StartupJobs denně navštíví přes šest tisíc lidí. Za sedm let působení na českém trhu zprostředkoval práci více než 15 tisícům zaměstnanců, na jeho stránkách inzerovalo přes 2800 klientů a mnoha novým firmám pomohl na svět. Za vším stojí zakladatel a CEO Filip Mikschik se svým týmem 20 lidí, který teď míří ještě výš. Hodlá se prodrat mezi světové špičky na poli pracovních portálů. Přitom to vše vzniklo prakticky náhodou. Přečtěte si rozhovor, který vznikl v rámci prvního výročí magazínu Newsroom StartupJobs.
Nedávno jsi spustil absolutní novinku – StartupJobs.com. Jak se firmě daří ve světě?
V zahraničí to jde zatím pomalu, máme první nabídky z Rumunska, Maďarska, Německa, ale třeba i Malajsie, kde už probíhají první pohovory se zájemci. Zatím jsme hlavní energii věnovali české verzi, ale postupně se více a více posouváme k aktivitám na globálním produktu. Samotný web běží již přes rok, ale reálně se verzi .com začínáme více věnovat od konce srpna, kdy jsme ji spustili na novém systému.
Kam se StartupJobs míříš? Jaký je tvůj cíl?
Za mě je platná vize postavit ten nejlepší pracovní portál pro startupy na světě. Ne nutně největší, ale nejlepší - a to ať technologicky, tak hlavně tím, že budeme dodávat ty nejlepší lidi startupům po celém světě. Hlavně se snažím celou firmu budovat s dlouhodobou vizí, tak aby mě v ní práce každý den bavila. Stavím si takovou firmu, pro kterou bych sám chtěl pracovat. Firmu, kde práce má smysl, lidé jsou super profesionálové a neustále se posouvají dopředu.
Vždycky jsi měl velké plány?
Právě že ne. Spíš mám tendenci nechávat věci volně plynout. Všechno si ke mně tak nějak našlo cestu samo. Vystudoval jsem VŠE, kde nás připravovali na práci v korporátu. Startupy si našly mě, ne já je. Původně jsem chtěl pracovat v jiném oboru, zajímala mě výhradně informatika a počítače. I k nim jsem se dostal úplnou náhodou.
Tak to pojďme vzít od začátku.
Když jsem byl malý kluk, neměli jsme doma počítač, ten jsme pořídili až někdy, kdy jsem šel na gymnázium. Tehdy mě v trafice zaujala obálka časopisu Computer. Respektive jeho přiložené CD s deníčkem hry NHL 2001, myslím. Tak jsem si ho koupil, a jak jsem v něm listoval, zaujal mě natolik, že jsem si ho předplatil. Tam začalo moje nadšení pro počítače a programování. Všechno jsem se učil jako samouk. Pak jsem čirou náhodou vyhrál ve škole soutěž ve Wordprocessingu a zaškatulkovali si mě jako počítačového experta. Úplným nedopatřením se ze mě stal kluk, co rozumí počítačům.
Takže pak následovala jasná cesta?
Právě že ne. Zajímala mě informatika a já jsem si myslel, že v Brně vystuduji VUT nebo v Praze ČVUT, kde se do ní absolutně ponořím. Jenomže jsem potkal svoji nynější ženu, která mi řekla, že existuje VŠE, která IT obor také nabízí. Během studia jsem pracoval na projektech pro korporace. Zároveň jsem pomáhal ve StartupYardu, akcelerátoru pro startupy. Díky tomu jsem to viděl z obou stran. Dopoledne jsem sledoval život v korporátu a odpoledne jsem se setkával s lidmi, kteří rozjížděli startupy. Jejich nadšení mě oslovilo. Byli to lidé, kteří se snažili něco vytvořit. Byli absolutně rozdílní, inspirativní a já jsem pochopil, že bych taky rád vybudoval něco od základů. Uvědomil jsem si, že škola mě připravuje na život v korporátu, že mě tlačí do velké fabriky. Řekl jsem si, že kdybych měl někde pracovat, chtěl bych pracovat ve startupu.
A tak se zrodil StartupJobs?
I to přišlo samo. Nosil jsem v hlavě myšlenku, že by bylo fajn propojit startupy a lidi, kteří by v nich rádi pracovali. V té době se v Lucerně konal velký startup festival, kterého se zúčastnilo asi tisíc lidí z oboru. Já, který jsem dost stydlivý a nerad se prezentuji na veřejnosti, jsem sebral odvahu a organizátory požádal o tři minuty prostoru, v rámci kterých bych rád představil svůj vlastní projekt. Oni mi řekli: „Tady máš tři minuty, mluv.“ Slíbil jsem tehdy, že za týden budou mít nový portál, a hned mě oslovila první firma, že chce u nás inzerovat. Tak jsem získal prvního zákazníka, přitom portál ještě ani nebyl na světě.
To byl docela závazek, že?
To bych řekl. Konference se zúčastnili novináři a začali o projektu psát ještě dřív, než jsem vůbec web spustil. Slíbil jsem, že do týdne stránky naprogramuji a spustím. Původně mělo být vše zdarma, ale pak mi jeden ze zákazníků řekl, ať si za umístění na hlavní stranu řeknu třeba pětistovku. Oslovil jsem prvních třicet startupů, zda by si za 500 Kč dali na web reklamu, a oni do toho šli, den před spuštěním bylo vyprodáno. Tím jsem vydělal první peníze. A to ještě ani neviděli web. Dvanáct dní od prezentace na konferenci jsem portál spustil a ještě ten den se přihlásil první zájemce o práci.
