Michal Valta je tak trochu jiný podnikatel. Když s ním mluvíte, máte pocit, že svět je ještě v pořádku. Že se štěstí neměří jen v KPI, obratu a lajcích. První větší peníze vydělal už v útlém věku, ale místo budování byznysu dal brzy přednost své vášni – cestování. Pak se sice úspěšně vrátil k podnikání v oblasti realitního marketingu, ale vážná dopravní nehoda, při níž málem přišel o život, mu poskytla dostatek času k zásadnímu rozhodnutí: Začne vyvíjet aplikaci pro šíření dobra. Jeho příběh popisujeme v dalším díle série DO HLOUBKY, v níž nahlížíme pod povrch úspěšných byznysových projektů.

Podstatnou část svého života strávil plzeňský rodák a nynější obyvatel Olomouce dodáváním softwaru realitním kancelářím. Přitom mu nedělá problém přiznat, že právě toto odvětví nikdy nebylo jeho srdcovkou, spíše mu tak nějak přišlo do cesty. Své inovátorské ambice naplno rozvinul až s aplikací viaGood, již spustil v polovině loňského roku v Silicon Valley.  

Prostřednictvím platformy se uživatelé mohou zapojovat do nejrůznějších dobročinných projektů ve třech stěžejních oblastech: ochrana přírody, ohrožených druhů či pomoci lidem v nouzi. Funguje jako sociální síť, v níž lidé vytvářejí dobročinné příležitosti a další se v nich angažují, ať už finančně nebo fyzicky – třeba sázením stromků, sběrem odpadků a podobně. 

„Odjakživa mě bavilo, když člověk dělá něco dobrého pro druhé. Vždycky z toho mám radost a nemusí to být hned dobročinnost nebo filantropie. To je jeden z hnacích motorů viaGood,” popisuje Valta pro StartupJobs Newsroom.

Prostřednictvím aplikace se mohou lidé angažovat například v ochraně ohrožených druhů zvířat.

Rok a půl po spuštění pilotní verze čítá platforma kolem čtyř desítek projektů a autoři shromažďují feedback od prvních stovek uživatelů, aby byl nástroj příští rok v červnu venku už v takové podobě, s jakou budou plně spokojeni. Pak má přijít co nejrychlejší rozšíření ze Spojených států dál do světa. I tak už firma nasbírala investice ve výši téměř dvou milionů dolarů. 

Od špatné zkušenosti s brigádou k vlastnímu byznysu

Michal Valta začal podle svých slov „živnostničit” v sedmnácti letech. Napřed si prošel frustrující zkušeností z letní brigády. Po dvou týdnech plahočení se na pile se spolužákem dostali od zaměstnavatele za odměnu jen asi pět stovek korun. „Tehdy jsem se zařekl, že tohle už v životě dělat nebudu, abych se takhle dřel a vydělával na tom někdo další,” vypráví. Protože se vyznal v počítačích, roznesl po městě papírky s nabídkou na jejich smontování. Ozvalo se několik lidí i firem, počítač měl Michal Valta smontovaný za víkend a utržil za něj tři tisíce korun. 

Jedním z klientů byla také plzeňská realitní kancelář, která po kladných zkušenostech začala přicházet s dalšími požadavky. Mezi nimi i vytvořením softwaru na míru. Michal Valta nikdy neprogramoval, a tak se domluvil se spolužákem, kterého programování bavilo, a za prázdniny software dodali. Dostali navíc svolení prodávat jej dál, a tak se zrodil RealPC, nástroj, jež se během čtyř let stal druhým nejrozšířenějším svého druhu v republice.

Michal Valta je vedle podnikání také vášnivý cestovatel a fotograf. 

Dnes čtyřiačtyřicetiletý Valta se však zdráhá nazývat tyhle začátky podnikáním. „Přistupoval jsem k tomu studentsky - udělal jsem, co bylo potřeba, ale nebylo to žádné odpovědné podnikání, kdy člověk najme lidi, udělá byznys plán a tak. Osvojil jsem si ale návyky, jako umět klienta poslouchat, zjistit jeho potřeby, hlídat si termíny a hlavně za to celé nést odpovědnost. V tomto směru jsem měl školu už od mládí,” uznává. 

Ačkoli se snažil klientům dodávat kvalitní služby, víc než svět realitek jej tou dobou lákalo poznávat skutečný svět a cestovat. A tak když RealPC začal nabývat větších rozměrů, rozhodl se jej v roce 2001 prodat. „Svůj byznys jsem prodal tak, aby služba dál pokračovala a rozvíjela se. I já se chtěl rozvíjet, jen v jiném směru,“ uvádí. Částku, za kterou software a s ním spojené náležitosti prodal, nesděluje kvůli smluvním závazkům. 

