Simona Zábržová působila ve vysokých manažerských pozicích velkých firem, dvakrát ale podle svých slov vyhořela, což ji přimělo zabývat se více otázkou mentálního zdraví. Z šéfky Bushmanu se stala koučka a během pár měsíců spustí ostrý provoz projektu Soulmio, který nabídne firmám soubor psychologických služeb, jež má pomoci předcházet právě syndromu vyhoření u pracovníků. Navíc jak říká v rozhovoru pro StartupJobs Newsroom, takový hlad po mentálním zdraví tady nikdy dříve nebyl.
Vaše společnost v dubnu provedla průzkum duševního zdraví mezi pracovníky různých firem. (Odpovědělo 203 respondentů ve věku od 22 do 61 let, převažovaly ženy - 78 procent, z 88 procent šlo o zaměstnance, 11,5 OSVČ a 0,5 ženy na mateřské.) Jaké hlavní sdělení jste si z výsledků odnesli?
Hlavním sdělením pro nás bylo, že 54 procent těchto lidí mělo již za sebou nějakou zkušenost s úzkostmi, které mohou být počátečním faktorem syndromu vyhoření. Fakt, že se s tím setkal každý druhý, mi přijde hodně, navíc se dále ukázalo, že s nějakým problémem psychologického rázu se na pracovišti setkal každý třetí člověk - ať už šlo přímo o syndrom vyhoření, deprese nebo se třeba v práci cítil nerespektovaný.
Ta čísla mi připadají velmi vysoká, ale je pravda, že z celkového hlediska se pracovní trh v rámci vnímání duševního zdraví velmi posunul, ještě před rokem či dvěma se toto téma tolik neřešilo. Také se ukazuje, že v souvislosti s covidovou pandemií se lidé začali o své mentální zdraví přirozeně zajímat více. Je po něm hlad, který tu nebyl.
Koronavirová pandemie podle vás tento proces uspíšila?
Lidé najednou byli doma a měli čas se nad sebou zamýšlet. Když se tohle stane, tak začnou problémy vyplývat na povrch a jednotlivci sami sebe více řeší.
Mohli jsme také pozorovat, že v rámci karanténních opatření vznikla spousta online psychologických poraden - dokonce některá média měla své psychologické poradny, stejně tak větší firmy, kterým zájem o mentální zdraví zaměstnanců do jisté míry zůstal i nyní.
Dá se letošní pandemie chápat jako milník v oblasti firem a duševního zdraví pracovníků?
Podle mého ano. Na programu, který se duševnímu zdraví ve firmách věnuje a který vyvrcholí na podzim ostrým spuštěním Soulmio, pracuji rok, a když jsem začínala, ve firmách bylo toto téma spíš okrajové, nikdo o to nejevil zvláštní zájem. Dnes už má spousta firem vlastní psychology, případně o nějakém programu přemýšlí a alespoň nějakým způsobem mentální zdraví zaměstnanců podporují.
Jak se dá předcházet duševním problémům u pracovníků?
Na osobní bázi fungují například různé typy meditací, kdy je člověk schopen zklidnit sám sebe a napojit se na sebe. Já sama si snažím každý den najít na sebe alespoň 15 minut, kdy se zastavím a věnuji se dýchání nebo meditaci.
Co ale může udělat pro své zaměstnance firma?
Firma může svým pracovníkům zprostředkovat duševní podporu v rámci různých programů od odborníků. Vy jako pracovník byste ze sebe měl dostat všechno negativní, nemělo by to ve vás zůstávat. K tomu si buď můžete dopomoci sám metodami, které jsem teď zmínila, nebo můžete mít v rámci firmy různá virtuální sezení, meditace, jógu, nebo alespoň relaxační zónu. Něco takového by každá firma měla pro své pracovníky mít, aby to nebylo o tom, že jen chodíme do práce a domů. Člověk by se měl na pracovišti cítit v pohodě, jinak není schopen podávat výkony.
PŘEČTĚTE SI: Jak se vypořádat se strachem v době pandemie? „Udělejte si vizi,“ radí psycholog
Zmínila jste vysoké procento lidí s úzkostmi. Čím jsou způsobené?
Konkrétní příčiny jsme nezkoumali, jelikož se jednalo o základní dotazník. Ne každý se chce navíc s těmito detaily svěřovat.
Můžete tedy říct alespoň na základě svých zkušeností z koučování a oblasti mentálního zdraví, co lidi na pracovištích nejvíc trápí?
Největší problém je v tom, že neumějí pracovat s emocemi, to je takový evergreen. A potom také správně dávat zpětnou vazbu, třeba aby se dotyčného nedotkli - chybí jim prevence konfliktu. Čili obecně je nedostačující práce s emocemi, prevence vyhoření, prevence konfliktu a zpětná vazba.
Co si máme představit pod tím, že lidé v práci neumějí pracovat s emocemi?
