Když si bude nějaký kmen v Amazonii chtít zaběhat a pustit si k tomu film o Emilu Zátopkovi, tak ho tam se současnými nástroji nedostaneme, postěžoval si v nadsázce Vít Krajíček (na úvodní fotce vpravo), spoluzakladatel pražského startupu Artinii. Jeho misí je propojit zájemce o veřejné projekce s majiteli filmových práv, tak aby se snímky dostaly například mezi komunity nadšenců. Ale nejen mezi ně - současně totiž nabízejí vlastní přehrávač, který umožňuje snadné a bezpečné doručování snímků kamkoli po světě, a to v kvalitě, která vyhovuje i největším světovým studiím.

„Artinii vzniklo proto, abychom dostali blockbustery (filmové trháky - pozn. red.), ale i ne-mainstreamové filmy mezi lidi. Zjednodušeně řečeno zprostředkováváme licence na public screenings, což jsou projekce, na kterých se potká víc než šest lidí,” popisuje Vít Krajíček projekt, který vznikl před pěti lety.

Jeho kořeny však sahají dál, do doby před téměř 15 lety, kdy se Krajíčkův parťák Ctirad Hemelík pustil do nelehkého počinu - rozhodl se uspořádat festival filmů o osobním rozvoji. Akce měla nevídaný úspěch, Hemelík ale zároveň poznal, jak vyčerpávající je proces shánění licencí pro veřejné projekce, byť u takto okrajového žánru. „Nikdo se s vámi nebaví, půlka lidí vám nenapíše vůbec, půlka napíše: Dobře, tak mi pošli 500 dolarů a můžeš si to pustit. A i když chcete české filmy, tak si musíte zjistit, které ze studií je nabízí, vyměníte si s nimi několik mailů, pak jim pošlete čtyři tisíce korun a oni vám buď nazpátek zašlou DVD, nebo řeknou, ať si koupíte svoje, na kterém pak první screen oznamuje, že kopie není určená pro veřejné promítání,” pousmívá se hořce Krajíček. „Je to postavený na hlavu, a tak jsme si řekli, že to nějak zjednodušíme, propojíme,” dodává.

Ročně podle něj vzniká na celém světě kolem 40 tisíc filmů, přičemž do běžné distribuce se prý dostane zhruba pět procent a ke zbytku se člověk často nemá šanci dostat. „Naší myšlenkou bylo, abychom posbírali možnost prodávat práva na veřejné promítání těchto filmů prakticky kdekoli a komukoli. Tak aby to sedělo u nás a mohli jsme to kdykoli pustit,” přibližuje Krajíček.

Vznikl tak projekt, který oba muži první roky financovali ze svého, a teprve když se před dvěma lety schylovalo k tomu, že se s ním budou muset právě kvůli nákladům rozloučit, padlo Artinii do oka investorům z pražské developerské společnosti SEBRE, kteří je zafinancovali. Podle časopisu Forbes šlo zhruba o čtyřicet milionů korun.

O čem je Artinii, se můžete dozvědět i v tomto videu:

Promítání pro nadšence i velké festivaly

Na stránkách Artinii si dnes můžete vybrat z více než 600 titulů, přičemž koncem roku mají být k dispozici „tisíce” filmů, a to včetně velkých titulů. Zájemce o promítání zaplatí řádově nižší tisíce korun a může film pustit kolegům, kamarádům, ale třeba i návštěvníkům festivalu. „Úplně kdokoli nás může použít. Jak u nás ve firmě říkáme, jsme Netflix pro veřejná promítání, nejsme jen niche pro komunity,” zdůrazňuje Krajíček.

Zájemci mohou vybírat nejen podle názvu či žánru, ale rovnou podle komunit. Chcete třeba promítnout na srazu fotografů dokument o historii československé fotografie? Není problém. Stejně jako když budete chtít v cizině uspořádat český večer a pouštět domácí filmy svým krajanům. Tím ostatně projekt odstartoval, když v březnu 2016 uspořádali 160 projekcí digitálně renovované Obecné školy Jana Svěráka mezi českými komunitami ve světě. Promítalo se například v melbournském kině, v přístřešku na Bali či jen tak u ohně v novozélandském Aucklandu a čistý zisk z této akce činil stovky tisíc korun.

