Dřevo je úchvatný materiál. To ví i Roman Berčák, který se po zhlédnutí několika videí rozhodl začít dřevo soustružit a dnes jako jediný v ČR ručně vyrábí dřevěné hodinky včetně řemínků. Na kontě má přes 170 hodinek s unikátním designem na zakázku a ve svém řemesle se vytrvale zdokonaluje. Cesta od obrazovky do dílny je kratší, než byste čekali, takže jestli máte nějaký svůj vysněný projekt, který zatím jen obdivujete očima, neváhejte a inspirujte se ze vzniku dřevěných hodinek Robs.
Když jsem na své kamarádce viděl vaše hodinky, nechtělo se mi věřit, že jsou opravdu vyrobené ze dřeva. Můžete mi prozradit jak vás napadlo vyrobit dřevěné hodinky?
Na začátku jsem překvapivě hodinky vůbec vyrábět nechtěl. Moc se mi líbilo soustružení různých misek a nádob ze dřeva, co jsem sledoval na YouTube, a časem jsem se rozhodl si to zkusit. Tak jsem si pořídil soustruh, abych se do toho mohl pustit na vlastní pěst. Někdy v té chvíli jsem narazil na video, kde někdo na soustruhu vyrábí ze dřeva hodinky, a rozhodl jsem se to tedy zkusit. Nakonec mě to tak chytlo, že jsem se k vysoustružení pořádné misky už ani nedostal.
S výrobou ze dřeva jste tedy žádnou předchozí zkušenost neměl?
Ke dřevu mám vztah zejména v souvislosti se studiem lesnictví na vysoké škole, kde jsem se začal více zajímat o dřevo jako materiál, naučil jsem se ho obdivovat a zkoušel jsem si vyrábět i nějaký nábytek. Se soustružením jsem zkušenost naopak neměl vůbec žádnou. Pořídil jsem si jednoduše základní soustruh za deset tisíc a začal to zkoušet, testovat. Párkrát mě to teda nakopalo, ale to k tomu patří.
Čím vás nadchla práce se dřevem?
Mám rád nedokonalost dřeva. Veškeré „vady” jako různé suky a podobně beru jako pozitiva a svoje výrobky vnímám spíše jako umělecké produkty. Líbí se mi, že každá dřevina má jinou strukturu, jinak vypadá a jinak voní. Kouzlo dřeva jako materiálu je i v tom, že když něco pokazím, tak se to dá snadno opravit. Nejradši mám kusy, kde jsou výrazné barevné přechody jádrového a bělového dřeva nebo výrazná kresba, a snažím se, aby na hodinkách tyto charakteristické prvky byly vidět a každý kousek byl unikátní. Přiznám se, že jsem kdysi zkoušel pracovat i s kovem, ale moc mi to nešlo a ani mě to nebavilo. Dřevo mi přirostlo k srdci a držím se ho.
Ruční výroba těla hodinek Robs na soustruhu, lupínkové pile a pásové brusce (Foto: archiv Robs)
Co je na hodinkách nejtěžší vyrobit?
Jednoznačně dřevěný řemínek, ten je technicky značně náročný a zároveň mi jeho výroba trvá velmi dlouho. Náročné je potom i skládání motivů ciferníku z jednotlivých kousků dýhy. Umělecké motivy ze dvou i tří vrstev na 1,2 mm silném ciferníku jsem si ze začátku neuměl úplně představit. Celkově jsem překvapený, jak složité věci jsem se postupem času naučil vytvářet. To, co bylo před rokem absolutně nemyslitelné vyrobit, se mi najednou daří. Možná i to mě na výrobě hodinek nejvíce baví, ta možnost neustále se posouvat vpřed a vytvářet těžší a těžší kousky.
Co všechno na hodinkách umíte tedy vyrobit?
Umím vyrobit celé hodinky od začátku až do konce. Mám na mysli výrobu těla hodinek, ciferníku i s uložením strojku a zad hodinek. Jen samozřejmě klasické hodinkové dílky jako strojky, ručičky, korunku, osičky, stěžejky, sklíčka a kožené řemínky nakupuji v hodinářských velkoobchodech.
Proč spoléháte jen na své ruce a nepoužíváte třeba CNC jako výrobci dřevěných brýlí nebo krytů na mobil?
Jak jsem se zmiňoval výše, nadchnul jsem se pro dřevosoustružení a pořídil si soustruh. To, že jsem se rozhodl vyrobit si dřevěné hodinky, byla spíše náhoda a touha to zkusit, která mě absolutně pohltila. Později, kdy už jsem byl schopen vyrábět funkční hodinky, jsem si uvědomil, že se od ostatních výrobců dřevěných hodinek tímto způsobem výroby výrazně odlišuji, a rozhodl jsem se jít striktně směrem ruční výroby. Pokud se nemýlím, tak v Čechách ručně vyrábím dřevěné hodinky pouze já, což vnímám jako největší výhodu svého podnikání. Možná, kdyby se mi v začátcích zalíbila místo dřevosoustružení technologie CNC, mohlo to být úplně jinak.
