Dvě stě vteřin, šest hostů, šest podnikatelských příběhů, jeden vítěz. Tak by se dal shrnout Impact Hub MashUp, který se uskutečnil první týden v březnu online. Podtitulem bylo Mladí sobě, a tak se sešlo hned šest projektů, které rozjeli nebo řídí mladí lidé. Diváky si nakonec nejvíc získal příběh Michala Radara Vrátného o úspěchu Železné koule.

Do prezentační show, která nesla podtitul Mladí sobě, se zapojilo celkem šest hostů. Ti měli dvě stě vteřin na představení svého podnikání v předtočených klipech. Pozvání přijali tři ženy a tři muži: Johanna Nejedlová (Konsent), Anna Sedláková (Indiánky), Andrea Bohačíková (M.arter), Michal Radar Vrátný (Železné koule), Ondřej Krátký (Liftago) a Václav Staněk (Vasky).

Cesta k úspěchu

Michal Vrátný na úvod poznamenal, že základem úspěchu jejich netradičního gymu, v němž „nepronajímají vybavení, ale prodávají know-how”, je propojení vysoké kvality provedení a progresivního tréninkového programu: „Začínal jsem v roce 2011 a dodnes Železnou koulí prošlo asi sedm tisíc studentů, v běžné situaci uspořádáme devět tisíc lekcí ročně a po republice máme pět tělocvičen.” Vyzdvihl také důležitost budování silné komunity kolem značky, která jim pak pomohla s crowdfundingem, když se loni po druhé vlně koronavirové krize rozhodli vytvořit online tréninkovou platformu. Divákům na závěr svého vystoupení poradil investovat do lidí: „Ideální je nesedět na penězích, ale rozdělit se o ně s dalšími lidmi. Důležité je spolknout ego a vybrat si takové kolegy, kteří vyplní vaše tzv. bílá místa.”

Andrea Bohačíková, která založila M.arter, projekt, jenž pomáhá matkám a otcům při a po rodičovské dovolené v podnikání a osobním růstu, upozornila na to, jak velkou zátěží rodičovská je: „Pětina registrovaných alkoholiček začíná pít na rodičovské,” vyzdvihla a dodala, že dnes mají přes 600 unikátních účastníků svých vzdělávacích či rozvojových aktivit a přes čtyři tisíce členů v online komunitě po celé republice.

Zakladatel Liftaga Ondřej Krátký vyprávěl o tom, jak se jeho nápad měnil ze služby, která „vozila ožralý lidi ze zábavy” na službu, „která primárně vytíží řidiče, vydělá jim udržitelné peníze a oni díky tomu nabídnou lepší službu než konkurence”. Poznamenal, že ve svých začátcích měli dělat některé kroky rychleji a více věřit svým instinktům, a uznal, že „skutečná sdílená ekonomika teprve přichází”.

Johanna Nejedlová v roce 2016 založila neziskovku Konsent coby odpověď na problematiku sexuálního násilí, s nímž má podle statistik zkušenost každá druhá Češka. Nejedlová vzpomněla například jeden ze svých fuckupů při natáčení promo videa, kdy až při postprodukci zjistili, že nemají zvuk. Nakonec toto video nechali němé a komunikovali jej ve smyslu, že ženy, které mluví o násilí, nejsou slyšet. „A takhle přistupujeme ke všemu, co poděláme,” uvedla. Dnes mají 10 lidí v core týmu, 20 lektorů a lektorek a 150 dobrovolníků a dobrovolnic, s nimiž pomáhají podnikům, například barům a klubům, školit jejich zaměstnance v otázce prevence sexuálního obtěžování.

Slovo dostala také Anna Sedláková z projektu Indiánky, jenž se zaměřuje na edukaci v tématu neplodnosti, jíž trpí v Česku milion žen včetně dvou zakladatelek projektu. „Proč to děláme? Kdybychom na něco takového narazily před lety my, tak naše životy mohly být možná o něco lepší,” vysvětlila. Podobnou diagnózou trpící ženy dostanou na jejich webu kvalitní informace, stejně jako podporu.

Prezentační část akce zakončil 23letý Václav Staněk, který se svou firmou Vasky navazuje na silnou obuvnickou tradici ve Zlíně. „I přes odrazování mnohými se nám podařilo prorazit. Vasky mají dneska zhruba pět let a doufám, že spoustu dalších máme před sebou,” zabilancoval a poznamenal, že v prvním roce prodali 500 párů bot, zatímco v tom loňském už to bylo 45 tisíc. A co se za pět let od založení naučil? „Bezpochyby říkat ne. Je kolem nás neomezeně příležitostí, ale člověk si opravdu musí vybrat dobře, kde chce svůj včas věnovat a na co se chce fokusovat, aby se právě v té kategorii mohl posouvat.”

