Ambici podnikat nikdy neměla. Spíše ji láká přijít věcem na kloub. Když narazí na problém, řeší ho. Své osobní preference spojila v projektu Nekrachni, který se mladým lidem snaží pomoci finančně dospět. V rozhovoru pro SJ News CEO Nekrachni Maria Šimůnková nastínila nejen to, jak na to s kolegy jdou.
Činorodost projevovala už na gymnáziu v Havlíčkově Brodě. Během středoškolského studia strávila rok na stáži v Akademii věd, kde se snažila hlouběji ponořit do využití umělé inteligence. Data a jejich analýza ji provázejí i v současnosti, kdy se jim věnuje na Vysoké škole ekonomické v Praze. A jak sama doufá, bude tomu tak i v budoucnu. Zaměřit by se chtěla na socioekonomické výzkumy a jednou z jejích preferencí je práce pro OSN. S plány pomáhat ostatním tak končit viditelně nehodlá.
Nekrachni by se s určitou nadsázkou dalo označit jako takový startup. Měli jste nápad, ale nevěděli, zda se na trhu setkáte s poptávkou. Co bylo na začátku nejtěžší?
Nejtěžší pro nás bylo rozhodnout se, zda do toho opravdu chceme šlápnout, nebo to nechat pouze ve stádiu pokusu. V rozhodnutí pokračovat dál nám hodně pomohla naše mentorka Karolína Krámková, která tehdy působila v CzechInvestu a spolupracuje s námi dodnes. Zásadní pro nás bylo, že nám někdo mimo okruh našich rodin řekl: Ano, tenhle nápad dává smysl.
A potom pro nás taky bylo těžké najít cestu. Dlouho jsme se rozhodovali, jestli projekt zaměřit byznysově, nebo neziskově. Pro mě osobně dává druhá cesta mnohem větší smysl, protože pokud chceme mít co největší dopad, a to nejen v Praze, ale i v okresních městech, tak musíme informace dostat ke všem. A to jde rozhodně lépe bez toho, aby se muselo platit za licence.
Svým způsobem jako dobrovolníci suplujete činnost, kterou by měl vykonávat stát v rámci výuky na základních a středních školách. Co vás k tomu vede?
Myslím si, že by mezi státem a neziskovými organizacemi měla fungovat spolupráce. Neziskovky často mají víc prostoru konkrétní problémy lépe uchopit. V Nekrachni se snažíme hodně pracovat s naší cílovou skupinou, což jsou děti nebo mladí lidé jen o pár let mladší, než jsme my. Díky té věkové blízkosti můžeme lépe reflektovat jejich vlastní pohled. Na kulatých stolech, kterých jsme součástí, zastupujeme právě tento hlas. Nastolujeme témata a klademe otázky, na které by se například Ministerstvo financí nikdy neptalo.
Ministerstvo se na svých stránkách snaží poskytovat materiály do výuky finanční gramotnosti, případně alespoň poskytovat odkazy na výukové materiály třetích stran, ať už jsou to neziskové organizace nebo banky. Nám tam ale vždy chyběl přístup, který reflektuje, že nemáme potřebné praktické informace, jak bychom měli postupovat, až budeme dospělí. Vždycky jsme informace dostávali z pohledu, že někdo starší je boss, má nějaké životní zkušenosti, a na základě toho nám to, co si myslí, že je nejlepší, předává.
Náš přístup je ale jiný. Otočili jsme to do pozice, že jsme v tom všichni společně, tak zkusme najít cestu, jak si poradit. Myslím si, že tímto přístupem jsme schopni mnohem více zaangažovat ty, pro které je to určeno, tedy středoškoláky a žáky posledních ročníků základních škol.
Do zahraničí i s AI
Kolik lidí Nekrachni aktuálně používá?
Velice těžko se to kvantifikuje, protože hodně lidí si myslí, že Nekrachni je výhradně jen aplikace. Po roce našeho fungování jsme dospěli k tomu, že nechceme být jenom aplikace. Místo toho se snažíme spojovat všechny naše kanály. Nekrachni je kromě aplikace také profil na sociálních sítích, komunita na Discordu, newsletter, materiály pro učitele, workshopy.
Pokud bych to měla kvantifikovat a pokud se podívám do výroční zprávy za minulý rok, tak loni to bylo zhruba 2300 středoškoláků. Každopádně se nám daří oslovovat i lidi mimo střední školy. Na sociálních sítích jsme za minulý rok oslovili 24,5 tisíce lidí, newsletter odebírá 150 lidí. Aplikace je momentálně v testovací fázi, kde máme 100 testerů a čtyři partnerské školy. Za tři týdny v dubnu se nám na webu přihlásilo více než 150 učitelů a na webu máme tisíce uživatelů.
