Z manažera KFC mentorem programování. Zdá se vám to přitažené za vlasy? Možná, ale není to nereálné. Takové příběhy se totiž píší v Green Fox Academy, jež pořádá intenzivní programátorské bootcampy pro lidi, kteří chtějí změnit nejen svou profesi, ale celý život. Podobně jako Lukáš Kubec, který přešel od kuřecích nugetek ke kódu. V rozhovoru pro SJ.News zdůrazňuje, že umělá inteligence ještě zvýší potřebu programování a jeho základy budou součástí standardů gramotnosti.
„Vzniknou pracovní místa, která ještě vůbec neexistují. A vznikne jich mnohem víc, než kolik jich zanikne,” věští Lukáš Kubec a odmítá, že by umělá inteligence vzala programátorům práci. Naopak. „Práce se díky umělé inteligenci změní, bude vypadat jinak, ale bude jí víc, protože přibude příležitostí,” vysvětluje.
Předpokladem gramotnosti se podle něj v blízké budoucnosti stane schopnost pracovat s moderními technologiemi a lidé, kteří porozumí tomu, jak fungují, budou mít výhodu. „Každý bude tak trochu programátor, který bude muset být schopen fungovat s těmi stroji, bude schopen budovat nějaké aplikace,” říká s tím, že umět programovat se může hodit nejen tehdy, když chce být člověk vývojářem.
Ví, o čem mluví, sám se k profesionální práci s kódem dostal zajímavou oklikou - dvanáct let pracoval na různých pozicích v KFC, až si uvědomil, že by se rád vrátil ke svému dřívějšímu koníčku programování. Přihlásil se proto k intenzivnímu čtyřměsíčnímu kurzu v Green Fox Academy, z kterého vyšel jako „hotový” programátor a dnes dokonce v Green Fox Academy sám učí zájemce, kteří se jako on rozhodli pro změnu svého směřování.
Společnost si dává záležet na tom, že jejími absolventy jsou lidé, kteří jsou po 17 týdnech intenzivního kurzu připraveni rovnou začít pracovat jako programátoři. Dokonce jim garantuje, že do šesti měsíců po skončení kurzu najdou práci, s čímž jim sami pomohou. A pokud by se jim to nepodařilo, nebudou účastníci za kurz nic platit. „Nevím o tom, že by se taková situace někdy stala. Všichni naši absolventi si našli uplatnění,” říká Kubec.
Tématem číslo jedna v těchto dnech je umělá inteligence. Nebojíte se, že negativně ovlivní trh s prací pro programátory?
Určitě ho to změní, ale dozajista ho nezmenší. Umělá inteligence přináší obrovské množství nových příležitostí a dnes ještě ani nevíme, co všechno nového přinese. Velký boom do budoucna ale vidím v tom, že bude vznikat spousta aplikací v jakési druhé vrstvě, které budou stavět nad AI modelem a budou využívat umělou inteligenci ke zlepšení uživatelského zážitku. A tohle všechno bude někdo muset naprogramovat.
Takže když někdo tvrdí, že AI sníží počet programátorských míst, je to, jako bychom na začátku 90. let říkali, že nějaký nový programovací jazyk sníží počet programátorských míst. Práce se díky umělé inteligenci změní, bude vypadat jinak, ale bude jí víc, protože přibude příležitostí. A také bude mnohem víc profesí vypadat jako práce programátora.
Jak to myslíte? Že i běžný člověk si bude sám programovat nějaké základní věci?
Trochu se změní vnímání toho, co považujeme za gramotného člověka. Dříve byl gramotný ten, kdo uměl číst a psát. Dnes je to ten, kdo se umí vyjádřit a porozumět textu. A třeba za deset patnáct let bude gramotný ten, kdo bude schopný systematicky pracovat s moderními technologiemi kolem nás.
Největší přínos umělé inteligence a jazykových modelů je, že jsme schopni přirozenou řečí získat nějaký strojový výstup. Jenže pořád ještě musíme přemýšlet nad tím, jakým způsobem se technologie zeptat, jak třeba navazovat nebo rozšiřovat své požadavky. Takže být „gramotný“ bude znamenat umět technologie používat. Samozřejmě pokud už umíte programovat, tak máte lepší přehled o tom, jak pracují, a tím pádem dokážete i mnohem lépe využít jejich potenciál. Člověk, který naprosto neumí pracovat s počítačem, nedokáže formulovat a logicky postavit požadavky, které vůči AI má, tak, aby z nich dostal maximum.
Napsat precizní požadavek pro AI se stane diskomfortem a vznikne poptávka po tom, aby tohle za nás někdo udělal. A to právě budou zmíněné aplikace ve druhé vrstvě, kdy za nás někdo předpřipraví, co nám AI poskytne, nějak zúží schopnost požadavku, tak aby se nám s tím jednodušeji pracovalo. Teď je ta možnost nová, za pár let pro nás bude nepříjemné sednout si a chtít po ChatGPT, aby mi přesně vytáhl nějaká potřebná data. Budu k tomu chtít už nějaký servis, který to udělá za mě.