Člověk by měl být v jakési přirozené rovnováze a neměl by se nechat vyloženě vytočit čímkoli, co přijde zvenku. Měl by být sám v sobě v klidu a v pohodě, takže když někdo přijde a zvýší na něho hlas nebo je protivný, tak na něj nereaguje stejně, třeba řevem či podobně. Dá se naučit, abyste emoce, které ve vás bublají a potřebují ven, ventilovali ve zdravé míře.
A prevence konfliktů znamená co?
V základu je prevence konfliktů o naslouchání druhé straně, a to se dá naučit. Konfliktům se nevyhneme, když už tedy vyvstanou, je důležité, aby se při řešení konfliktů minimalizoval čas mezi vznikem a vstupem do diskuse, kde se konflikt vyjasní. V praxi to znamená, že čím déle konflikt trvá, tím hůře se nalézá řešení. Při řešení konfliktů je důležité mít na paměti, že každý má právo prezentovat svůj postoj a názor, být si vědom, že lidé nemusí mít stejný názor jako já, cílem není vyhrát, ale najít kompromis, s kterým budou ztotožněné obě strany, a to bez zbytečného ponižování, urážek či křiku.
Můžete jmenovat ještě něco hmatatelnějšího, co lidem na pracovišti chybí?
Lidé si často stěžují, že jim chybí školení na time management, že si neumí efektivně nastavit v práci čas, sestavit si priority. Hodně také zmiňují, že by uvítali školení právě na zpětnou vazbu, a ve velké míře chtějí meditace.
Když se ale podíváme do nedaleké minulosti, tak ještě před pár lety žádné firemní benefity prakticky neexistovaly, a firmy i tak fungovaly. Co zásadního se v posledních letech na pracovištích změnilo? Nejde jen o to, že mají pracovníci vyšší nároky?
Změnila se míra sebepoznání, snaha více se dozvědět sám o sobě. Když se lidí zeptáte, tak nevědí, jakou mají sebehodnotu. Často vám odpoví, jakou mají manželku, jaké auto, jaké postavení, ale to nevypovídá nic o nich samotných. Sebehodnota je, co z vás zbyde, když odečtete materiální svět. A na tom je potřeba pracovat. Lidé si to nyní začali uvědomovat a jsou také ochotni se o těchto věcech více bavit.
Jako zásadní věc také vnímám, že dříve bylo jakékoli sezení s psychologem nebo psychiatrem chápané negativně, ale dnes už to tak není a naopak jakýkoliv člověk dokáže služby terapeuta využít pro svůj posun.
Ve vašem průzkumu přesto značná část lidí uvedla, že se jim v práci po stránce duševního zdraví nevede dobře. Nejsou dnes lidé - ošklivě řečeno - prostě moc zhýčkaní?
Trh práce se neustále vyvíjí a roste tlak na výkon, podpořený tím, že spoustu činností nahrazuje například umělá inteligence. Firmy začínají řešit to, aby byl zaměstnanec maximálně efektivní a využitý, jinak pro ně nemá význam. Proto se také lidé snaží dozvědět více o sobě, protože kdo nezná své limity, nemůže být efektivní, jelikož neví, s čím má problém. Když nevím, co vše bych mohla zlepšit, tak se pořád plácám na stejném místě.
Co vůbec mentální zdraví a startupová kultura? Ta si hodně zakládá na rodinné a přátelské atmosféře, ale nemůže právě to vytvářet na některé jedince tlak? Například že se cítí více zavázaný, nebo že do dané komunity nepatří.
V rámci našeho Soulmio podcastu jsem nedávno mluvila se zástupkyní z Productboard, jedné z nejrychleji rostoucích českých firem. Během dvou let vyrostli z 20 na 200 lidí, mají skutečně spoustu benefitů, jejichž pomocí se snaží, aby lidé u nich na pracovišti byli v pohodě. Zároveň ale kandidáty hodně prověřují, a pokud tam nefunguje chemie, tak je nevezmou.
U startupů jde hodně o zpětnou vazbu, a to v pravidelném intervalu, ne že se jednou za půl roku zeptám, jestli se vám tu líbí. I za měsíc se toho stane hodně a je lepší si věci vyříkat, než vyhnijí, protože když budou donekonečna vyhnívat, tak v tom dotyčném přetrvávají a ten člověk začne být naštvaný a začne tým kolem sebe trávit vlastní nespokojeností. Otevřená kultura je pro startupy velmi důležitá, ale s tím musí jako první přijít šéf či HR. Je jasné, že pokud se ve firmě jen maká od nevidím do nevidím, a chybí tam otevřenost, tak ten startup dřív nebo později padne na absenci skutečné podpory. Každý startup, který chce být úspěšný, by měl být otevřený ke zdraví svých pracovníků jako k celku, nejde jen o mentální zdraví, ale i o další benefity, které tvoří firemní kulturu a pohodu ve firmě.