Spoluzakladatel Nekrachni Jakub Rychlý mluvil o tom, že v základní verzi by aplikace měla být zdarma, ale kurzy a verze ušitá na míru uživateli by měla být zpoplatněna. Stále s tímto modelem do budoucna počítáte?
Naši vizi jsme přetransformovali do čistě neziskové roviny. Hodně mluvíme o tom, že chceme aplikaci poskytnout v licenci open source ostatním vzdělávacím organizacím, aby měly možnost přinést inovace vzdělávacích kurzů, které mají ve většině případů formu workshopu. Momentálně hledáme udržitelnou cestu, kterou bychom rádi našli ve firmách. Rádi bychom také více spolupracovali s ostatními neziskovými organizacemi, které se zaměřují na vzdělávání.
Kolik lidí se na projektu v současnosti podílí?
Aktuálně je nás kolem třiceti, plus se k nám připojila skupina studentů z Holandska v rámci projektu I DO, kde nám pomáhají svým zahraničním pohledem posouvat naši organizaci ze studentského projektu do něčeho, co by mohlo v podobě open source fungovat i mezinárodně.
A je potenciál rozšířit tento typ spolupráce, kterou máte s univerzitou v Rotterdamu, i do dalších zemí?
Věřím, že takový potenciál tu je, hlavně ve spolupráci s různými studentskými spolky, věnujícími se právě ekonomii nebo financím.
S kým dalším kromě univerzity v Rotterdamu v zahraničí spolupracujete?
Členové našeho týmu studují například na univerzitách ve Švýcarsku nebo v Dánsku, takže věřím, že třeba tam by to šlo. Ale teď jsou naším hnacím motorem studenti z Rotterdamu. Každopádně, abychom mohli ty materiály publikovat v licenci open source, tak hledáme dobrovolníky, kteří nám je pomůžou přeložit do angličtiny. Máme ovšem i nějaká pravidla, komu bychom chtěli materiály sdílet. Chceme třeba, aby studentský spolek, který s námi bude spolupracovat, měl napojení i na další experty s praxí.
Na překlady můžete využít také umělou inteligenci. Počítáte v Nekrachni s jejím využitím?
Ano, ale trochu jinak, než by asi kdokoliv čekal. Rádi bychom udělali v dalším projektovém období výzkum na téma, jak se učíme. Abychom výzkumem potvrdili naši hypotézu, že naše generace Z získává informace ve škole a od učitelů pouze z padesáti procent, a je proto důležité zaměřit se i na jiné komunikační kanály, jejichž prostřednictvím mladí lidé informace získávají.
Umělou inteligenci bychom rádi také zakomponovali, protože všechny naše pracovní listy nebo materiály do výuky se snažíme dělat kompetenčním způsobem. Nejde nám o to budovat extrémní znalosti, aby si děti pamatovaly informace, ale chceme se zaměřit na klíčové kompetence, jako je vyhledávání, komunikace, kritické myšlení atd. A právě s rozvojem AI, s rozvojem více pokročilých chatovacích nástrojů jako ChatGPT se objevila nová kompetence - schopnost ptát se a kriticky vyhodnocovat.
Rádi bychom se v rámci toho výzkumu zaměřili i na to, jak právě technologie, potažmo aplikace umělé inteligence transformují způsob, jak se učíme. Nechceme umělou inteligenci využívat úplně, ale jen na příklady, menší věci. AI není tím, čím bychom se chtěli ohánět. Spíše se chceme zaměřit na to, jak při učení s aplikacemi umělé inteligence pracuje generace Z. Svou roli v tom vnímáme jako roli prostředníků mezi ní (středoškoláky a žáky základních škol) a staršími generacemi, (odborníky, učiteli a rodiči).
Spíš korporát než stát
Existuje v zahraničí podobný projekt, jako je Nekrachni, ze kterého byste mohli čerpat a nestavět vše na zelené louce?
Co se týče přístupu k finančnímu vzdělávání, tak o ničem nevím. Na Slovensku velmi úspěšně pod záštitou slovenské národní banky funguje projekt FinQ. Čerpáme od nich inspiraci v kompetenčním přístupu. Pokud se podíváme na fungování projektu jako celku, hodně čerpáme inspiraci od skvělého neziskového projektu Climate Science, který dokázal obrovské věci v environmentální výchově.
V posledních letech se ukazuje, že i pro finanční stabilitu, finanční zdraví, jsou nejdůležitější správné kompetence. Jak se svět velmi dynamicky vyvíjí, začínají být kompetence důležitější než znalosti a umět se přizpůsobovat době a být otevřený změnám je téměř nutné.
Kdo jsou garanti, kteří s vámi na té odborné části spolupracují?