Takže se bude otevírat prostor i pro zcela nové pracovní pozice?
Přesně tak! Podle mě vzniknou pracovní místa, která ještě vůbec neexistují. A vznikne jich mnohem víc, než kolik jich zanikne. To, co umělá inteligence nahradí, je práce, kterou nikdo nechce dělat. Nikdo nechce pořád dokola otevírat stejnou excelovou tabulku a dívat se tam pořád na ta stejná data, nikdo nechce při psaní softwaru psát dokola nějaký kód, který se opakuje a není to nic kreativního. Tam, kde není nějaká lidská myšlenka, lidský kontext, který může člověk pospojovat, to umělá inteligence nahradí. Díky tomu vznikne obrovská příležitost a obrovské množství pracovních míst, které jsou kreativnější. Je úplně jedno, jestli to je knihtisk nebo pluh nebo počítač nebo umělá inteligence, ale ten výsledek bude vždycky stejný – obrovské množství nových pracovních míst.
Díky tomu, že začneme přirozeným jazykem pracovat s umělou inteligencí, se bude víc propojovat reálný svět a svět technologií, začne se smazávat rozdíl mezi tím, co je práce s počítačem a co je cokoliv jiného. Každý bude tak trochu programátor, který bude muset být schopen fungovat s těmi stroji, bude schopen budovat nějaké aplikace.
Když začneme být dlouhodobě takto programově závislí na těchto technologiích, nehrozí zpohodlnění a zhloupnutí lidí?
To je otázka úhlu pohledu. Samozřejmě, že zpohodlníme. Když půjdu coby člověk, který vyrostl ve městě, do lesa, tak si pomalu ani nezaložím oheň. Před pěti sty lety by se tam běžný člověk uživil, a já bych umřel během jednoho dne. A to je naprosto v pořádku. Dnešní společnost a svět jsou tak složité a komplexní, že už není v možnostech jednoho jedince to všechno obsáhnout. A bez možností, jako je právě umělá inteligence, výpočetní výkon a podobně, bychom nebyli schopni žít život v takovém komfortu a na takové životní úrovni, na jaké žijeme. Všechny tyhle věci, které nám zvyšují produktivitu, nám umožňují, aby se nám v budoucnu žilo ještě líp.
Nemůže potom být potenciálně nebezpečné to, že všechno bude do značné míry záviset na umělé inteligenci?
To je zase otázka úhlu pohledu. Pokud tady bude pouze jeden poskytovatel umělé inteligence, tak pak to nebezpečné bude, protože bychom byli závislí na tom, co si usmyslí jediná agentura. Klíčem je konkurence a otevřenost. Vytrénovat nějaký model je strašně drahé a strašně náročné, ale těch velkých hráčů nemusí být hned milion, může jich být pár, které si spolu konkurují. Do toho máme open source, kde mohou vznikat nezávislé modely. Uvidíme vznik různých aplikací, které obecný model doplní nějakou specifickou znalostí, což bude přidaná hodnota, za kterou budou uživatelé platit. A tam už vzniká tlak od uživatelů, že za něco platí, a ten tlak může udržet poskytovatele jednotlivých technologií řekněme v nějaké disciplíně. V bezpečnosti, otevřenosti a konkurenci.
Jak vy konkrétně dnes využíváte umělou inteligenci ke své práci programátora?
Využívám ji každý den. První jsem začal využívat GitHub Copilot, což je nástroj, který mi napovídá při psaní kódu. Je to nejlepší výrobce draftu – například chci napsat nějakou logiku, nějaký kód, tak ho začnu psát, rozmýšlet si ho, a Copilot mi třeba navrhne zbytek té logiky. Nemusí být stoprocentně správná, ale je správná třeba z 90 procent. V tu chvíli ho přijmu a jen si upravím věci, které chci změnit. Moje přidaná hodnota programátora přece není v tom, že budu ťukat do klávesnice, ale v tom, že umím aplikovat znalost technologie. Ťukání za mě klidně obstará program.
Na denní bázi používám také ChatGPT. Je to to takový parťák, naučil jsem se s ním pracovat tak, že sedím u počítače, a když přemýšlím nad řešením nějakého problému, tak diskutuji s ChatGPT. A dále se snažím vytvářet nějaké vlastní nástroje, abych věděl, jak ta technologie může fungovat, protože to je něco, s čím se do budoucna určitě setkáme.
Mimochodem ChatGPT využívám třeba i pro přípravu výuky do Green Fox Academy. Pomáhá mi chystat poznámky nebo způsoby vysvětlení.
Zahrnujete znalost umělé inteligence i přímo do výuky? Předáváte studentům v Green Fox Academy sdělení, že by se měli naučit ji při práci využívat?
