Měla našlápnuto na úspěšnou jezdeckou kariéru. Ta Martinu Šmírovou paradoxně přivedla k zcela odlišnému podnikání. Ve svých dvaadvaceti letech vymyslela speciální ženské pivo, s kterým dnes, o pět let později, razí cestu do celé Evropy.

Kdy jste si poprvé lízla piva? A chutnalo vám?

To jste mě dostala. Je to dobrá otázka. První pivo jsem ochutnala asi v osmi letech na dovolené ve Francii. Táta mě nechal, abych si lokla z jeho piva, a já jsem vypila rovnou polovinu. Strašně mi chutnalo, tak jsem se trochu přiopila. Asi jsem k pivu byla předurčena.

Váš tatínek pak vybudoval pivovar. Nebyl tohle právě moment, který ho inspiroval?

To by bylo vtipné, zeptám se ho na to. On do pivovarnictví pronikl přirozeně. Podařilo se mu zrekonstruovat několik restaurací a chtěl hostům nabídnout něco „našeho“. A tak k tomu založil pivovar.

Tím pádem byla vaše cesta k dnešnímu podnikání jasná?

Právě že vůbec. Měla jsem jiný sen. V deseti letech jsem začala jezdit na koni. Podařilo se mi získat titul Mistr ČR ve westernové disciplíně reining. Chtěla jsem jít dál, a tak jsem v patnácti řekla rodičům, že bych ráda do zahraničí. Našla jsem si skvělého trenéra z Kanady, který působil v Německu, kousek za našimi hranicemi. A tak jsem na gymnáziu měla individuální plán a vždy jeden týden v měsíci jsem trénovala v Německu. Díky trenérovi jsem se dostala do českého národního týmu.

Kudy tedy vedla vaše cesta k pivu? Vím, že jste ho vytvořila v Itálii.

Právě tam jsem se totiž přestěhovala. Když můj trenér odešel za prací do Francie, předala jsem svého koně k jednomu z nejlepších trenéru na světě. Působil v Itálii a já jsem odešla za ním. Rodiče mi nebránili, ale dali mi jednu podmínku, že u toho musím vystudovat vysokou školu, abych měla záložní plán. Zvažovala jsem, co bych mohla studovat. Vzhledem k tomu, že jsem chtěla intenzivně trénovat, bylo mi jasné, že nemůžu studovat třeba práva nebo medicínu. A tak jsem zvolila marketing a komunikaci módy na designové škole v Miláně. Měla jsem k tomu blízko, protože moje maminka se designem vždycky zabývala.

A na škole jste si jako téma bakalářské práce zvolila právě koncept ženského piva…

Přesně tak. Ale k tomu jsem dospěla naprosto přirozeně. V Itálii si často chodíte večer někam sednout. Italové hodně dbají na to, jak vypadají, jak jsou oblečeni, jaké mají vlasy, jak působí. A dbají i na to, co a jak pijí. Já nepiju tvrdý alkohol a nechutnalo mi ani víno. A tak když jsme seděli hezky oblečení na baru, nikdy jsem nevěděla, co si mám objednat. Dát si pivo? To v Itálii k večerním šatům nepatří. Pro ně pivo není elegantní. Je to sice pokrytecké, ale je to jejich životní styl.

Takže na italských večírcích vznikla myšlenka nového piva?

Tehdy jsem začala uvažovat o tom, jak to změnit, a přišla jsem s myšlenkou elegantního piva. Tím vzniklo téma pro moji bakalářskou práci. Profesoři byli nadšeni, že jsem módní marketing převedla na jiný produkt než oblečení. Po celý rok, kdy vznikal koncept, mi hodně pomáhali. S konceptem jsem přišla do tatínkova pivovaru a začala ve spolupráci s naším sládkem převádět myšlenku v produkt.

Asi nebylo jednoduché prorazit v tomto oboru mezi muži…

To tedy opravdu nebylo. S tím mám velký problém, protože sládci nechtějí ženě věřit. Nepřipustí si, že by mohl nový produkt něco přinést. A prolomit ledy jako mladá žena bylo těžké. Postupně mi však nechávali i nějaký prostor promluvit na panelových diskuzích a naslouchali mi. Ale je to boj.

„Pustily se do nás feministky z Anglie"

Vaše pivo pro ženy má na první pohled unikátní design. Jak se ale liší chutí?

Naším prvním výrobkem byla lahvička určená pro ženy. Je v ní polotmavá jedenáctka. Přidáváme do ní vídeňský slad, který dodává tmavší barvu a karamelovou příchuť. Oproti běžnému pivu je méně hořké a je sladší. Původně jsme chtěli vytvořit light verzi piva. Ale neosvědčilo se to. Bylo takové vodnaté a zjistili jsme, že kalorie jsou nositelé chuti, a tak jsme od záměru upustili. Lahvička má nějakých 250 kalorií. Je to méně než ve vínu, protože má méně alkoholu. Ale zase je v našem pivu více cukru.

