské unie a na národní úrovni. Na úrovni EU je pravděpodobně nejvíce překvapující nedostatečné povědomí ze strany startupů o nových regulacích a nařízeních, která na ně dopadnou. Přesto o nich značná část startupů nejen neví, ale dokonce se o ně ani nezajímá. Nepovažují to za důležité. Což může být problém. Protože pokud se nezapojí do debaty a neprosadí v ní při přípravě regulací své zájmy, mohou se později potýkat s něčím, co jim nevyhovuje. Ba co hůř, může to být pro jejich byznys dokonce problém.
Proč?
Když tyhle předpisy jednou stanoví prostředí, ve kterém se startupy pohybují a podnikají, pak už nebude možné tomu utéct. Jenže řada startupů si myslí, že jde o další novinky v duchu GDPR, že dohled a vymahatelnost nebude nijak zásadní, takže proč by se o to staraly. Radši se zaměřují na samotný byznys a růst firmy. Spoléhají na to, že se schovají do určité šedé zóny, a proto nevidí jako žádoucí si na každou novou regulaci, která z EU přichází, stěžovat. Vnímají to tak, že EU má dost starostí s tím, jak zkrotit Google, Amazon a Facebook a na ně, protože jde o začínající společnosti, kontrola úplně nedosáhne.
Mají pravdu?
Ne, velmi se mýlí. Ty firmy by se o tyto legislativní změny měly zajímat a při jejich přípravě aktivně vystupovat. Protože pokud to neudělají, tak to na konci bude rozhodnutí, které se jich týká, ale vlastní vinou se připravily o možnost je jakkoli ovlivnit.
To byla úroveň EU. Co ta národní?
Na té mne nejvíc zaujalo, že ve státech, které startupům vytvářejí velmi nakloněné prostředí, tyto firmy nežádají vlády o pomoc. Naopak jim ukazují data a vysvětlují, co mohou samy udělat a jak mohou být pro stát přínosné. Díky tomu se pro zástupce politiky a výkonné moci stávají více zajímavé. Jasným důkazem je to, že zatímco v Pobaltí je téma startupů a digitální ekonomiky agendou spadající do působnosti premiérů, ve čtyřech středoevropských státech jde o úroveň státního tajemníka příslušného ministerstva.
Státy se ale startupům snaží pomoci i finančně...
Ano, ale velké množství veřejných prostředků, které nejsou vynaloženy dobře, je pro startupovou scénu velmi toxické. Maďarsko je ze zkoumaných států v tomto ohledu pravděpodobně tím nejhorším příkladem. V Česku je malý objem financí, které vláda dává na pomoc startupům, přínosný. Fondy rizikového kapitálu díky úspěchům českých firem své investice mnohonásobně zhodnotily a inspirovaly tak další investory, aby se k podpoře startupů připojily. Prostě proto, že vidí, že může jít o výhodnou investici. Takže když tu situaci ve střední Evropě srovnám, Česko má velmi vitální a fungující ekosystém, jehož důležitou součástí jsou právě prostředky poskytnuté venture kapitálem.
A jak je tomu jinde ve střední Evropě?
V Maďarsku, a do určité míry i v Polsku,- i když tam si myslím, že jsou na tom trochu lépe -, stát vložil do podpory byznysu startupů hodně veřejných prostředků. Problém je v tom, že tyto peníze se pojí s velkou řadou omezení na co a jak mohou být firmou vynaloženy. Příkladem je program JEREMIE (Joint European Resources for Micro to medium Enterprises - pozn. red.), který byl přibližně před deseti lety velmi úspěšný.
Šlo o program, jehož prostřednictvím Evropská unie dala členským státům v letech 2007-2013 možnost investovat část prostředků ze strukturálních fondů do začínajících podniků. Ale třeba v Maďarsku bylo možné tyto peníze použít pouze pro firmy, které byly z chudších regionů než byla Budapešť. Takže všichni si začali zakládat falešné sídlo někde v regionech, ale faktem bylo, že jak podpořené firmy, tak fondy rizikového kapitálu dál fakticky sídlily v maďarském hlavním městě.
Protože veřejné zdroje měly možnost ovlivnit to, jak startupová scéna v Maďarsku vypadá, vytvořilo to ne úplně zdravé prostředí. Tím, že řada startupů není zafinancována investory, kteří tlačí na jejich růst, ať už co se podílu na trhu týče, příjmů nebo inovací, tak řada firem zpohodlněla. Ví, že šance získat potřebné prostředky je velká, protože když se to nepovede prostřednictvím rizikového kapitálu, je tu pořád stát a nejrůznější zdroje veřejných prostředků. Proto je státní podpora rozjíždějících se firem dvousečnou zbraní a někdy, jako je tomu třeba v maďarském případě, je na škodu. Kvůli snazšímu přístupu k prostředkům se snižují ambice firem, které by v případě soukromých investorů musely své úsilí dokazovat výrazně více.
Jak si tedy maďarská startupová scéna stojí?
Dobré startupy v Maďarsku dokázaly vždy sehnat dostatek peněz od soukromých investorů, ať už těch domácích nebo ze zahraničí. Na veřejných prostředcích jsou závislé pouze ne tak dobré startupy. Ty skutečně výborné se v Maďarsku od veřejných prostředků drží co možná nejdále a snaží se obstarat si financování z mezinárodních zdrojů.
Jedním z témat, která diskuse ke zveřejnění vaší zprávy přinesla, byl i počet žen v rámci startupové scény. Jak to v této oblasti v Maďarsku vypadá?
Četl jsem, že ženy v České republice tvoří pouhá tři procenta zakladatelek startupů. V Maďarsku jsme na tom o poznání lépe. Zakladatelky startupů u nás tvoří 15 procent všech founderů. Ředitelek startupů v Maďarsku je ale méně než pět procent žen.
