Být digitálním nomádem je životní styl, kterému člověk snadno přijde na chuť. Co když ale pandemie zastaví celý svět, hranice se uzavřou, zmizí letecká spojení a veškerou zábavu paralyzuje snaha o minimalizaci sociálních kontaktů? Někteří nomádi na čas zakotví v zahraničí, jiní se vrátí domů. Všichni ale spřádají plány, jak se ke svému životnímu stylu co nejrychleji vrátí. Může to znít neuvěřitelně, ale i dnes jsou v Evropě i mimo ni slunečná místa, která této klientele různými metodami nadbíhají. Ostřílených kočovníků jsme se zeptali, jak s nimi současná situace zamávala a jaký je to pocit, když jim svět takto přistřihnul křídla.

Nomádi jsou jako tažní ptáci s křídlama doširoka roztaženýma. Svobodně brázdí svět a nasávají z něj to nejlepší. Je to specifická skupina lidí, kterou určité názory spojují, ale zároveň platí, že co nomád, to unikát. V tomto článku vám přinášíme názory a zkušenosti hned několika takových cestovatelů.

Když padne kosa na kámen

Jako prvního jsme se obrátili na Martina Rosulka, provozovatele známého českého webu digitalninomadstvi.cz a autora knihy Digitální nomád. Martin je větrem ošlehaný nomád, který začínal spojovat cestování a podnikání v ucelený životní styl již v roce 2011, kdy se vydal na první cestu do Austrálie. Od té doby procestoval JV Asii, Kanadu a Střední Ameriku.

Martin Rosulek, autor knihy Digitální nomád a provozovatel webu digitalninomadstvi.cz, při práci v Thajsku (Foto: Martin Rosulek)

Současná krize ho ale přinutila dřívější životní styl opustit a zakotvit v Česku. Situaci bere zatím s humorem. „Vrátil jsem se do domovské země a užívám si teď po letech pořádnou zimu se sněhem. Samozřejmě číhám na každou příležitost a někam bych se i přes brutálně přísná opatření vyrazil ohřát, ale rozhodl jsem se tu teď na nějakou dobu zůstat a využít ten čas k práci na mém byznysu,” říká Martin.

Největší výhodu na životě nomáda spatřuje Martin, který při delším pobytu na jednom místě začíná pociťovat nedostatek kreativity, v nekonečné svobodě a flexibilitě. „Spousta lidí si podle práce nalajnuje zbytek života - kde budou žít i jak se budou bavit. Když končí v pět v práci, do fitka můžou až od šesti. To není pro mě. Já se chci zeptat sám sebe, co a kdy bych rád dělal. Když jsou dobré vlny, jdu surfovat a práci si naplánuji podle toho. A v některých zemích si raději přivstanu a pracuji brzy ráno, než abych čekal na polední vedra nebo to nechával na noc, kdy svítící obrazovka notebooku přitahuje hejna komárů,” sdílí Martin svůj přístup k work-life balance.

Mezi nomády se uchytila myšlenka tzv. flag theory neboli teorie vlajek. Jde o diverzifikační strategii aplikovanou na celý váš život. Využíváte toho, že jednotlivé státy nabízí různé výhody. V zemích s příjemným klima a nízkými náklady na bydlení je ideální žít. Nemusíte ale pracovat za místní nízké mzdy, můžete svou práci odvádět v jiném státě s mnohem větší kupní silou.

To stejné lze aplikovat na investice do nemovitostí, založení bankovního účtu, zdravotní péči, vzdělání, odvody daní atd. Internacionalizace nám všem umožnila plně diverzifikovat naše životy, v budoucnu možná i podle toho, jak se které státy dokáží vypořádat s koronavirem.

„Některé státy dřívější nápor turismu zcela očividně nezvládaly, takže současná omezení nemusí být jen na škodu. Určitě se na světlo dostane řada destinací, které by jinak zůstaly zapomenuté. Buď tam bude slabá nákaza, nebo se místní úřady postarají o to, aby to pro cestovatele bylo i přes určité překážky zajímavé,” popisuje svou představu budoucnosti Martin a jeho slova potvrzuje i vývoj žebříčku Nomad List, kterému dominují i přes problematickou situaci relativně otevřená místa: Kanárské ostrovy, Portugalsko a Mexiko.

„Mezi nomády je teď v kurzu několik zemí, protože do tradičních levných států jako Thajsko nebo Malajsie není vůbec snadné se dostat. Hodně se mluví o portugalské Madeiře, kde je starostou jedné z obcí digitální nomád. Nedávno prosadil různé pobídky, jako je například měsíc coworkingu zdarma pro 100 vybraných nomádů, a s místními úřady pracuje na zjednodušení vstupu do země, aby tuto destinaci pro cestovatele maximálně zatraktivnil. Dále je populární právě Mexiko, kam se létá především na poloostrov Yucatán, který je Covidově velmi příznivý,” říká Martin.

