REPORTÁŽ: Můj den v coworkingu

Redaktorka Newsroomu StartupJobs strávila den v největším coworkingovém prostoru u nás. Český Impact Hub příští rok oslaví deset let své existence. Vznikl jako startup s nejasnou budoucností, ale s jasnou vizí. Dnes je jedničkou na trhu a ročně pomáhá nastartovat více než stovku startupů.

Je libo projet se po D10? Nebo raději zdoláte K10? Ne, nelákám vás na české silnice ani na náročné výstupy nejvyšších hor. Čekají vás místa příjemnější. Měla jsem možnost nahlédnout do našeho největšího coworkingového klubu Impact Hub. „Pražské prostory mají oba shodně číslo popisné 10. První sídlí na Smíchově v ulici Drtinova, proto D10, druhý na Vinohradech v ulici Koperníkova, tedy K10. Případná další místa budeme muset už volit podle čísla popisného, abychom zachovali tradici desítek,“ směje se marketingová ředitelka Impact Hubu Martina Kočařová s tím, že další dvě pobočky mají v Brně a v Ostravě. „Tato města jsme zvolili proto, že jsou dostatečně velká a zároveň mají dobrou polohu. Chtěli jsme, aby prostory byly rozprostřené do jedné hodiny dojezdu, ať se nacházíte kdekoliv. Zároveň je pro nás důležité dávat starým a nevyužitým prostorám druhý život. A tak vznikají v místech bývalých továren atd.“

Martina Kočařová (vpravo) a Danka Nováková

Výjimkou je nejnověji otevřená K10, která přibyla do rodiny Impact Hubu v srpnu 2018. Nalezneme ji v nádherné secesní vile, v budově bývalého dánského velvyslanectví. Pravda, cítím se tady tak příjemně, až si říkám, že by se mi spíš chtělo lenošit než pracovat. I to je možné. Proto zde pro členy komunity mají třeba saunu, kterou je možné přebudovat na zasedačku s projektorem. Na každém patře je koupelna, pohovky, nechybí dokonale vybavená kuchyňka a profesionální kuchyně. To vše završuje rozlehlá zahrada, kde kromě páníčků relaxují i psi. „Jsme dog friendly a někdy je tady skoro víc psů než členů. Jsou to právoplatní členové, ale neplatí členství,“ dodává se smíchem Martina.

Ale vezměme to od začátku. Sem se chodí hlavně pracovat. Typickými klienty jsou freelanceři, kteří nechtějí jen sedět doma sami mezi čtyřmi stěnami, ale rádi se setkávají s dalšími inspirativními lidmi. Několikapatrová budova rodinného typu dává možnosti jak k networkingovým akcím, tak k soukromí a klidné práci. Přízemí tvoří reprezentační část, v jejímž srdci je velká recepce. „V přízemí máme tři velké zasedací místnosti, kam si naši klienti mohou vodit hosty, pořádat schůzky, lze si prostory pronajmout na eventy atd.,“ podotýká Danka Nováková, toho času na pozici Community Catalyst, tedy komunitní manažerka.

Tady se pořádají schůzky, tady se klienti mezi sebou radí, diskutují, obědvají... „Klienti mohou využívat naši samoobslužnou kuchyňku, připravit si espresso, cokoliv si vzít z lednice, zakoupit nějaké mlsání či celé menu. Hodnotu si načtou na svou klientskou kartu, z které jim částku strhneme. Vše je založeno na důvěře,“ podotýká Danka a nechává mě nahlédnout do kuchyně, kde kuchař Pavel, který zde denně připravuje obědy cca pro dvacet lidí, právě čistí pracovní plochu.

V době mé návštěvy se podávalo kuře s bulgurovým salátem a pečený lilek s ořechy. „Většinou se snažím o interakci s členy, vařím podle toho, co preferují,“ říká Pavel a je na něm vidět, že ho práce baví. Však také sladká tečka v podobě čokoládového krému, který se na mě směje z lednice, by si nezadal s oku lahodícím cukrářským uměním.

Raději tedy přecházíme po točitém schodišti do prvního patra, které se využívá jako otevřená kancelář. Ale vzhledem k prostorům vily se nejedná o typický open space, na rozdíl od něj působí komorně. „Tady jsou sdílené prostory pro práci. Často zde pracují lidé v týmech, nebo ti, kteří se nechtějí izolovat. Mají zde své místo, radí se. Je zde i místnost tichá, kam se můžou „uklidit“, když se potřebují zkoncentrovat. Nesmí se v ní telefonovat ani hovořit,“ ukazuje mi Danka. Na chodbě mě okamžitě upoutají velké, výrazné obrazy. „Dáváme možnost umělcům se realizovat, pořádáme vernisáže, prodejní výstavy,“ vysvětluje.