Máme dva skvělé polointerní lektory, kteří s námi spolupracují na denní bázi. Jsou to Jan Steininger a Samuel Pšeja. A potom vždy na tvorbě konkrétního kurzu spolupracujeme s experty na danou problematiku. Na podzim jsme se věnovali dluhům a předlužení a na přípravě materiálů a podkladů jsme spolupracovali s dluhovým poradcem z Člověka v tísni Michaelem Chmielem. V následujících měsících nás čeká natáčení této série.
Vycházet také bude série k bezpečnosti, na které jsme spolupracovali s bezpečnostním oddělením České spořitelny. Ještě před začátkem léta budou vycházet videa k low-cost cestování a jak se vůbec k cestování z té finanční stránky postavit. Na nich jsme spolupracovali s Mikym Škodou z X-Challenge. A máme vymyšlené i jiné projekty, ke kterým už máme předdomluvené další partnery.
Když jste mluvila o záštitě národní banky na Slovensku, spolupracuje s vámi ČNB nebo ministerstvo financí?
Tyto dvě instituce se spolu s námi a s ostatními důležitými hráči v oblasti finančního vzdělávání účastní „kulatého stolu“, kde se o tématu finanční gramotnosti diskutuje. Už nějaký čas se s ČNB snažíme navázat spolupráci. Chtěli bychom je požádat, zda bychom mohli jejich materiály - mají docela pěkná nová výuková videa - využít a rozšířit jejich obsah mezi naši cílovou skupinu naším stylem.
Dlouhodobě spolupracujete s Nadací České spořitelny. Co další české peněžní a bankovní ústavy, jsou také nakloněny tomu vám pomáhat?
Je tu takový úzus, že pokud na projektu participuje jedna firma z oboru, tak je jakýmsi garantem a i kvůli marketingu by nebylo vhodné, aby na materiálech, které s projektem souvisejí, byly uvedeny i další bankovní domy. Zatím nejsme tak velcí jako například Czechitas, abychom byli schopni toto nepsané pravidlo překonat.
S Nadací České spořitelny spolupracujeme kvůli tomu, že se nejvíce potkáváme v hodnotách a v přístupu k věci. Nadace České spořitelny zároveň podporuje i další organizace, se kterými se snažíme spolupracovat. V posledním roce se také velmi zaměřuje na finančním vzdělávání a snaží se být jakýmsi propojovatelem. Někdo by mohl říct, že je to trochu zvláštní, protože toto by měl dělat stát. Bohužel nedělá.
Na TikToku zatím zůstáváme
Plánujete rozjet komunitu Nekrachni, kterou chcete zapojovat do návrhů a výzkumu aplikace. Jak by participace členů komunity měla v praxi konkrétně fungovat?
Komunitu rozjíždíme na populárním Discordu, kde už získáváme první členy. Chceme vyvolat diskusi, poskytnout možnost konzultací s našimi odborníky, zpřístupňovat zde obsah, který není k dispozici na sociálních sítích, ať už jde o finanční memy, zajímavosti, odkazy na články. Chceme komunitu zapojit také do tvorby aplikace i dalších materiálů v rámci určitých focus groups, aby měli jako první přístup k novinkám v aplikaci a mohli případně navrhovat, co by bylo dobré zpracovat dále. Zajímá nás jejich názor, bereme ho opravdu vážně, i nejrůznější připomínky, protože Nekrachni děláme pro ně.
Pracujete také na seminářích pro firmy zaměřených na to, jak s generací Z mluvit o penězích. Jak?
Momentálně tento projekt dáváme dohromady, abychom letos v červnu mohli začít s prvními pilotními workshopy. Byli bychom rádi, aby na každém z nich byl vždy jeden zástupce generace Z a jeden odborník. Snažíme se do toho vnést určitý vhled. Víme, že v některých oblastech se mladí orientují více, dokáží si potřebné informace obstarat. Naše workshopy by měly cílit právě na to, na otevřenost, protože si všímáme, že finance jsou v řadě rodin tabu a nemluví se o nich.
Co je v souvislosti s finanční gramotností v současnosti úplně nejtěžší?
Jako nejzásadnější vnímám kritické myšlení. Máme úplně jiné možnosti než generace před námi. Máme přístup k internetu, kde si můžeme dohledat úplně všechno. Na druhou stranu je zde riziko informačního zahlcení.
Snad každý má minimálně jednoho spolužáka ze střední školy, který se ho snažil zlákat do nějakého pyramidového byznysu postaveného na multi-level marketingu (MLM). A v podobných případech jde právě o ono kritické myšlení. Člověk musí umět přemýšlet, vše si spočítat, zda slibované zhodnocení je reálné, nebo není a případně za jakou cenu je možné ho dosáhnout.