Portugalský ostrov Madeira je v současné době mezi nomády v kurzu - nejen kvůli teplu a plážím, ale i kvůli možnosti získat měsíc v coworkingu zdarma (Foto: Unsplash)

Volnost a svoboda má ovšem svou cenu. Pro Martina je náročné především udržení pracovní morálky, jelikož se v zahraničí setkává hlavně s cestovateli, kteří tráví celé dny prozkoumáváním dané destinace. „Když srovnám, co jsem za měsíc v Mexiku viděl já a co pár cestovatelů, se kterými jsem se tam potkal, musím s těžkým srdcem připustit, že jsem z té země poznal jen zlomek,” přiznává Martin.

PŘEČTĚTE SI: Koronavirus jako „pitevna“ pracovních návyků: Ideální doba pro hledání a učení vyšší produktivity

Romantická představa digitálního nomádství naráží i v dalších oblastech. Martin Rosulek již před lety kvůli vášni k cestování a práci na dálku přerušil studium práv a připravil se o kariéru v advokacii. Ačkoliv se právu v rámci určitých projektů nadále věnuje, profesně se k práci advokáta nikdy nedostal. Ve svých 32 letech zatím nemá rodinu, nevlastní nemovitost, a tak velkou pozornost směřuje kromě osobního rozvoje a zábavy především do podnikatelských projektů a investic. Připouští, že rodina bude v nadcházejících letech aktuálnější téma, a už teď zjišťuje, jak je možné vychovávat děti a nepřijít o možnost cestovat.

Pro Martina je největší krása nomádství ve svobodě plánovat si život podle sebe, ne podle směn v práci (Foto: Martin Rosulek)

Jede v tom celá rodina

Inspirací v této oblasti mu může být Víťa Válka, který je mezi nomády proslulý tím, že na cesty vyráží s celou rodinou. „Situace je teď komplikovanější, ale s rodinou normálně na cestách trávíme čtyři až pět měsíců v roce. Pravidelně vyrážíme pryč na jaro, abychom si teplo nastartovali dřív, a vracíme se na léto do Česka. Když se nám chce, tak si pak dáme ještě nějaký ten měsíc na podzim. Právě teď finišujeme poslední přípravy před cestou na dva a půl měsíce do Španělska,” nadšeně popisuje své plány Víťa.

Nomádit s celou rodinou je velká organizační výzva, nicméně při určitých kompromisech to lze skloubit dohromady ke spokojenosti všech. Víťův recept je takový, že v Čechách vlastní dům, ve kterém bydlí přes léto a zimu. Na jaře a na podzim vyráží na cesty s obytnou dodávkou, která poskytuje celé rodině dostatečné zázemí. O životě na čtyřech kolech Víťa ostatně založil i stránku Camper Guru a s rodinou takto procestovali již celou jižní Evropu a sever Afriky.

Víťa Válka, zkušený grafik, nomádí po Evropě a severu Afriky s celou rodinou v obytné dodávce (Foto: Vítězslav Válka)

Cestování s obytnou dodávkou si pochvaluje především kvůli naprosté volnosti a nízkým nákladům. „V poslední době spíme prakticky pouze na bezplatných místech, takže nás to nic nestojí a řešíme jen náklady na benzín, plyn na vaření a jídlo. Dříve jsme samozřejmě cestovali jen s batohem po USA nebo Dominikánské republice, ale to s dětmi úplně nejde. Na druhou stranu máme v dodávce naprostou svobodu, můžeme kdykoliv popojet pár kilometrů a nic nás netlačí,” pochvaluje si.

Víťa má s manželkou Renatou dvě dcery, které chodí do třetí a páté třídy. Navštěvují soukromou školu založenou sdružením rodičů, která všem automaticky zasílá týdenní studijní plány, takže pro rodiče není problém děti danou látku naučit i doma. Samozřejmostí je splnění řady podmínek a pravidelná kontrola toho, že rodiče výuku zvládají dle představ školy a domácí výuka splňuje očekávání.

„Na cestách se s dětmi učí Renata podle notiček, které dostává od školy. Homeschooling je velmi flexibilní, holky si mohou vybrat, co se jim ten den chce dělat, a když je chuť nebo potřeba, mohou si něco nechat na sobotu. Jediné, co se teď změnilo, je to, že se musíme postarat, aby holky byly vždy včas na online vyučování,” vysvětluje Víťa, jak je to s dětmi a učením na cestách.

Homeschooling je mezi nomády-rodiči k vidění stále častěji (Foto: Vítězslav Válka)

Domácí výuka určitě není pro každého a nezapadá do konzervativních názorů spousty lidí. Pro Víťu je ale důležité, aby ze svých dcer vychoval otevřené osobnosti, které nebudou mít klapky na očích, nebudou se bát cizího jazyka a zvládnou se vyrovnat s představou nejisté budoucnosti: „Samozřejmě řešíme otázku, kterou velmi dobře znají všichni rodiče. Ptáme se sami sebe, jestli dokážeme našim dětem poskládat život tak, aby to pro ně bylo to pravé. Pokud by se ovšem naše děti lépe cítily v rigidním systému a stálém kolektivu, museli bychom s tím nějak pracovat.”