Podkroví pak tvoří samostatné kanceláře, které si pronajímají firmy. „Výhodou pro ně je, že se nemusejí o nic starat. Kanceláře jsou plně vybavené, nabízíme jim veškeré zázemí včetně koupelny, recepce, pomůžeme, s čímkoliv potřebují. Proto často jdou raději k nám, než aby si zařizovaly vlastní prostory.“ Nádherné prostory, kulatá okna s výhledem do zahrady, klimatizace. Sedm kanceláří a každá je jiná. „Tady je nikdo neruší, zároveň jsou v coworkingu, což jim dodá nové kontakty, nejsou omezeni jen na svou skupinu. Je to přínosné.“

Ne každý si ale takový luxus může dovolit. Například desetihodinové členství podle ceníku Impact Hubu (viz tabulka níže) vyjde na 890 korun, fixní stůl na necelých sedm tisíc.

Na chodbě na mě vrtí ocasem evidentně spokojené štěně. Další pes se prohání po zahradě, třetí se lísá svému pánovi u nohy. Psa tady má snad opravdu každý, včetně Danky, po jejímž hrubosrstém jezevčíkovi Hubertovi dokonce pojmenovali komunitní síť. „Je to něco jako interní LinkedIn. Lze na ní sdílet, radit se, propojovat.“ K propojování slouží i nástěnky, jakási členská zeď, kde se členové komunity mohou prezentovat v tom, čemu se věnují. „Je to jejich self promo nejen k nám do komunity, ale i ven. Pořádáme různé akce nejen pro členy, ale i pro veřejnost, a tak o sobě tímto způsobem dají vědět a mohou se propojit,“ podotýká Danka.

Velkým bonusem je již zmíněná zahrada, která hlavně v létě bývá doslova v obležení. Právě zde se každé čtvrteční ráno lze nastartovat společnou jógou. V chladných dnech se pak cvičí v auditoriu. „V tomto prostoru cvičíme, pak si dáme společnou snídani a odstartujeme hezký den,“ ukazuje Danka s tím, že auditorium slouží i pro konference či větší eventové akce. Pamatujete si ještě, jak vypadá telefonní budka? Téměř zapomenuté prostory najdeme v Impact Hubu hned čtyři. Jsou to odhlučněné kabinky, kde klienti najdou absolutní soukromí a klid pro své telefonické hovory.

Z nejnovějšího prostoru Impact Hubu jsem nadšená. Na druhou stranu pro mě osobně by například cena fixního stolu, kde bych měla své pevné místo, byla příliš vysoká. Možná si někdy udělám radost a dopřeji si tento luxus na pár hodin, které mě finančně nezruinují, a zpestřím si tak psaní v izolaci svého domova. Vše má své výhody a nevýhody. Doma mám absolutní klid, ale pravda, někdy se cítím hodně sama. A tak osvěžení mezi fajn lidmi a trocha inspirace zvenčí může být fajn.

Myšlenku coworkingového Impact Hubu přinesli ze světa čtyři kamarádi. Dva z nich, Zdeněk Rudolský a Petr Vítek, jsou dodnes ve výkonných funkcích. Tento projekt poznali v létě 2009 v zahraničí a rozhodli se ho realizovat i u nás. O rok později jej spustili. Do rekonstrukce prostor bývalé tiskárny na pražském Smíchově investovali řádově miliony korun získané z vlastních zdrojů, případně od přátel a známých. Po pěti letech existence bylo jasné, že model, který do Česka přinesli, je funkční, a vydělal si na další investici, tentokrát do prostoru v Ostravě. O rok později mohli otevřít brněnskou pobočku.

Dnes se obraty firmy pohybují kolem 90 milionů korun ročně. Za ta léta se pracovní tým rozrostl na cca 120 lidí a Impact Hub se stal jedničkou mezi tuzemskými coworkingy. Možná i proto, že jejich příběh se podobá cestě klasického startupu z nuly do čela trhu, tak hojně podporují právě startupy. „Mnoho z nich s námi vyrostlo. Třeba ze dvou členů se rozrostly do velkých firem. Některé z nich s námi spolupracují od samotného začátku,“ říká Martina.

Cesta k současné pozici ale byla tvrdá. „Koncept hubu byl tehdy v Česku ojedinělý. Nejčastěji se ozývalo, že nikdo nebude chtít sdílet své know-how s ostatními, stejně jako nebude chtít sedět v otevřeném prostoru. Brzy se ukázalo, že opak je pravdou, a dnes je to téměř deset let, co úspěšně fungujeme. V komunitě máme více než 1700 členů,“ říká spokojeně Zdeněk Rudolský, který už plánuje červnové oslavy desetiletého výročí. Podle Danky a Martiny to bude velká jízda.

IMPACT HUB V ČÍSLECH