Riskoval jsi něco? Musel jsi do projektu hodně investovat?
Naštěstí jsem do toho nemusel dávat žádné velké peníze. Náklad vznikl pouze na doménu. Web jsem si postavil sám. Po třinácti dnech pak přišli investoři z Mitonu, že jim to dává smysl, a já tak mohl zaplatit programátora, grafika a pak se to postupně začalo rozrůstat až na dnešních dvacet lidí.
Po jaké době tě to začalo živit?
Teprve asi po roce a půl to začalo dávat smysl, přesto jsem se tím ještě nemohl živit. První roky to byl spíš můj koníček. Stále jsem studoval, takže mě ještě živili rodiče. Ale když jsem opouštěl školu, už jsem se dokázal postavit na vlastní nohy a mohl naplno fungovat ve své firmě.
Přestože jste už po roce fungování zaznamenali 160 pracovních nabídek, nespokojili jste se pouze se zprostředkováváním práce, ale stále hledáte nové směry.
Přesně tak. Uvědomil jsem si, že abychom udrželi návštěvnost, nesmíme ustrnout. Člověk, který si na pracovním portále najde práci, pak obvykle minimálně dva roky nemá potřebu se na web vrátit. My jsme je chtěli nalákat na nějakou přidanou hodnotu. A tak vytváříme různě zaměřené testy znalostí, počínaje programováním přes marketing, jazyky, grafiku atd. Spektrum je široké a lidi to zajímá.
V listopadu to bude rok, co má StartupJobs dokonce vlastní zpravodajskou redakci s šéfredaktorem.
Myslím si, že je potřeba publikovat o úspěšných lidech, kteří vybudovali zajímavé firmy. Chtěl jsem přinášet kvalitní informace z této oblasti. I před tím jsme nějaké články psali, ale spíše jsme těmto osobnostem posílali pár jednoduchých otázek, většinou všem stejné. Chtěl jsem to profesionalizovat. A myslím, že se to zdařilo. Dnes zde prezentujeme inspirující články. Kvalitní texty přilákají další lidi, i ty, kteří mají práci, ale zajímají se o obor. Na našem portálu na sobě lidé mohou pracovat a posouvat se dál.
Loni si na stránkách StartupJobs mohli kandidáti denně vybírat z více než 900 nabídek. Jak je to letos?
Nabídek je aktivních neustále něco kolem tisícovky, pokud jde o Česko, takže tady už žádný překotný růst není. Ten směřujeme hlavně do zahraničí, kde už jsme vystavili první stovky nabídek.
A co plánuješ dál? K jakým číslům by ses rád dostal?
Můj osobní cíl je mít něco mezi 15 - 20 tisíci aktivními nabídkami globálně.
Všechno to působí tak pozitivně, zdá se, že se ti daří, na co sáhneš. Přesto, přijde někdy obava? Zažíváš strachy?
Asi tak dvakrát denně. Ne snad o sebe. O sebe se bát nemusím. I kdyby se firma položila, vím, že s tím, co mám za sebou, mě přijme s otevřenou náručí řada firem a budu se mít dobře. Ale závisí na mně dalších dvacet lidí. A tam vidím velkou zodpovědnost. Musím myslet dopředu, tvořit rezervy, nepřestřelit růst, být připraven na možnou krizi, aby nás případně tolik nebolela.
Jak to ve firmě funguje? Tohle je má první návštěva v kanceláří a zdá se mi, že je tady velice přátelská atmosféra.
Ta je pro mě stěžejní. Směju se, že si platím kamarády. To myslím samozřejmě s nadsázkou. Vždy v pondělí si s každým člověkem z týmu sedneme. Oni se smějí, že je to terapeutické sezení. A svým způsobem mají pravdu. Je to neformální schůzka, kde probereme, co potřebuje. I osobní věci. Díky tomu pochopím, že zrovna třeba řeší rodinný problém, a proto nepodává takový výkon. Nerad bych se dostal do situace, kdy se zaměstnanci šéfovi za zády vysmívají, nebo se ho bojí. On to, pokud není úplně natvrdlý, vycítí. To bych nikdy nechtěl. Proto se snažím, aby u nás bylo přátelství, možnost otevřeně se bavit o čemkoliv.
Při příchodu nelze přehlédnout tu hromadu sušenek, čokolád a různého mlsání, které je každému volně k dispozici. I to má sloužit k pozitivní atmosféře?
Když jsem viděl, že v mnoha korporátech, které vyrábějí třeba kafe nebo právě sušenky, mají miliardové zisky, a nedají svým zaměstnancům zadarmo ani to kafe nebo tu sušenku, připadalo mi to divné. Říkal jsem si, proč by svým lidem nemohli dát nějaký bonus, aby se tu cítili dobře? Tak tohle mi přijde jako to nejmenší.
Je vidět, že své lidi máš rád a že o nich i o své práci hodně přemýšlíš. Dokážeš za ní také zavřít dveře, nebo se ti o ní zdá?
Mám rodinu, dvě malé děti, z toho jedno čerstvě narozené, takže svůj volný čas směřuji k nim. Ale je pravda, že s prací trochu usínám. Ale naučil jsem se to korigovat. Když zalezu do postele, ležím na levé straně, tak mi hlava pracuje. Pak se otočím a řeknu si, už neotravuj, je konec, jdeme spát. A docela mi to funguje.
Autor: Michala Jendruchová
Foto: Filip Mikschik, StartupJobs