Jednou z původních myšlenek bylo dát prostor nezávislým filmařům, kteří mohou do Artinii své dílo nahrát a inkasovat peníze za každé přehrání, aniž by přicházeli o autorská práva, a zároveň rozšířit mezi lidi filmy z okrajových žánrů. Nyní už se ale Artinii zaměřuje i na velké blockbustery a jejich distribuci klidně i k větším projekcím. „Původně jsme svou technologií chtěli hlavně pomoci producentům nezávislého filmu a mladým filmařům. Mainstreamové filmy nás ale také baví, proto vítáme jejich zařazení do Artinii filmové databáze,” komentuje to Vít Krajíček. Od zmíněné projekce Obecné školy firma podle vlastních informací prodala „vyšší tisíce” licencí.

Drive-in kino nepomohlo, Zátopek musí počkat

Vít Krajíček uznává, že se kvůli pandemii nemoci covid-19 prodej licencí přes jejich platformu zpomalil až na stovky měsíčně. Kdo by čekal, že právě opatření proti šíření koronaviru a s nimi související obroda alternativních projekcí firmu vyšvihne na vrchol, je podle zakladatele Artinii na omylu. „Malých produkcí se pár udělalo, ale ne všechny šly přes nás,” podotýká. Přitom to podle něj bylo právě Artinii, kdo stál za vůbec prvním pokusem o drive-in kino. „Pak se to strhlo, lidi se začali pouštět do soukromých projekcí a v jednu chvilku vznikla i situace, kdy nás začali brát jako svou konkurenci. To se ale zklidnilo a myslím, že ostatní už pochopili, že jsme pro ně spíš nástroj než konkurence. Nechceme nahradit kina. Naopak, chceme majitelům práv poskytnout další distribuční kanál. To, že lidé po celém světě mohou sami organizovat projekce, znamená extra peníze pro vlastníky práv.”

Firma také musela o rok odložit premiéru filmu Zátopek, která se měla konat letos v září (SEBRE je koproducentem snímku Davida Ondříčka). V plánu bylo uspořádat několik desítek představení mimo tradiční kina, například v běžeckých či sportovních komunitách po celém světě. Vše ale spláchla vlna pandemie.

Krajíček a Hemelík se svým týmem však nezaháleli a nastalou situaci využili jako příležitost pro zdokonalení technologické a distribuční části celého ozubí. Dále vylepšovali vlastní přehrávač, který umožňuje pohodlnou (pro promítající) a bezpečnou (pro vlastníky práv) distribuci filmů kamkoli na světě. „Když jdou dneska nové filmy do kin, posílají se ve formátu DCP, který má maximální kvalitu obrazu i zvuku, ale soubory dosahují velikosti kolem 150 gigabytů. Posílají se proto na discích, případně se stahují někde v centrech měst, kde je dobrý signál. Což stojí dost peněz. Když si bude chtít nějaký kmen v Amazonii zaběhat a pustit si Zátopka, tak tam ten film nedostaneme,” vypráví Krajíček, co je vedlo k vytvoření vlastního přehrávače s unikátní technologií.

Film totiž díky ní není nutné posílat na discích ani dlouze stahovat. „Jsme schopni posílat filmy i do 4K, kdy má soubor jen osm či devět giga,” upřesňuje Krajíček. Snímky navíc opatřují neviditelnými vodoznaky a přehrávač je chráněn i proti snímání obrazovky. „Oproti klasickým systémům jsme schopni zkontrolovat počet přehrání, přehrávač během pouštění filmů automaticky sestřeluje všechny procesy, které by nahrávaly obrazovku, a kdyby si někdo natáčel film třeba na kameru a šířil po internetu, tak jsme díky unikátním vodoznakům schopni zjistit, z kterého konkrétního promítání byl film ukraden.”

Bezpečný a inovativní nástroj, který pomáhal vyvíjet i člověk, jehož knihovny používá pro komunikaci a šifrování NASA, začal Artinii konečně otevírat dveře i do velkých filmových studií. „Požadovali po nás ještě standardní DRM systémy, tak jsme je zaimplementovali, čímž jsme paradoxně ponížili,” pochlubil se Vít Krajíček. Konkrétní jména studií zatím podle svých slov sdělovat nemůže.

Dvojice Krajíček-Hemelík stojí také za projektem Mytitle, který se zabývá ochranou autorských děl pomocí blockchainu a o kterém jsme nedávno psali zde.