Společnost Freelo je typickým příkladem toho, že když máte dobrý business case, jde postavit úspěšnou softwarovou firmu i v československém rybníčku a po šesti letech bezproblémového provozu pomýšlet na expanzi do zahraničí. Parta vysokoškoláků z Pardubic navrhla po večerech v roce 2015 aplikaci, bez které si dnes stovky českých firem a tisíce živnostníků jen těžko dovedou představit své fungování, zejména v oblasti projektového řízení a každodenní týmové spolupráce. Do technologického podcastu SCRIPTease zavítal CEO Karel Dytrych.
Článek vznikl v rámci spolupráce SJ News a podcastu SCRIPTease. Celou epizodu si můžete poslechnout zde:
Za nástrojem Freelo stojí celkem trojice spoluzakladatelů: programátor Karel Borkovec, designér Jan Kulda a analytik a současný kapitán, jak se sám tituluje, Karel Dytrych. Všichni přiznávají, že Freelo vzniklo částečně jako výsledek frustrace z chybějícího jednoduchého nástroje pro kolaboraci, který by umožňoval svižnou komunikaci s klienty, často bez hlubších IT znalostí. Ve firmě aktuálně pracuje 30 zaměstnanců, z toho polovina ve vývojovém týmu. Do černých čísel se jí podařilo dostat v roce 2018, přibližně tři roky po založení.
Upeč třeba chleba, postav třeba zeď
V podcastu Karel Dytrych začal tím, že vysvětlil filozofii firmy. „Freelo se snaží dělat lidem hezčí pracovní dny. Je to nástroj pro komunikaci týmu nad pracovními úkoly. Jsme trochu konkurencí známého softwaru JIRA, avšak řádově jednodušší. To znamená, že uživatel nepotřebuje mít roky praxe a IT oddělení dva měsíce na implementaci, aby nástroj mohlo zapnout. Samozřejmě s tím ruku v ruce jde to, že Freelo má méně funkcí. I tak s ním ale jdou řídit i hodně velké projekty,“ popisuje Dytrych.
„Aktuálně máme přibližně 90 000 uživatelů, a to převážně v Česku a na Slovensku. V současnosti se intenzivně zabýváme expanzí, kterou se snažíme realizovat postupnými kroky. V zahraničí máme jen asi tisíc účtů, což není tolik, ale zejména v Čechách se nám daří být viditelní,“ připouští Karel Dytrych. Jedním z lákadel je podle něj i to, že aplikace s lidmi komunikuje česky a na spíše přátelské bázi. Současní uživatelé podle interních statistik vyprodukují přibližně 15 milionů událostí denně – jde například o nové úkoly či komentáře k těm stávajícím. To znamená i vyšší statisíce či nižší miliony e-mailových notifikací, které firma denně posílá svým uživatelům.
Velkým rozdílem oproti světově rozšířenému nástroji JIRA, určenému převážně pro projekty softwarového charakteru, je to, že Freelo cílí na celou skupinu lidí pracujících u počítačů, ať už je jejich náplň práce jakákoliv. „I pro náš marketingový či prodejní tým je obtížné specifikovat, kdo je naším zákazníkem. Protože úkoly existují v jakékoliv firmě a v jakémkoliv týmu. Našimi klienty jsou e-shopy (např. dvojka na českém trhu s elektronikou CZC.cz – pozn. red.), stavebniny, ale i lidé na volné noze. Já sám používám Freelo pro řízení projektu stavby domu,“ směje se Dytrych. Podobnost jména nástroje s dalším konkurenčním softwarem Trello vysvětluje tak, že se jeho firma chtěla vydat podobným směrem, ale cílit na freelancery (podnikatele na volné noze – pozn. red.).
Příhoda z hromadné dopravy
K řízení vývoje nástroje Freelo se samozřejmě nevyužívá nic jiného než samotné Freelo. „Být sám sobě zákazníkem je naprosto výborné. Protože ten produkt používáte na denní bázi, víte, co vás štve a co by šlo udělat lépe. Vzpomínám třeba na to, že jsem jel asi před osmi lety metrem a přišel kvůli výpadku signálu o rozepsaný komentář. Takže hned druhý den jsem rozhodl, že se vše bude ukládat přímo do zařízení. Ve Freelo máme interní roadmapu rozvoje nebo v něm sbíráme zpětnou vazbu od zákazníků,“ dodává Karel Dytrych.
