Tuhle nálepku už mu v byznysovém světě nikdo neodpáře. Před sedmi lety se ve svých šestnácti letech stal Jiří Diblík pravděpodobně prvním Čechem, kterého soud zplnoletil kvůli podnikání. Tou dobou už si přitom několik let vydělával programováním a měl za sebou řadu úspěšných projektů. Dnes vede firmu, v níž je sám nejmladší, ale nebere to jako výhodu, ani jako nevýhodu. Prostě to tak je. Stejně jako si nepřipouští, že by v životě o něco přicházel.

„Tu část, kde stavíme startupy pro firmy na zakázku, jsme bootstrapovali bez jakékoli investice. A co se týče VOSu, tak tam jsme v první fázi taky akcelerovali a pak už jsme věděli, že by to náš vlastní kapitál brzdil, tak jsme si došli pro rizikový kapitál do Mitonu, který nám umožnil vytvořit komplet nový tým a nový produkt,” vypráví bez špetky patosu či snad okouzlení sebou samým Jiří Diblík.

Před pár týdny oslavil s kamarády v Tanzanii 23. narozeniny, ale kdybyste to o něm nevěděli, asi by vás ani nenapadlo, že je mu teprve tolik. Sám ostatně uznává, že to nemusí být na první pohled poznat, a šteluje při té zmínce oči na vrch vyholené hlavy, jako by naznačoval, co je tím důvodem. „Sranda je, že ani někteří vývojáři od nás nevěděli, kolik mi je let. Protože reálně vypadám trochu starší a nikde neříkám, kolik mi je,” směje se.

Jiří Diblík (vpravo) s co-founderem Ondřejem Kopeckým.

Nejmladší ve vlastní firmě

Ve své vlastní zhruba dvacetičlenné firmě Qusion jsou tak spolu s rovněž 23letým co-founderem Ondřejem Kopeckým nejmladší. „Každý měsíc řešíš, aby bylo na výplaty, aby bylo na čem pracovat, řešíš účetnictví, fuckupy… Členové týmu už mají děti a rodiny, takže s nimi probíráš věci, které moji vrstevníci běžně neřeší. Ale už mi to ani nepřijde,” popisuje a dodává, že si cení, že ho lidé berou kvůli jeho názoru a myšlenkám, a nepozastavují se nad jeho věkem.

Ostatně nenechte se zmást. Diblíkův byznysový věk je mnohem vyšší, neboť podniká od svých 12 roků a v 16 letech se údajně jako první Čech nechal zplnoletit, aby mohl otci „vrátit” jeho živnostenský list, na který do té doby vystavoval faktury. Bral to tenkrát spíš jako formalitu: „Vůbec jsem to neřešil, šlo jen o to, abych mohl začít podnikat na sebe,” říká a vzpomíná: „Jak jsem byl první, tak na soudu vůbec nevěděli, jak se to dělá. Něco tam žblekotali a za půl hodiny jsem odcházel s papírem. Druhý týden jsem si mohl udělat živnostňák.”

Tehdy už měl za sebou několik více či méně úspěšných projektů. Na zakázku programoval od 12 let. „Uvědomil jsem si, že technologie není jenom dětská hra, ale reálný svět,” vzpomíná, co ho k tomu tak nadchlo.

„Tenis mě naučil disciplíně,” vzpomíná.

Tou dobou hrál také závodně tenis, takže obvykle každý den po škole následoval trénink, domácí úkoly a pak navíc sedl k počítači a začal pracovat. „Tenis mě naučil disciplíně a jsem si jistý, že je to jeden z nejdůležitějších klíčů k mému úspěchu,” odhaduje.

Tenis ho přivedl také k vytvoření aplikace pro profesionální sportovce ToGo. Dalším zajímavým projektem byl chytrý plánovač dopravy Fuzee, který zahrnuje do plánování například sdílená kola, či deníková aplikace Q365. Krátce po svém zplnoletění spustil před Vánoci v roce 2015 aplikaci Presentlist, jejímž cílem bylo pomoci lidem s nákupem vánočních dárků. „Po prvních dvou týdnech od spuštění ji používalo přes 40 tisíc Čechů a stala se virálním hitem,” vypráví. Aplikaci po pár týdnech úspěšně prodal.

Na řadě projektů spolupracoval se svým parťákem Ondřejem Kopeckým. Spolu také procestovali svět coby výrobci chytrých robotů. Létali po různých robotických soutěžích po celém světě, a když měli před maturitou tzv. svatý týden, strávili ho v Kolumbii na mistrovství světa v robotice, které vyhráli.