Společnosti si také začaly uvědomovat, že osobní a pracovní život se prolíná, a když nejsem doma v pohodě, tak nebudu v pohodě ani v práci a naopak. Když mám v práci možnost se někomu svěřit, tak ze sebe dostanu strašně moc toho hnusu a je mi líp. Práce už není jen o tom chodit do zaměstnání a vydělávat peníze, je to víc lifestyle, a do toho zapadá i startupová kultura.
PŘEČTĚTE SI: Zvykli jste si na doma a nechce se vám do kanclu? 5 rad od psychologa, jak návrat ustát
Jak se dá v rámci prevence duševního zdraví využít Soulmio?
Soulmio nabízí komplexní péči o duševní zdraví, pohodu a prevenci vyhoření. Právě prevence je základem, naše služby nejsou to určené pro někoho, kdo je například v těžké depresi.
Nabízíme čtyři základní bloky: První je online psychologická poradna, kde si zájemce vybere odborníka, který je mu sympatický, a s ním se může kdykoliv spojit. Další je psychodiagnostika, která poslouží například v případě, kdy se chci někam posunout ve firemní hierarchii, ale nevím, zda na to mám kompetence, případně si chci ověřit, jaké jsou mé přednosti. Třetím blokem je mentální wellness, pod čímž se skrývá vše, co se týká prevence: videa s psychologem na různá témata, články, virtuální sezení a spousta dalšího obsahu s tématy, která mají člověku dopomoci, aby se cítil v pohodě. Posledním blokem jsou offline workshopy, což může být třeba celodenní akce ve firmě.
Jednotlivé služby si pořizuje jednotlivec, nebo firma pro své zaměstnance?
Jsou to balíčky určené pro firmy, které vycházejí v průměru na 150 korun měsíčně na zaměstnance. Cena se liší v závislosti na počtu lidí ve firmě, ale máme spočítáno, že jsou to v průměru dvě stravenky na osobu.
Celé je to udělané jako benefit, který by měla platit firma. Její zaměstnanci pak dostanou určitý počet hodin z každého bloku a neomezený přístup k Mental wellness. Když si vezmete, že v Praze stojí průměrně hodina s terapeutem 1200 korun na osobu, tak to u nás vychází velmi levně. Naším cílem je masivní zásah, aby si každý ve firmě našel to svoje.
Kolik firem už využívá vaše služby?
Aktuálně je testujeme ve čtyřech firmách, ostrý provoz plánujeme od listopadu.
Kolik je vás v core týmu firmy?
V core týmu jsem já, šéf IT, psycholog a finanční ředitel. Externě však využívám ke konzultacím špičky českého byznysu. Zbytek tvoří terapeuti, kterých je aktuálně 25 a z 90 procent jsou to psychologové, zbytek má navíc psychoterapeutický výcvik a dále dva koučové.
Sama jste léta působila jako vrcholová manažerka velkých firem - napřed šéfka Giftisima, pak Bushmanu - a otevřeně mluvíte o svých vyhořeních. Byl právě to důvod, proč jste se z vrcholového managementu přeorientovala na oblast mentálního zdraví?
Téma mentálního zdraví mě začalo zajímat, když jsem si prošla prvním vyhořením, což je nějakých pět let zpátky. Tehdy jsem také zjistila, že na trhu není žádná služba, která by se tímto zabývala. A tak jsem o syndromu vyhoření sama začala psát blog a mezitím se dala dohromady a nastoupila do Bushmanu jako CEO. A tehdy se mi to stalo podruhé, což je ještě horší, protože si člověk uvědomuje, že to znovu nezvládl.
Zázrakem a dlouhodobou prací sama na sobě jsem se však znovu postavila na nohy a nastoupila na krátkou dobu do platformy uLekare.cz, v rámci níž jsem chodila do firem prodávat program pro zdraví, a při té příležitosti zjistila, že je zájem o psychologický program. Jelikož moje představa byznys modelu nezapadala do tehdejšího modelu zmíněné platformy, rozhodla jsem se na ní pracovat samostatně.
Vyhoření je velmi komplexní a individuální problém. Kdybyste ale mohla z vlastní zkušenosti dát nějakou radu, co dělat, aby mu člověk předešel, co by to bylo?
Když nad tím zpětně přemýšlím, tak si říkám, že základem je znát svou sebehodnotu a vědět, kde je mé postavení ve společnosti. Důležité je také přestat plnit očekávání ostatních, protože tlaku od okolí je hodně. Člověk si musí vážit sám sebe natolik, aby si řekl: Dvakrát jsem z toho vyhořela, nejdu do toho potřetí. Je potřeba naučit se říkat ne, mít svou sebehodnotu a vědět, že když něčemu já sám věřím, tak to jde a jít za tím.
Foto: Soulmio