Co se vám v procesu učení vůbec nepovedlo?
Tak v první řadě prvních zhruba 50 kusů hodinek (smích). Ale takové největší trable jsem měl s lepidlem, které jsem používal pod sklíčko. Ukázalo se to během dovolené na Bali, kam jsem si přivezl čtyři svoje výrobky a všem hned druhý den vypadlo sklíčko kvůli tomu, že se použité lepidlo nedokázalo přizpůsobit nepatrným změnám velikosti dřeva v prostředí s vysokou vzdušnou vlhkostí. Od té doby používám pružnější lepidlo a tento problém se mi podařilo vyřešit.
Na dovolenou si opravdu berete čtvery hodinky?
Vlastně mám takovou sbírku teď už asi devíti hodinek, které střídám podle nálady. Pokaždé, když vymyslím nějakou novinku, vytvořím nejdříve hodinky pro sebe, abych produkt otestoval. Samozřejmě mě sem tam napadne nějaký motiv, kombinace dřevin a musím si ty hodinky vyrobit pro sebe (smích). Postupně se mi to takto nahromadilo a už jsem si docela zvyknul.
A co dřevo jako takové, jak je vlastně odolné?
Hodinky napouštím různými oleji, které vytvrzují strukturu dřeva, zvýrazňují kresbu a brání pronikání vody do jeho struktury. Hodinky jsou po napuštění touto směsí olejů odolnější vůči mechanickému poškození, špíně i vodě. Je to ale pořád přírodní materiál, který vyžaduje údržbu, proto je součástí balení hodinek ochranný vosk. Oproti běžně používané oceli je dřevo samozřejmě měkčí, takže například k odření jsou dřevěné hodinky náchylnější, zato však jdou velmi snadno opravit. Moje mamka nosí jedny z prvních hodinek už od prázdnin 2018 a jsou pořád ve skvělém stavu.
Každý design na ciferníku je vytvářen na zakázku podle preferencí zákazníka. Fantazii se meze nekladou (Foto: archiv Robs)
Jaké dřevo používáte na výrobu?
Spoustu dřevin mám ze svých zdrojů, především ovocných stromů. Něco potom od kamaráda z vysoké školy, od kterého se mi povedlo sehnat pár kousků přímo z lesa, například dub nebo ořešák černý. Už se mi ale sem tam ozývají i lidé z okolí, že kácí na zahradě hrušku či švestku, jestli kousek nechci. Tam nikdy neváhám. A samozřejmě nakupuji i exotické dřeviny ve specializovaných e-shopech pro truhlaření. Před výrobou si hlídám hlavně vlhkost, aby u materiálu byla okolo 10 procent.
V začátku podnikání jste spoléhal na vlastní úspory, nebo jste hledal investora?
Moje začátky nebyly finančně vůbec náročné. Z vlastních úspor jsem si koupil základní vybavení, které má každý amatérský kutil nebo spíše truhlář běžně v dílně: soustruh, lupínkovou pilu a modelářskou brusku. A s tím pracuji až doteď. Samozřejmě jsem si časem pořídil lepší soustružnická dláta a postupně vybavuji dílnu dalšími přístroji a nástroji, které mi práci usnadňují. Přibyla například pásová pila, pásová bruska, stojanová vrtačka atd. Drtivou většinu toho kolem Robs hodinek dělám sám, občas mi nanejvýš pomůže přítelkyně nafotit hodinky. Když pominu náklady za provozování online obchodu a marketingovou propagaci, tak žádné další extra výdaje nemám a finanční pomoc jsem zatím nepotřeboval.
Vy k podnikání máte ale nějakou další práci, jestli si správně pamatuju?
Ano, působím jako vysokoškolský pedagog a doktorand na ČZU v Praze, Fakultě lesnické a dřevařské, kde se zabývám zejména protipožární ochranou lesa. V posledním roce a půl se intenzivně věnuji výsadbám zeleně v zemědělských krajinách. Jelikož pocházím z Hané, mám možnost uplatnit svoje lesnické vzdělání a zároveň věřím, že tím pomáhám krajině, ve které jsem se narodil a která to díky intenzivnímu zemědělství extrémně potřebuje. Snažím se zvládat všechny povinnosti na všech frontách, ačkoliv jsem v začátku míval na výrobu hodinek více času. Stále však beru práci v dílně především jako koníček.
Je pro vás manuální práce a výroba hodinek útěkem od „kancelářské” práce?