Diváci, jejichž počet se v průběhu večera pohyboval mezi sto až sto dvaceti, mohli pro jednotlivé prezentace hlasovat. Podnikatelským příběhem, který je zaujal nejvíc, byl nakonec ten o tělocvičně Železná koule i o online koučinku, který nyní trenéři nabízejí zájemcům o cvičení. Zakladatel Železné koule Michal Vrátný získal jako vítěz jak coworkingové hodiny v pražském Impact Hubu zdarma, tak roční členství v jejich Alumni klubu.

Po hlavě do podnikání?

Po prezentacích následovala panelová diskuze, v níž se mohli mladých podnikatelek a podnikatelů ptát sami diváci či moderátor panelové diskuze Partik Juránek.

Diváky zajímalo například to, zda je lepší nejprve projekt připravit do posledního detailu, nebo ho ladit až v průběhu. „Pokud má někdo něco hodně připravené, tak pravděpodobně ztrácí čas. Úspěšné podnikatele od neúspěšných podle mě odděluje i schopnost rozlišit, které problémy je důležité řešit a které ne. A taky je potřeba si zvyknout na to, že člověk neustále řeší něco za běhu,” poradil Ondřej Krátký z Liftago.

Ukázalo se také, že jen málokdo z panelistů se od začátku skutečně koncentroval na založení byznysu. „Vůbec si nepřipadám, že podnikám. Děláme tréninky pro lidi a oni nám za to dávají peníze, protože jim to asi přijde dobrý,” přiznal například Michal Vrátný. Také Andrea Bohačíková si prý uvědomila, že naplno podniká, až po pěti letech od založení M.arteru a podobně Johanna Nejedlová de facto „spadla” do rozjíždění projektu poté, co její facebookový apel ohledně sexuálního obtěžování oslovil obrovské množství lidí a jí nezbývalo, než se chopit iniciativy. Naopak Václav Staněk měl prý od 15 let jasno a vše přizpůsoboval tomu, aby v 18 letech mohl založit svou první firmu.

Další otázka směřovala k tomu, zda je lepší se v oboru, v němž chce dotyčný začít podnikat, nechat napřed zaměstnat a sbírat zkušenosti, nebo do něj po hlavě skočit rovnou. „Pakliže si člověk myslí, že rozumí svým budoucím zákazníkům, ať to klidně zkusí, ale myslím si, že má smysl prostředí a potřebu lidí poznat zblízka,” poznamenal Ondřej Krátký z Liftaga.

Ten také nechal nahlédnout do procesu nabírání nových lidí: Když se jedná o juniorní pozici, příliš se prý nedívá na CV, neboť v něm toho obvykle v takových případech moc není, a pokud jde o zkušenější pozice, tak se sice na životopis dívá, ale zejména z pohledu dosažených úspěchů. „CV, které obsahuje aktivitu, ale neobsahuje výsledky, je pro mě zbytečný, spíš se orientuji podle toho, jaké má člověk doporučení,” prozradil s tím, že nemá dobrou zkušenost s lidmi, které přijali jen na základě toho, jakou mají za sebou „aktivitu”.

Největší motivací je zpětná vazba, shodli se hosté

Všichni panelisté se shodli na tom, že podnikat není snadné a úspěch nepřichází hned. Že je potřeba vytrvat a stát si za svým. Například Václav Staněk popsal zkušenost ze začátků podnikání, kdy mu jedna skupina lidí radila udělat boty drahé a prémiové, druhá naopak levné a dostupné. „Nevěděl jsem, na co se soustředit. Byly to tak protichůdné názory, že nešly dát dohromady. Za největší úspěch považuju, že jsem si v nějaký moment uvědomil, že si to stejně musím vymyslet sám. Že určit směr musím sám a toho se pak musím držet,” popsal Václav Staněk.

V závěru se ale všichni hosté shodli, že největší motivací je pro ně zpětná vazba zákazníků a klientů. Michal Vrátný vzpomněl klienta, kterého po pár týdnech cvičení přestala trápit celoživotní bolest kolen. Johanna Nejedlová mluvila o vzkazu, který dostali od mladého muže, jehož přivedli k zamyšlení nad vztahem a chováním vůči přítelkyni. Andrea Bohačíková pak za panelisty shrnula, co to je, co je všechny pohání vpřed a nutí překonávat překážky: „Mnohdy děláš věci, které tě nebaví. Ale stejně jdeš a děláš je, protože to, co děláš, mění někomu život,” uzavřela.

Pozn.: Článek vznikl v rámci mediální spolupráce s Impact Hub.