Jak jste na své podnikání sehnala peníze?

Pro mě nikdy nebyla myšlenka taková, že bych oslovila investory. Ráda věci dělám po svém a myslím si, že by to nebyla nejlepší cesta. Rodiče mi dali finance pro začátek života. A já, místo abych je investovala třeba do bydlení, tak jsem je vzala a celé vložila do Aurosy. Bylo to milion korun. Což nejsou malé peníze, ale pro podnikání v podstatě ano.

To od vás bylo odvážné. Kdy jste se dostala do černých čísel?

Po čtyřech letech podnikání se vše začalo otáčet a já jsem začala být schopná uživit firmu i další čtyři spolupracovníky. Nyní se pohybujeme v obratech kolem jednoho milionu korun ročně a dnes jsme schopni se rozvíjet dál. Naše pivo už není jen pivem, ale budujeme kolem něj celý lifestyle. Ke světlé lahvičce nesoucí název #beerforher jsme vytvořili ještě tmavou lahev pojmenovanou Gold. Aby to bylo genderově vyvážené. Gold je světlá desítka, hořká, tu vyhledávají spíše muži. Není to ovšem tak, že by naše piva byla striktně pro jednotlivá pohlaví. Naopak velmi často si právě muži pochvalují polotmavou Aurosu #beerforher.

K tomu vás ale přivedla vlna nevole z Anglie, že?

Ano. Říká se, že pro startupy je kritický třetí rok. A já to mohu plně potvrdit. Narazili jsme. Překvapivě se do nás pustily feministky z Anglie a tvrdě se opřely do toho, že vyrábíme pivo pro ženy. Dokonce se toho chytla i americká média. Tehdy jsem si myslela, že mě to položí. Zároveň ale negativní reklama je také reklama a paradoxně nám vlastně pomohla dostat se do povědomí. V tu chvíli mi ale bylo strašně. Měla jsem obrovské deprese. Týden jsem nebyla schopná se zvednout z postele. Proto jsme vymysleli pivo „Gold“, abychom to trochu vyvážili. Ale já říkám, že obě piva jsou pro všechny.

Design vašich lahví je opravdu unikátní. Působí jako z mramoru.

Hledali jsme takovou lahev, která by byla dobře uchopitelná do ruky. Lahve dovážíme z Itálie. Zatím nemáme vlastní výrobu, protože ještě neprodukujeme v takovém množství, aby se nám to vyplatilo. Ale do budoucna ji zvažujeme. Nejtěžší bylo najít pivní lahve, které působí jako lahve od sektu, ale jsou skutečně pivní. Je to třetinka, ale rádi bychom uvedli na trh lahve o obsahu 0,75l.

Kolik toho dnes vyrábíte?

Měsíčně vyprodukujeme podle sezóny kolem tisíce až dvou tisíc lahví. Nejsilnější měsíce jsou od října do prosince, ale také v létě. Jedna lahvička vyjde na 99 korun. Jsme dražší, ale využití lahví je velké. Tak to bylo myšleno, že lahvičku nevyhodíte. Můžete z ní mít svícen, vázu, jeden náš klient si z ní vyrobil lampičku.

Takže to není jen o pivu.

Opět jsem využila svůj studijní obor. Přijde mi, že pivo je občas podceňované, v podstatě jen určené k hospodskému pití, přitom je to náš národní poklad. Říkala jsem si, proč kolem toho neudělat něco víc. Tak jsme minulý rok vytvořili módní kolekci oblečení inspirovanou pivem. U nás v Čechách jde na odbyt ze všeho nejvíc.

Kromě piva pro ženy navrhuje Martina také oblečení s pivními motivy

Kde všude se vaše pivo „uchytilo“?

Snažíme se prorazit po celé Evropě. Máme své oblíbené klienty v Itálii, ve Francii nebo v Holandsku. Jsou to naši fanoušci, kteří mají vlastní bary, restaurace a sdílejí naši filozofii. Rádi bychom změnili český trh. Stává se, že přijdete do restaurace, kde nabízejí jeden druh piva. Přitom zrovna tak jako máte vinný lístek, tak máte tolik druhů piva a můžete si vybírat.

Může si vaše pivo koupit běžný konzument?

Aurosu si můžete zakoupit jak na našem e-shopu aurosa.cz, tak taky na docela neobvyklých místech pro pivo, jako jsou například designové obchody. Můžu zmínit například Bibloo Concept store v OD Kotva nebo Ty Identity v Ostravě.

Jaké máte plány do budoucna?

Některé plány jsem už zmínila, ale jeden velký plán je převést výrobu z Beskyd na zámek Rychvald, který právě s tatínkem rekonstruujeme. Rádi bychom ho otevřeli veřejnosti a nabízeli vlastní pivo. Na to se moc těším.

foto: archiv Martiny Šmírové