Mám v podstatě rád jakoukoliv práci, jejímž výsledkem je smysluplný nebo hmatatelný výstup. Hodinky pro mě jsou hlavně možností uměleckého a tvůrčího uplatnění. Zejména v mladším věku jsem hodně maloval, později vytvářel lodě ze špejlí, lepil modely lodí atd. Hodinky beru jako možnost umělecky se vyřádit, hlavně při navrhování designu, a vyjádřit tak svoje tvůrčí já.
Kdo jsou vaši zákazníci? Pražští hipsteři?
Vlastně doteď nevím, koho si pod pojmem hipster mám představit. Ano, mám značnou část zákazníků z Prahy, ale spíše to jsou lidé, kteří oceňují neobyčejnost ručně vyráběných hodinek a rádi si udělají radost zakázkově vyrobenými věcmi se svým osobním designem. Určitě je láká ta představa, že takové hodinky nikdo na světě nemá. Druhou skupinou jsou lidé, kteří mají velmi pozitivní vztah k přírodě, ke dřevu a nadchne je myšlenka mít kousek přírodního materiálu neustále u sebe.
Ano, i takto futuristický design lze vytvořit ze dřeva holýma rukama ((Foto: Jana Holcová)
Kolik hodinek jste zatím prodal a jaký máte růst objednávek?
Právě teď jsem dokončil hodinky se sériovým číslem 172, ale vyrobil jsem jich tak 250. Některé jsem pokazil, některé si nechal, jiné rozdal. Určitě jsem až do koronavirové krize vnímal rostoucí trend se sezónními výkyvy kolem Vánoc a potom léta, kdy si lidé nechávají hodinky vyrábět například na svatby.
Byl pro vás propad způsobený kolem koronaviru opravdu tak citelný?
Březen ještě nějakou setrvačností jel dál, ale v dubnu už se to zastavilo úplně. Někteří zákazníci mi hned po vypuknutí psali, že musí zrušit objednávku. Zcela očividně nevěděli, co bude, a nechtěli příliš utrácet. V současné době už se zřídka nějaká objednávka objeví, takže snad se vše brzy rozjede. Mojí velkou výhodou v době této krize je fakt, že výroba hodinek není mým primárním zdrojem obživy, ale stále je to spíše koníček a přivýdělek.
Jaký máte plán na dalších pár měsíců?
Mám v plánu uvést dvě novinky. Momentálně testuji a vylepšuji model hodinek s automatickým strojkem, které bych rád začal prodávat někdy na konci léta. Automatický strojek je strojek bez baterie, který se natahuje pohybem ruky. To je už taková vyšší hodinařina, strojky jsou dražší, požadavky na přesnost a odolnost vůči vodě vyšší, ale jak jsem říkal, baví mě posouvat se vpřed. Druhou novinku si nechám prozatím pro sebe, momentálně mám hotový prototyp a věřím, že bude spoustu lidí překvapeno, co je možné vyrobit holýma rukama.
Mým dlouhodobým cílem je dostat se na cca 15 hodinek měsíčně. Tohle je pro mě maximum, které jsem schopen zvládat a kam bych se chtěl v budoucnu dostat. Chtěl bych, aby hodinky Robs byly vnímány jako zakázkově ručně vyrobený produkt, kterých se vyrobí jen několik desítek ročně a každé jsou jiné, specifické a jedinečné.
Co expanze za hranice?
Samozřejmě za hranicemi již několik svých hodinek mám, většinou jsou to však známí. Velkou radost mi však nedávno udělala úplně neznámá zákaznice, které jsem poslal první hodinky do Švýcarska. Zatím se zaměřuji především na český trh, protože věřím, že tam mám pořád co nabídnout. Časem se určitě budu snažit prorazit i na dalších trzích.
A plánujete vyrábět nějaké další produkty?
Loni jsem zkoušel dřevěné motýlky, ale po půl roce jsem je z e-shopu stáhnul, protože si nikdo ani jeden neobjednal. Přemýšlel jsem o tom a rozhodl se, že se budu držet pouze výroby hodinek. Nechci, aby šla výroba dalších produktů na úkor kvality hodinek, které mě opravdu baví. Prozatím tedy zůstanu jen u nich a několika vzorů dřevěných náušnic, které nabízím od té doby, co si je jedna zákaznice vyžádala k hodinkám.
Pokud byste mohl mít jedno přání, které by vám pomohlo posunout Robs hodinky o kus dále, jaké by to bylo?
Nevím, jestli to je přání nebo spíš cíl, ale o obrovský kus dál by mě určitě posunulo, kdybych dokázal odlišit svoje produkty od strojně vyrobených dřevěných hodinek a ukázal lidem to kouzlo a pracnost ruční výroby.To zatím mnoho zákazníků neumí odlišit a je na mně, abych vymyslel, jak je nadchnout pro dokonalou krásu nedokonalé ruční výroby, kde každý kus je unikát.
