Nadále se šířící pandemie koronaviru vyvolává v lidech nejistotu a strach. Co si v takových chvílích počít? Je potřeba nepanikařit, vytvořit si vizi, převzít za sebe zodpovědnost a reorganizovat zaběhlé postupy, radí firmám i jednotlivcům psycholog a spoluzakladatel platformy YCLUSTER Jan Kuba.

„Pro mozek je strašně bolestivý prožívat nejistotu - když nevíme, co se bude dít,” vypráví Jan Kuba a doporučuje: „jedna věc, jak mozku ulehčit, je, že si to, co nás čeká, představíme, že si uděláme scénáře, plány, zaměříme se na to, co bude když… Nikoli katastrofické scénáře, ale vystavíme si nějaké reálné příběhy a pomůžeme mozku si je už dopředu odžít a vizualizovat.”

Výhodu takového přístupu znázorňuje na příkladu návštěvy zubaře, kdy lékař či lékařka, kteří nás postupně dopředu seznamují s tím, jaké zákroky budou následovat, nás takto do jisté míry uklidní. Naopak lékař, který mlčky bere do rukou hrozivě vyhlížející nástroje a my nemáme tušení, co bude následovat, dosáhne opačného efektu.

„Musíme svůj život vzít do vlastních rukou a začít si alespoň trochu představovat, jak to bude za měsíc nebo za dva vypadat. A našemu mozku poskytnout nějaké záchytné body. Jinak, pokud je nemá, začne panikařit,” dodává psycholog.

Jan Kuba, spoluzakladatel společnosti YCLUSTER, která se specializuje na psychologii ve firmách, vzdělávání zaměstnanců a především nábor lidí prostřednictvím videopohovorů, v současnosti spolupracuje s nově vzniklým startupem Soulmio, jež pro firmy zajišťuje komplexní duševní prevenci od online terapií po workshopy. V době stávající koronavirové krize je tu však i pro kterékoli jednotlivce, kteří si mohou na jejich stránkách najít psychologa, jenž jim sedne, a objednat si u něj online „sezení” po Skypu. Až do konce dubna navíc společnost nabízí půlhodinovou terapii zdarma pro jakéhokoli zájemce.

PŘEČTĚTE SI: Ycluster hodnotí pracovníky pomocí videa. „Firmám ušetříme statisíce,“ tvrdí zakladatelé

Soulmio cílí primárně na firmy, v době pandemie však nabízí své služby i jednotlivcům. (Foto: Repro Soulmio)

Jak říká zakladatelka Soulmio Simona Zábržová, za první tři týdny se přihlásilo 145 zájemců, přičemž ve většině těchto případů byla sice pandemie koronaviru a s ní spojené problémy jakýmsi spouštěčem, ovšem těch problémů, které existovaly už před ní, pouze teď vypluly na povrch či eskalovaly.

„Hodně se řeší partnerské vztahy, různé globální strachy o to, co nastane, a nejvíce se lidé radí ohledně nového modelu fungování rodiny - doteď nebyli zvyklí být neustále doma společně a nyní spolu partneři či celé rodiny tráví veškerý čas. S psychology se proto lidé radí o výchově dětí, o komunikaci v partnerském vztahu, o komunikaci s rodiči v pokročilém věku a podobně,” vypočítává Simona Zábržová. Zejména mladší ročníky, adolescenty, pak často trápí sociální izolace.

Jak se nestresovat? Neříkejte si slova na NE

Strach ale začíná obcházet i firmy, které se dostaly do tíživé situace, a jejich zaměstnance. Co si v takovém případě počít? „První věc je práce s nejistotou, což je extrémně složité téma právě proto, že je to nejistota,” opakuje Kuba. Lidé by podle něj neměli panikařit a pracovat s informacemi až ve chvíli, kdy je mají, například kdy už vědí, že přijdou o peníze, o práci či podobně.

