Vystudovala odpadové hospodářství, pracovala v digitálním marketingu a nyní hodlá uspět jako Holka ze skříně. Tak zní název projektu, se kterým Kristýna Slavev začala na podzim minulého roku organizovat a třídit šatny v domácnostech. „Existují dva typy lidí - jedni říkají, abych si našla pořádnou práci, a ti druzí mají doma vyskládané boty, kabelky či doplňky a jsou tím naprosto unešeni,“ říká mladá žena v rozhovoru pro SJ.News.
„Miluju mléčnou čokoládu, výrazné vůně, tenisky a pořádek. Ten jsem milovala už jako malá a vždy jsem ho brala jako samozřejmost. Myslela jsem si, že oblečení poskládané do přehledných komínků a seřazené podle barev, má ve skříni přece každý," představuje se Kristýna Slavev na svém webu Holka ze skříně. Jak sama dodává, postupem času přišla na to, že opak je pravdou. A právě v nepořádku jiných našla byznysovou příležitost, kterou se na podzim minulého roku rozhodla zrealizovat.
Původně z ní ale rodiče chtěli mít vzdělanou dceru s renomovaným zaměstnáním. „Viděli mě jako doktora či právníka,“ pokrčí rameny Kristýna, kterou už na základní škole bavila chemie. Jenže také se ráda hezky oblékla a sledovala módní trendy. V hlavě ji tkvěla myšlenka vrhnout se do módního návrhářství, ale vyhrálo studium na gymnáziu, po němž nemohlo následovat nic jiného než vysoká škola.
„Vrhla jsem se na studium odpadového hospodářství. Líbil se mi život lidí, kteří se tomu věnují, ať už to bylo cestování do zahraničí či spolupráce s velkými značkami. Jenže po škole jsem tvrdě narazila - firmy chtěly pouze člověka se zkušenostmi z praxe,“ vypráví, jak její kariéra v oboru skončila dříve, než začala.
Dnes je jejím denním chlebem zmuchlané a pohozené oblečení, neefektivně složená trička a zimní bundy vyskládané během léta přímo před očima po otevření šatní skříně. Tak vypadají běžné hříchy, které symbolizují chaos v šatních prostorech u většiny lidí. Právě na taková místa nyní přijíždí Kristýna a pomáhá klientům s organizací.
„Přijde mi, že si lidé díky covidu uvědomili svoje priority - chtějí žít v čistém a harmonickém prostředí, ale už nechtějí veškerý volný čas trávit úklidem,“ uvádí jeden z důvodů, proč by její byznys plán měl být úspěšný.
Nezastírá, že se nápadem inspirovala od již zavedených formátů. „Z USA k nám dorazil televizní pořad The Home Edit, z Asie zase Marie Kondo, do toho jsem vnímala, že si moji kamarádi čím dál více objednávají paní na úklid, protože to doma chtějí mít hezké a nemají čas na uklízení. Došlo mi, že už to není jen záležitost bohatých lidí, a že teď by to mohlo do sebe zapadnout.“
Na samotném začátku byl však film Dovolená za trest, ve kterém herečka Drew Barrymore pracuje jako organizátorka šaten u bohatých klientů a čelí přesně těm stejným ironickým narážkám, které dnes dostává i Kristýna, zda to se svou prací myslí skutečně vážně. „Tehdy jsem si říkala, že to v Česku nemůže nikdy fungovat, studovala jsem vysokou a nechala to plavat,“ vzpomíná.
Loni na konci léta ale přišel zlom. V hlavě jí neustále vrtal neuskutečněný projekt. „Tehdy jsem si definitivně řekla: Jdu do toho! Strašně bych si vyčítala, kdybych to dál odkládala a začal by s tím někdo jiný.“ Ve volném čase začala s úklidem šatníků u kamarádek a během toho se i nadále věnovala práci v digitálním marketingu, kdy spravovala fragrance a skincare Dior aplikaci pro 35 zemí po celém světě.
Po vlažném startu se projekt pomalu rozjíždí. Začínala klasicky - na doporučení. „Hodně mi v začátcích pomohl manžel, který je z byznysového prostředí a různě se zmiňoval o mém projektu. Lidé to mezi sebou sdílejí.“ A tak se od kamarádek pomalu ale jistě přesouvá i ke klientům, kteří ji objeví pomocí webových stránek či sociálních sítích. Jak ale sama říká - pro některé lidi je stále poměrně složité překonat intimní bariéru a pozvat si do svého soukromí cizí ženu, která se bude přehrabovat v jejich oblečení. „Myslím, že ještě nějakou dobu potrvá, než si vybuduji u lidí, kteří o mých službách přemýšlí, větší důvěru.“
I proto zavedla bezplatné úvodní konzultace, aby se s potenciálními zákazníky vzájemně lépe poznali. „Z jednoho callu poznáte, zda jste s klientem na stejné vlně. Někteří lidé mi často píší na Instagramu o rady. Postupně se četnost jejich dotazů zvyšuje a přijde mi, jako by se odhodlávali k tomu, aby si službu vyzkoušeli.“
Po úvodním seznámení přichází na řadu další procedury. Ty už jsou ale zpoplatněné. Hodinová online konzultace vyjde na 2 500 Kč, tříhodinová osobní konzultace na 6 600 Kč a profesionální organizace šatníku stojí 10 tisíc korun. „Ty částky nejsou nahodilé a zároveň si z nabízených služeb může vybrat opravdu každý, dle svých možností a požadavků,“ vysvětluje Kristýna.