Freelo využívá ve svých produktech následující technologie:
Vue.js, PHP, PostgreSQL, Elasticsearch, Make
Většina řešení je v současnosti provozována na serverech u společnosti Váš hosting s.r.o., které je Dytrych rovněž zakladatelem. V souvislosti s plánovanou expanzí však firma přemýšlí i o zrcadlení do zámořských datacenter, zejména kvůli snížení odezvy. „Cítím teď ale patrný trend odchodu z cloudu, protože je pro mnoho firem drahý. Kdyby to dávalo smysl, nebudeme tlouct hlavou proti zdi jenom proto, aby to bylo na našem serveru. Faktory pro to zůstat na vlastním hardwaru jsou třeba to, že se o něj člověk umí postarat, případně mu naopak chybí znalost toho, jak si cloudová řešení poskládat, aby to dávalo finančně smysl. Naopak nedává smysl třeba přesouvání aplikací, které není potřeba tolik škálovat v reálném čase, do Amazon Web Services,“ říká Dytrych a dodává, že firma za osm let existence registruje absolutní minimum výpadků.
Jeden účet, mnoho klientů
„Stavíme to nicméně typicky cloudovým přístupem, kdy máme jednu sdílenou PostgreSQL databázi pro všechny klienty. Vůbec si nedovedu představit, jak by fungovalo, že se uživatel registruje a k tomu se mu nově zakládá instance pro polovinu naší infrastruktury. Freelo lze v podstatě považovat za sociální síť na úkoly. Nemáme tak striktní oddělení organizací a firem. Uživatel může mít jeden účet ve Freelo a řešit různé úkoly pro řadů různých klientů, mít chatovací skupinu s kamarády nebo sdílet s manželkou nákupní seznam, bez nutnosti pamatovat si několik různých přihlašovacích údajů,“ vysvětluje architekturu systému uzpůsobenou volnonožcům Karel Dytrych.
Jako svou nejoblíbenější funkci, používanou každý den, zmiňuje nahrávání obrazovky přímo po kliknutí na zadání úkolu. „Místo abych začal psát, stačí mi kliknout a okamžitě se přesunout do jiného okna a začít vysvětlovat. Vše se automaticky nahraje jako video do úkolu,“ popisuje Dytrych jednu ze stěžejních funkcí pro webové rozhraní aplikace Freelo. „Jakmile člověk pronikne hlouběji do projektového řízení, zjistí, že většina všeho se točí stále okolo úkolů. A i když jsem sám proti sobě, ukazuje se, že nástroje jsou vlastně druhořadé. Důležitější je to, jak je lidi používají. Když aplikace podává pomocnou ruku a návodně vede uživatele, je to pro všechny trochu jednodušší. Typickým příkladem je náš algoritmus, který našeptává pravděpodobného příštího řešitele na základě dosavadního workflow či komentářů, místo potřeby vybírat třeba ze 40 lidí přiřazených k danému projektu,“ vysvětluje Dytrych.
Umělá inteligence bude dělat vlny
Primární zaměření na úkoly je znatelné už z hlavní obrazovky po přihlášení uživatele do aplikace. „Na ní jsou ve stylu e-mailové schránky s příchozí poštou rozděleny úkoly, které je potřeba řešit. A to zcela nezávisle na tom, od koho přicházejí. Nechceme, aby uživatel musel nejdříve otevírat nástěnku projektu A, následně projektu B, a tak dále. Důležitější jsou úkoly, kde hoří termíny nebo je uživatel přiřazen jako řešitel,“ popisuje Dytrych, čím se aplikace Freelo liší od konkurenčních kolaboračních řešení velkých firem, mezi které patří již zmiňovaná Atlassian JIRA či Microsoft Teams.
Nové funkcionality se v softwaru objevují ze tří hlavních směrů. Tím prvním je společná vize spoluzakladatelů, druhým tvrdá data o používání aplikace. Nejdůležitější je však podle Dytrycha zpětná vazba od klientů, která se proaktivně zpracovává v rámci interního projektu Freelo Feedback. „Není to ale tak, že si někdo pískne, že mu něco v aplikaci chybí, a my to okamžitě jdeme dělat. Spíše se pětkrát ujistíme, co to vlastně má dělat, jaký to řeší problém, proč je to potřeba a jestli to nejde jinak. Snažíme se dostat k jádru přidané hodnoty, a zároveň si potvrdit, že je to univerzální, a nikoliv velmi specializovaná funkce. Cílem je dlouhodobá udržitelnost projektu. Chceme Freelo dělat dál, nikoliv jej prodat, jak se to u startupů často dělá,“ ujišťuje Dytrych.
Vidí Dytrych současnou příležitost pro velké firmy v automatizovaných integracích a nástrojích využívajících AI, jako je ChatGPT? Jak odolávají spoluzakladatelé lákadlu rychlejšího rozvoje s pomocí potenciální finanční injekce od korporátních klientů? Co znamená pro vývojáře ve Freelu plánovaná expanze do dalších zemí v Evropě i za oceánem a na jaké nečekané výzvy narazili třeba v Rumunsku? Odpovědi vám dá CEO alias kapitán Freelo Karel Dytrych v nové epizodě podcastu SCRIPTease moderovaném Jirkou Bachelem z vývojářské skupiny LOLO.team.