Jak se ale v takové situaci nestresovat? „Pro jakýkoli takovýto moment je potřeba dostat sám sebe do jiné perspektivy. Což nejde udělat tím, že si řeknu: ‚Nebudu vyšilovat, nebudu se děsit.’ Jelikož náš mozek - tak jak je nastavený - nezvládá přijímat povely, které začínají na NE. Když si řeknu ‚Nebudu vyšilovat’, tak je to to samé jako ‚Nebudu už kouřit’. To prostě nefunguje. Vy si musíte jednoznačně říct, co uděláte místo toho. Starý mechanismus se musí nahradit novým, nefunkční se musí nahradit funkčním. Takže když to na mě jde a mám tendence vyšilovat, musím si říct, co budu dělat místo toho. Jednou z těch věcí může být, že si uvědomím, že daná situace ještě nenastala, ještě tam nejsem, ještě mi nenapsali. To je věc číslo jedna,” radí.

Druhým krokem je již zmíněná vize, zkonstruování si realistické představy toho, co se bude dít a co člověk samotný bude v dané situaci dělat.

Ruku v ruce s tím jde reorganizace starých zaběhlých systémů a snaha dostávat se do rovnováhy. „To slovo rovnováha je tady strašně důležité, to bychom si měli uvědomit. Pro každého to bude vypadat nějak jinak, pro každého bude rovnováha jiná,” vypráví Kuba a dodává: „Lidé mají tendenci nadávat a tím se vlastně zříkají zodpovědnosti, říkají tím, že zodpovědnost nesou ti druzí. A zároveň - když jim nadávkami a stěžováním předávají zodpovědnost, tak jim spolu s tím předávají i zodpovědnost za nápravu stavu. Vzdávají se vlastně možnosti navodit sami pro sebe ten dobrý, žádoucí stav.”

Simona Zábržová, zakladatelka Soulmio (Foto: Archiv S. Zábržové)

Proto je důležité naučit se přijmout za sebe odpovědnost. „To znamená říci si: ‚Ok, je tady situace, která není příjemná, která pravděpodobně povede ke změnám, která nějakým způsobem ovlivní můj život, a já se k tomu musím nějakým způsobem postavit.’ A čím dříve si to člověk uvědomí, tím lépe. Lidé by neměli čekat, až změny přijdou z vnějšího světa, ale měli by držet otěže ve svých rukách,” radí.

Firmy, nepodceňte komunikaci

A jaká pravidla platí pro firmy? „U firem je teď zásadní nepodcenit komunikaci. Rada číslo jedna zní: Komunikujte, buďte v kontaktu se svými lidmi, jinak o ně přijdete. Protože když začneme najednou lidi izolovat na home officech, mohou se jednoduše začít cítit odcizeně. Najednou nevidím svého šéfa, nevidím svého manažera, nevidím své kolegy a vlastně ani pořádně nevím, jestli se se mnou počítá, jestli moje práce má nějaký efekt, jestli když ji neudělám, tak to bude mít nějaký dopad, nebo jestli je to už stejně ztraceno,” vypráví Jan Kuba.

Druhou zásadou je podle něj pokusit se pomocí online nástrojů budovat sounáležitost mezi lidmi a mezi lidmi a brandem: „Lidi byli zvyklí, že firma nějak funguje, kanceláře nějak vypadají, my se tam potkáváme - to vše tvoří nějaký psychologický obraz, který je teď narušený. Najednou jsem ve firmě třeba 14 dní nebyl, takže i ten brand mi může začít unikat z mysli, stejně tak sounáležitost a soudržnost s kolegy. Je proto důležité nejen udržovat kontakt s lidmi, ale poskytovat jim i vhled do toho, co se kde řeší, co funguje a co nefunguje.”

A třetí zásada je stejná jako v případě jednotlivců: Vize. Firmy by se měly pokusit dát svým zaměstnancům vizi toho, jaká bude situace v různých časových horizontech. „Sám zaměstnanec si ji neudělá a firma mu musí dát vizi, co se bude dít za týden, za 14 dní, za měsíc a jak to společně zvládneme,” uzavírá Kuba.

Simona Zábržová k tomu ještě dodává, že je zapotřebí rozlišovat mezi tím, co je děsivé (člověk se chová na základě aktuálních emocí), a tím, co je pro firmu skutečně nebezpečné: „Zde doporučuji držet se faktů, dat a predikcí, které jsou pro danou situaci nejvíce reálné. Nenechat se strhnout panikou, emocemi nebo strachy jiných lidí.”