„Pořád tam byla touha ze studentských let nějak si užít život. Bylo mi 24 a přičichl jsem víc k cestování. Říkal jsem si, že bych takové tři roky mohl cestovat, psát knížky a pěkně si žít,” dodává. Studia ho také nesvazovala, neboť podle svých slov nenašel vysokou školu, která by ho zajímala. A tak odjel na rok a půl do zahraničí, kde i fotil, protože i to patří do jeho vášní. Už se svou první fotoreportáží z povodní na Moravě v roce 1997 sklidil pozitivní ohlasy a vystavoval například v Národním muzeu v Praze. Ve svých pětadvaceti letech vydal knihu Vánoce v JARu, která pojednává o více než měsíci stráveném v jeho oblíbené Jihoafrické republice, kam se dodnes rád vrací.

Vážná nehoda a cesta k dobročinnosti

Po návratu z cest se Michal Valta usadil v Olomouci a osud ho přivedl zpátky k realitním kancelářím. Tentokrát však rozjel časopis viaReality, prostřednictvím něhož realitky inzerovaly. Díky svým zkušenostem s výrobou softwaru měl oproti konkurenci výhodu ve znalosti automatizace procesů, čímž se mu podařilo srazit náklady, a když přišla o dva roky později velká realitní krize, měl na rozdíl od konkurence peníze na to ji ustát. Nakonec se během pár let dostal na šest poboček a 25 lidí a stal se v daném segmentu dvojkou na trhu. „Pořád mě to ale zcela nenaplňovalo. Bavil mě tým, technologie, ale ne to odvětví,” shrnuje.  

Lákalo ho vytvořit něco smysluplnějšího. K dobročinné oblasti podle svých slov směřoval delší dobu. Jednak kvůli dobrému pocitu z pomáhání, jednak kvůli vzrůstající nespokojenosti s tím, jak se svět kolem něj vyvíjí. „Určitě sehrála svou roli i zmíněná Jihoafrická republika, kde jsem dodnes byl víc jak pětadvacetkrát. Měl jsem možnost tam mluvit se strážci parku a proniknout dost hluboko do problematiky mezinárodního pytláctví ohrožených zvířat. A když člověk vidí, jak to v praxi vypadá, co funguje a nefunguje, tak to rozhodně má vliv na formování toho, jak viaGood dnes vypadá,“ přibližuje.

Zásadní roli sehrála také vážná dopravní nehoda, která Michala Valtu potkala v roce 2012. „Neustále jsem objížděl všech šest poboček ve viaRealitách. Měl jsem vlastní řidičku a v podstatě pojízdnou kancelář, na zadním sedadle jsem pracoval, vyřizoval e-maily a takhle jsme najezdili asi deset tisíc kilometrů měsíčně. V jeden moment řidičku patrně přemohl mikrospánek a v plné rychlosti na dálnici narazila do stojícího kamionu. Auto totálně sešrotovala a já měl 27 zranění, z nichž některá mě ohrožovala na životě,” vzpomíná. 

Ne že by mu nehoda podle jeho slov změnila hodnoty, ale spíš následná rekonvalescence poskytla dostatek času k zamyšlení se a vymýšlení nového nápadu. „Najednou se mi na šest měsíců úplně zastavil život, ležel jsem v posteli v nemocnici a měl celé dny na to přemýšlet. A napadla mě otázka, jestli až z té nemocnice vyjdu, zda chci dál po zbytek života dělat to, co dělám - být deset hodin v práci a podnikat a bohatnout a pomáhat jiným firmám, aby byly bohatší.”

Tehdy si ještě neřekl rozhodné ne, ale ani ano: „Nebylo tam nic, bylo tam ticho. A od toho momentu se ve mně začala otevírat pochybnost, jestli život, který - jak jsem právě zjistil - může skončit ze dne na den, za tohle komerční úsilí stojí. A nenašel jsem odpověď: ‚Ano, stojí za to’. Tím se začal otevírat prostor pro viaGood.”

Díky tomu, že viaReality držel až do roku 2017, si dva roky před prodejem začal dělat rešerše k novému projektu, bavit se s neziskovkami a následně i vyvíjet novou platformu. V roce 2018 spustil prototyp a v květnu 2020 byla poprvé ke stažení pilotní verze. V ní si dnes každý uživatel vybere, kde se chce angažovat. Aplikace ho informuje, co se v dané problematice odehrává, a přidá tipy, jak může jednotlivec pomoci. 