„Sledovala jsem, jaké ceny mají úklidové firmy a zároveň si propočítávala, aby se to vyplatilo i mně. Na první dojem se může zdát jako hodně peněz, ale když vezmu v potaz, že jezdím ke klientům domů, kde si projdeme, co by se dalo změnit, následně chystám nákupní seznam, jdu věci nakoupit a poté přichází samotná realizace, která trvá několik hodin, tak si myslím, že ceny jsou adekvátní,“ popisuje Kristýna. V tomto případě se však jedná o profesionání organizaci šatny, která člověku ušetří spoustu starostí a času. „Pokud by klienti měli zájem jen o drobnou pomoc či navést k úklidu, poskytuji i online konzultace.“
A jak to vypadá, když se pustí do práce?
„Poté, co si všechno odsouhlasíme a řekneme si, zda klient chce přikoupit ramínka, organizéry a další šatní věci, tak už mám vše připravené na den organizace. Je na klientovi, zda chce u realizace být, nebo zda mi dá klíče a řekne, že až se vrátí z práce, tak chce, abych už byla pryč. Lidé jsou ale zvědaví, takže při organizaci zůstanou se mnou doma. Na začátku vytřídíme oblečení, pokud to klient nechce, tak jdu rovnou na věc. Uklidím skříně, vytřu, vysaji a organizuji. K tomu patří i skládání oblečení, což je jeden z momentů, kdy se zapojují i klienti a vyptávají se, jak složit konkrétní kus oblečení.“
V den samotné realizace je práce hotová kolem čtyř hodin, ale často dojde na to, že se zákazníky nakonec rozhodne šatník protřídit a Kristýna u něho zůstává téměř celý den. Zákazníkům navíc nabízí, že vyřazené oblečení odveze a předá do Dobrodějny (charitativní místo na Praze 6, kam si pro pomoc chodí uprchlíci, senioři či matky samoživitelky, pozn. red), takže prostřednictvím jejich služeb lidé přispějí na dobrou věc. „Následně nechám zákazníky týden s novým systémem pracovat, pak si zavoláme, zda vše vyhovuje, případně něco zpětně ještě dokoupím,“ popisuje závěr proměny šatny.
„Lidé se mě ptají, zda bych zvládla i kuchyň, ale to nedělám,“ směje se. „Vím, že bych to dokázala, ale chci se zaměřovat především na šatny a oblečení. Už teď mám v hlavě všelijaké rozměry skříněk, rozměry produktů z IKEA a beru to tak, že tyto znalosti jednou mohou být moje výhoda před konkurencí. Jakmile klient zavolá, hned budu vědět a ušteří to oběma stranám čas.“
Týdně nyní vyřídí jednu až dvě zakázky. Paradoxně během jara, kdy lidé mění šatník, je menší zájem, než registrovala na podzim a na začátku roku. I proto ji organizace a třídění zatím neuživí. „Zatím ne tak, jak bych si představovala,“ přizná Kristýna. „Ale s tím jsem počítala, proto mám ještě jednu práci, která je flexibilní a mohu ji s tříděním skloubit.“
Zatím však nepropadá skepsi, že by byl projekt neúspěšný či o něj nebyl zájem. „Jsem stále na začátku. Stojím si za tím, že dobré podnikání má svůj čas. Nikam nespěchám a soustředím se na kvalitu poskytovaných služeb. Věřím, že se mi to vrátí v referencích spokojených klientů. Zároveň pracuji i na přípravách videonávodů, které zdarma sdílím na webu a socialních sítích.“
Do budoucna by ráda spolupracovala i s interiérovými designéry, kteří v posledních letech nabírají na popularitě. „Nevnímám je jako konkurenci, spíš jako někoho, s kým bych se mohla ideálně doplňovat,“ vidí potenciál v případné kooperaci. „Už nyní od nich má hezké ohlasy. Píšou mi designéři, truhláři či stylistky. Myslím si, že by bylo naprosto skvělé, kdyby si člověk mohl v balíčku objednat interiérového designéra, truhláře a následně mě. Nyní kolikrát přijde jako první na řadu truhlář a já už se musím podřizovat tomu, co on vymyslí.“
Naprosto ideální by podle ní proto bylo, kdyby se lidé ozývali ještě předtím, než šatnu postaví a vybaví. „Co neuděláte ze začátku, už nikdy nedotáhnete. Byla jsem u klientky, která osm let nevyužívala půl skříně jen proto, že neměla čas na to koupit si klipsová ramínkana kalhoty… Jinde zase najdete šatnu, která je nějak navrhnutá, ale lidem vůbec neslouží dobře a je nepraktická.“
I když je její projekt stále ještě v plenkách, už nyní spřádá další plány do budoucna. „Je jich spoustu,“ směje se. Když má vyjmenovat alespoň ty splnitelné, tak okamžitě spustí. „Chtěla bych mít vlastní e-shop, kde bych prodávala kvalitní doplňky do šaten, které se budou vyrábět v Česku. Už teď obrážím zdejší výrobce a sleduji, co má mezi lidmi úspěch. Do konce roku bych ráda e-shop spustila.“
V daleké budoucnosti pak existují myšlenky na expanzi do zahraničí, kde podle Kristýny leží obrovský potenciál. „To by byl splněný sen, ale zároveň už bych to nemohla dělat sama. Nyní mám takřka všechno pod palcem jen já. Vše je podle mě. Expanze by ale znamenala, že bych musela rozložit síly a s tím bych asi trochu bojovala, protože mám problém důvěřovat lidem, že odvedou stejnou práci jako já," uvědomí si.
Ví však, že vysoké nároky nejsou vždy dobrou cestou. „Ale mám na úklidy dobré ohlasy, vnímám, že se mi to rozjíždí, za což jsem ráda. Asi nikdy by mě ani ve snu nenapadlo, že sledování americké komedie člověku takto zasáhne do života,“ dodává Kristýna.