Když mluvíte o rozvoji kritického myšlení u studentů, tak jednou z platforem, jejichž prostřednictvím chcete své sdělení studentům zprostředkovat, je TikTok. Neuvažovali jste o tom, že byste se z něj stáhli?
Uvažovali. Vnímáme bezpečnostní hrozby, o nichž se v souvislosti s TikTokem mluví, že je zakazován na služebních přístrojích ve státní správě nebo že ho nesmí používat akademičtí pracovníci. Ale děti k těmto hrozbám přistupují jinak a my je v tuto chvíli nedokážeme ze sítě dostat pryč.
Je to velmi těžké rozhodnutí. TikTok není náš hlavní komunikační kanál, chceme hodně pracovat s Reels na Instagramu. Ale data mluví jasně. TikTok je pro mladou generaci zásadní sociální sítí. Pokud z něj odejdou všechny organizace s relevantním obsahem, tak se obávám toho, že na TikToku děti zůstanou bombardovány extrémně toxickým obsahem. Dokud tady nebude nějaký zásah shora, tak je potřeba to prostředí „kultivovat“.
Nebát se a zkoušet to
Studenti středních škol v Česku se považují za podnikavé a pětina z nich se chce po maturitě vrhnout do vlastního byznysu, což vyplývá z průzkumu, který si nechala vypracovat Česká spořitelna. Z vaší zkušenosti, jak jsou na to studenti připraveni?
Myslím si, že ta připravenost zde naprosto chybí. V poslední době si všímám tendence více zapojovat do výuky projektové dny, každopádně praktické informace o tom, co podnikání opravdu obnáší, zde pořád nejsou. Situace je lepší na středních odborných školách, kde se vyloženě počítá s tím, že si absolvent s výučním listem po ukončení školy založí živnost. Ale třeba na gymnáziu jsem ty informace vůbec nedostala. Vždy se nám tam podprahově prezentovalo, že bychom měli být dobrými zaměstnanci, abychom si našli dobré zaměstnání. Že nemusím být zaměstnaná, ale můžu podnikat, na to jsem si musela přijít sama.
Cesta za úspěchem je v drtivé většině případů lemována tvrdou prací a úspěch většinou nepřichází okamžitě. Z vaší empirie – vnímá to tak i generace Z, nebo funguje marketing investičních platforem typu Robinhood, která především v USA u mladých nezkušených investorů vyvolávala zcela nereálná očekávání?
Je tu velké procento lidí, kteří spadnou do snu o rychlém velkém výdělku, který slibuje MLM. Je strašné vidět, jak se tihle „brainwashed“ lidé snaží dostat ke svým kontaktům ze střední školy, aby jim řekli, že je určitě zajímá investování. A potom je tady určité procento lidí, kteří opravdu chtějí něco budovat, chtějí vytvořit nějaký produkt, nějakou službu, chtějí pomáhat.
Dokážete vyjádřit poměr mezi těmi dvěma skupinami?
Ne, nechci si vymýšlet. Nevím, jestli na to existuje nějaký výzkum. Upřímně by mě to zajímalo. Co vím ze svého okolí, tak skoro každý z mých přátel má někoho ze střední školy, například z paralelních tříd, kdo v MLM jede a snažil se ho do toho zatáhnout.
Jak generace Z vnímá investice do kryptoměn a jejich možná rizika?
Naše generace je spíš taková, že se nebojí. Na investiční experimentování si vyčlení určitou částku a pak sleduje, co se s těmi penězi děje dál. V tomto se generace Z od těch předchozích trochu odlišuje.
Větší otevřenost k investování je u této generace dána také tím, že moc nevěří tomu, že bude od státu pobírat důchod. Proto se řada příslušníků generace Z pokouší co nejdříve investovat, aby se zajistila na stáří.
Co byste svým následovníkům poradila za vychytávky? Co by vám usnadnilo cestu, co víte dnes, ale nevěděla jste, když jste se do Nekrachni pouštěla?
Nejdůležitější je pořád se snažit, experimentovat, zkoušet to. Nemusí to vždy vyjít napoprvé, ale je potřeba se nevzdávat.
Druhou věcí, kterou bych poradila, a je to velmi těžké, odpoutat se od původního vzdušného zámku a umět ho přestavět v něco trochu jiného. Umět si připustit, že počáteční nápad možná nebyl ten nejlepší.
Věk kolem dvaceti let je pro podobné pokusy ideální. Člověk může zjistit, zda pro něj podnikání je, nebo není, zda se mu věnovat chce, nebo ne. Může díky tomu získat i jiné dovednosti, než jaké získá ve škole.
Když to zjednoduším, jde o to se nebát a být ochotný opouštět komfortní zónu?
Spíš než opouštět komfortní zónu naučit se, že chyby jsou dobře. Že chyby člověka posunou někam dál. Nikdo na té cestě není bezchybný.