Pro Víťu, který pracuje jako grafik z dodávky, je potom velkou obětí komfort velkého monitoru a ergonomického pracovního místa, o které na cestách přišel. „V dodávce pracuji na notebooku u stolu, který jinak slouží jako jídelní a není úplně nejpohodlnější. Míval jsem i externí monitor, ale na cestách jsem se smířil s tím, že budu pracovat jen na notebooku, abych to mohl rychle zaklapnout, nebo když je naopak pár minut čas, otevřít a odpovědět na pár mailů,“ popisuje Víťa cenu, kterou je za svobodu ochotný zaplatit.

PŘEČTĚTE SI: Freelancerství není pro každého aneb 7 rad, jak neztratit pevnou půdu pod volnýma nohama

Druhým dechem ale dodává, že diskomfort ho nutí usilovat o maximální efektivitu. Na cestách navíc necítí stres z toho, že by něco zanedbával, což je v dnešní době home office práce dobře známé většině z nás - neuklizený pokoj nebo špinavé nádobí ve dřezu musí člověk uklidit, jinak klid na práci mít nikdy nebude.

Další úskalí vyplývá z toho, že s manželkou mají rozdělené priority, kdy se ona stará především o domácnost a vzdělání dětí, což Víťu staví do role „živitele rodiny”. Takový model v kombinaci s hypotékou přirozeně vyvíjí určitý tlak na toho, kdo nosí domů peníze. Nicméně existují i nomádi, kteří se v domácnosti střídají a pracovat zvládají oba.

Víťa Válka tráví letošní léto ve španělské Andalusii, protipandemickým opatřením navzdory (Foto: Vítězslav Válka)

Nomádi se nevzdávají

V několika facebookových skupinách zaměřených na digitální nomádství jsme se formou dotazníku zeptali na aktuální zkušenosti s cestováním i dalších světoběžníků. Většina odpovědí začíná postesknutím nad komplikacemi spojenými s předkládáním negativních testů a nastupováním do povinné karantény při příjezdu.

Nejbolestivější je pro všechny nomády, kteří nuceně zakotvili doma, především ztráta svobody. Linuxový správce Ondřej si například zvykl na možnost přizpůsobit si pracovní den, ale vlastně i celý život svým potřebám a zálibě v cestování. Covidová opatření respektuje, ale jako přímou hrozbu je nevnímá a nadále se snaží, aby se všechen jeho majetek vešel do batohu a mohl spokojeně pracovat třeba z autosedačky. V současné době jezdí alespoň ke známým na statek, kde po práci pomáhá například s chytáním ovcí, a návrat do kanceláře si neumí představit.

Podobně rezolutně návrat do křesla odmítá i Honza, který je dalším příkladem nomáda-rodiče, jen zatím má zkušenosti s cestováním pouze po Evropě. „Plánovali jsme s rodinou dlouhodobé pobyty v zahraničí, ale s dětmi si to v současné situaci spíše kvůli komplikacím s cestováním, než kvůli obavám z Covidu, netroufneme. A výhled na zlepšení tu není,” posteskl si Honza.

Lea se stala digitálním nomádem teprve nedávno, ale svou volbu pracovat z Mexika si nemůže vynachválit (Foto: Leona Burdová)

Dalším zmiňovaným problémem byl výpadek příjmů. „Co se týče práce, tak klientů ubylo a je to boj. Rozhodně bych uvítala víc práce, případně i něco na plný úvazek. Doba je nyní opravdu příšerná, ale i tak jsem ráda, že nejsem v Evropě,” hodnotí situaci Markéta, která si oblíbila Chorvatsko a Vietnam, nyní již od prosince pracuje z indonéského ostrova Bali.

Výpadek příjmů se ale netýká všech, existují dokonce případy, kdy nomádi s podnikáním v minulém roce úspěšně začali. Lea se například musela na jaře minulého roku vrátit z Dánska, kde pracovala jen za stravu a ubytování. Tato změna ji ale vyslala na novou životní dráhu a dnes se věnuje copywritingu a rozvoji svého blogu kucharkanaceste.cz z Mexika, což považuje za jedno z nejlepších rozhodnutí vůbec.

Největší výhodu cestovatelského životního stylu spatřují oslovení nomádi jednoznačně v nabyté svobodě. Pro všechny jde v první řadě o obrovský pocit osvobození od zbytečného majetku a možnost skutečně poznávat nové země, lidi a kultury, což trvá delší dobu, než jednu desetidenní dovolenou.

Současná krize nám v nejsurovější podobě připomněla, že jednou roztažená křídla není vůbec snadné zase složit. Nezbývá, než si z toho odnést to jediné možné ponaučení a začít si možnosti svobodně cestovat zase pořádně vážit.

Foto v úvodu: Unsplash