Když pomůžeme dítěti z nemocnice, chci být u toho

„Kvůli velkému emočnímu zapojení by byl průšvih, kdybych se někde angažoval v reálu jako dobrovolník. Platí to stejné, jako že chirurg nemůže být příliš blízký svému pacientovi, protože pak by odváděl svou práci špatně. Takhle se věnuji tomu, v čem mám zkušenosti a co jsem vždycky uměl - využití výhod softwaru, jenž dovede spojit velké množství lidí. To je k řešení aktuálních problémů klíčové,” vysvětluje svůj přínos Valta.

I tak ale uvažuje, že až se projekt více rozroste, rád by navštěvoval konkrétní místa, kde pomáhá. „V okamžiku, kdy viaGood pomůže třeba nashromáždit potřebný počet peněz na to, aby se nějaké nemocné dítě dostalo z nemocnice, tak chci stát u těch dveří a vidět, jak jde domů. Protože si jednak řeknu ‚Stálo to všechno za to’, jednak je také důležité ukázat lidem koncovou pomoc.”

V podobných případech totiž stále přetrvává překážka v podobě toho, že se lidé zdráhají přispívat, když nedohlédnou na konec dárcovského řetězce. To se ukázalo i ve zpětné vazbě od prvních uživatelů viaGood. Přispěvatelé si rádi vizualizují, že když pošlou dvě stě korun na podporu hladovějících dětí, uvidí je v ideálním případě, jak konzumují konkrétní jídlo za tuto částku. Neuvědomují si však, že z peněz se hradí i další potřebné součásti, jako je doprava či infrastruktura. Stává se také, že se určitou dobu vybírají peníze, a teprve poté se začne realizovat konkrétní hmatatelná část projektu, tudíž do poslední chvíle není příliš o čem informovat. Což je pravý opak toho, na co jsou lidé dnes zvyklí třeba z Instagramu.

Lidé si se mohou prostřednictvím viaGood zapojit finančně, ale i fyzicky. 

I proto se viaGood rozhodl jít cestou podpory konkrétních projektů a aktivit, z každé transakce si pak viaGood bere zhruba šest procent na svůj rozvoj a růst. 

Koneckonců zpětná vazba od uživatelů poukázala na to, že chtějí mít místo prostého posílání peněz i možnost aktivně se zapojit do konkrétní pomoci. Právě proto přibyla funkce zakládaní projektů včetně organizování peticí. Navíc se ukázalo, že po dodání této funkcionality vzrůstá i míra finančních příspěvků: „Tím, že tam na první pohled nejde o peníze, ještě raději lidé finance pošlou,” prozrazuje Valta. 

Společnost by se v horizontu tří let chtěla etablovat na významnější pozici ve světovém měřítku. Přestože její technický tým sídlí v Olomouci, založena byla v Silicon Valley a zatím funguje pouze v Americe. Expanze je ale nyní prioritou, v první řadě do států podobného typu jako USA, tedy například Velké Británie. 

V ČR musíme vysvětlovat, proč to děláme

Zatímco ve Spojených státech a dalších zemích západního střihu je tradice pravidelného přispívání pevně zakotvená, tak v České republice se dosud jedná o poměrně novou záležitost. Lidé v Česku sice patří na špici, pokud jde o nárazové sbírky třeba po přírodních katastrofách, v dlouhodobém dárcovství na nejrůznější projekty ovšem zaostáváme. 

Podle Michala Valty může trvat deset až patnáct let, než se v této situaci něco zásadního změní. „V České republice se pořád mentálně spoléhá na stát a stát hraje skutečně v řadě věcí velkou roli, třeba většina škol je státní, sport byl státní a podobně. Kdežto třeba v Americe je státního strašně málo, a tak řadu věcí berou Američani do vlastních rukou, starají se, záleží jim na tom,“ popisuje a dodává: „Když vysvětlujeme, jak viaGood funguje, tak v Česku musíme říct, proč to děláme a jak to děláme. V Americe jenom vysvětlujeme, jak to děláme.”

Na základě zpětné vazby od prvních uživatelů vytvořil spolu s kolegy koncept změn a přibližně každého čtvrt roku přibude vlna úprav, aby byla platforma příští léto nachystaná v plánované podobě. Zakladatel se mezitím těší, až se jednoho dne vrátí k cestování: „Poslední tři roky mé cesty hodně souvisely s viaGoodem, a jak není čas, tak se to často smrsklo jen na nějaké mikrocesty. A tak bych byl rád, kdybych si mohl dopřát zase nějakou větší cestu. Ale to je asi ještě daleko,” uzavírá.

Foto: Archiv Michala Valty, viaGood