„Nepřijde mi, že bych o něco přišel”

„Bylo to v dubnu 2018. Seděli jsme s Ondřejem v kavárně a plánovali, co dál se životem. Já právě dokončoval některé své freelance projekty a Ondřej studoval na univerzitě, ale necítil se tam dobře. Řekli jsme si, že teď, nebo nikdy, a rozhodli se začít tvořit něco, co by změnilo naše životy. A tak začal náš Qusion,” popisuje.

Studio Qusion vyvíjí software a hardware na zakázku. Mezi klienty má jména jako ČSOB, Innogy, Nestlé či Airbank, budují také největší českou kryptosměnárnu Bitstock a pracují i pro několik švýcarských společností.

Nevyhnuly se jim však ani nezdary, například když se nepohodli s programátorem, a ten jim smazal všechny projekty v GitLabu. Takže Jiří Diblík trvá na tom, že základem je vybrat si do týmu správné lidi: „Vybírám si do týmu kolegy podle toho, jestli si dokážu představit, že bych s nimi jel na dovolenou.”

Člověka asi napadne otázka, zda Jiří Diblík někdy nelituje, že se nevydal jinou, třeba klidnější cestou, ale z jeho odpovědí, a konečně i nadšení pro to, co dělá, je zřejmé, že nikoli. „Nepřijde mi, že bych o něco přišel, protože se pořád kamarádím se svými spolužáky z gymplu, mám i hodně stejně starých kámošů podnikatelů. Běžně chodím na party na Strahov, takže ten studentský život si dokážu užít, i když pracuju,” usmívá se.

Dalo by se říct, že jinak žije běžným životem. S co-founderem Qusion Ondřejem Kopeckým bydlí ve sdíleném bytě, takže často do noci pracují na projektech, ráno se - když není pandemie - rád cestou do kanceláře zastaví v některé z vinohradských kaváren, po práci si - když není pandemie - jde zacvičit do fitka, na tenis či na kickbox. Za běžných podmínek se taky snaží jednou za rok vyrazit na měsíc na Bali, odkud pracuje na dálku a ve volném čase surfuje.

Rodiče jako angel investor

Při pohledu nazpět uznává, že škola byla ideálním obdobím začít s podnikáním experimentovat. „Byl to nejlepší prostor pro to začít něco zkoušet, protože máš rodiče, kteří tě podrží, máš kde bydlet, máš kde jíst… Je to takový angel investor, poskytne ti základ, s kterým můžeš zkoušet, a když se něco nepovede, tak se to nepose*e a můžeš jet dál. Takhle jsem experimentoval celý gympl, zkoušel jsem všechno možný, a i když se všechno podělalo, tak jsem měl kde spát, doma jsem dostal jídlo a šel jsem do školy."

Když pak přišel na vysokou školu, byl už podle svých slov na pochybách. „Rok jsem dálkově studoval, ale byl jsem hodně nalomený, jestli tam zůstat, nebo ne. Nakonec jsem se rozhodl jít tam, kam mě to táhlo, nechtěl jsem trávit čas něčím, co mi v tu chvíli nedávalo smysl. Možná že mám teď spoustu starostí, jiných, než řeší moji vrstevníci, ale mě to baví,” stojí si za svým rozhodnutím.

Zatímco část jeho vrstevníků a bývalých spolužáků se v těchto chvílích soustředí na dokončení univerzity, Jiří Diblík si pochvaluje rostoucí firmu: „Když jsme s Ondrou začínali, měli jsme na účtu nula nula prd a vybootstrapovali jsme do téhle velikosti týmu a zajímavých obratů.”

Teď plánuje vydat se health-techovým směrem a prvním střípkem na této cestě je aplikace pro sledování nálady VOS.health, o které jsme se zmínili na začátku článku v souvislosti s investicí od skupiny Miton. „Tak mladí a už toho tolik stačili stihnout. Jirka Diblík a Ondra Kopecký mají bezpochyby obrovský talent a tah na branku,” komentoval to loni Václav Štrupl z Mitonu.

„Vidíme v health-techu ohromný potenciál a tímto směrem bychom teď chtěli škálovat. Rádi bychom využili digitální technologie k tomu, aby lidi žili déle, byli šťastnější a zdravější,” dodává Jiří.

Že by se snad chystal do předčasného důchodu, tak rozhodně nepřipadá v úvahu. „Nad tímhle nepřemýšlím. Baví mě, co děláme, a chci v tom pokračovat, jak nejdéle to půjde. Práce mě baví, baví mě přivádět na svět nový věci, baví mě, že nám pod rukama vznikají super projekty, a nedokážu si teď představit být bez toho,” uzavírá.

Foto: Qusion