Programování a IT je tak dynamické a obrovské odvětví, že člověk nemůže vědět všechno. Základem je znát koncepty a vědět, na co se ptát. Naším cílem je, aby absolventi byli informovaní o tom, co neví. Takže třeba vím, jak použít nějakou technologii, ale neznám nějaký konkrétní detail. Ale už vím, kde to najdu, a je jedno, jestli pomocí Google nebo umělé inteligence. Dříve byla velká část bootcampu o tom, jak najít potřebné informace pomocí Googlu, teď do toho zakomponováváme ChatGPT.
Nadále chceme, aby naši studenti psali kód sami, ale spíš než o kód samotný jde o způsob přemýšlení. Ve chvíli, kdy se naučí přemýšlet jako programátor, v kontextu využití technologií, tak vidíme, že pak umějí i lépe vyhledávat informace, tím pádem dokážou i lépe definovat požadavek pro umělou inteligenci. Je to oboustranný proces, kdy AI zvedá produktivitu tím, že mám rychleji informace k dispozici, a zároveň se tím učím lépe s ní komunikovat.
Nedávno jsem narazil na zajímavou informaci, že modely, které umí pracovat s kódem, obvykle přináší lepší výsledky v oblastech, které s programováním nesouvisí. Což ukazuje, že být schopný programovat vylepší určitou schopnost, jakým způsobem přemýšlet nad řešením problémů. A to se dá podle mě jednoduše převést i do dalších oblastí života. Dá se říct, že umět programovat nemusí být dobré jenom tehdy, když chci být programátor.
Což zrovna vy můžete dobře vědět, protože jste se k programování dostal zajímavou oklikou. Strávil jste přes deset let v KFC, kde jste začínal na základních pozicích a postupně se stal manažerem. Co vás přivedlo k programování a technologiím?
Pracoval jsem v KFC od svých šestnácti let, přičemž poslední roky jsem spolupracovat na e-commerce projektech pro Českou republiku. Skoro každý den jsem byl v kontaktu s vývojáři, kteří pro nás vyvíjeli a implementovali hotová digitální řešení, a tehdy jsem si vzpomněl, že když jsem byl teenager, tak mě programování bavilo. Měl jsem ho jako koníček, dělal jsem si webové stránky, pracoval s databázemi a podobně.
Díky tomu jsem i měl vhled do technologií a dostal také pozici, na které jsem byl. Ale jak jsem byl zhruba dva roky v kontaktu s vývojáři, tak jsem si uvědomil, že spíš než byznysová stránka mě zajímá ta technologická a že by mě bavilo dělat vývoj. V ten moment jsem se rozhodl, že jako další krok po těch dvanácti letech se přesunu někam do vývoje.
A vzal jste to přes bootcamp ve Green Fox Academy. Jak to probíhalo?
Věděl jsem, že tu změnu nezvládnu sám, už bych neměl disciplínu jako třeba v osmnácti. Chtěl jsem si najít místo, kde vás někdo vede, někdo používá osvědčený postup, u kterého je jisté, že když se do toho pustíte, protože chcete být programátorem, tak jím nakonec opravdu budete a dostanete práci jako programátor.
Našel jsem si Green Fox Academy a přihlásil se do jejich bootcampu. Musel jsem projít čtyřkolovým výběrovým řízením, kde se řešilo, jestli se do toho oboru vůbec hodíte, a jestli se vůbec hodíte i do bootcampu, protože to je velmi specifická, intenzivní a náročná forma výuky, která není pro každého. Neznamená to, že pokud nezvládnete takto intenzivní bootcamp, nemůžete být programátorem, jen potřebujete jiný přístup.
Byl jsem přijat do kurzu Junior programátora a následovaly čtyři měsíce, které z legrace popisuji tak, jako byste na tu dobu zmizeli do nějakého černého boxu, kde se s vámi něco děje a na konci vás to vyplivne jako hotového programátora. Nikdo o vás během té doby takřka nevěděl, protože jste denně od devíti do šesti intenzivně programovali nebo řešili nějaké technologické věci a do toho se učili nové materiály. Bylo to opravdu intenzivní. Mám kolegu, který vystudoval ČVUT a tvrdí, že jen za první ze tří částí kurzu jsme stihli pokrýt něco, co on se na univerzitě učil třeba dva roky. Navíc po úspěšné závěrečné zkoušce jsem začal pracovat jako vývojář ve společnosti Mibcon. Baví mě ale i pomáhat ostatním se studiem, proto jsem začal v Green Fox Academy učit ještě navíc na částečný úvazek.
Jak byste tedy specifikoval, pro koho je taková forma učení vhodná?
Vhodná je pro kohokoli, kdo něco takového hledá jako službu, může si to dovolit, a to nemyslím jen finančně, ale i časově. Musí být schopný připravit i svoje okolí na to, že jde o 21 intenzivních týdnů (čtyři týdny z toho jsou pauzy mezi studijními moduly), takže když budete studovat třeba přes léto, znamená to například žádnou dovolenou. Často se vám stane, že nebudete mít čas zúčastnit se nějaké události, budete unavení. Je to pro lidi, kteří chtějí mít jistotu profesního uplatnění, jsou cílevědomí, nebojí se zátěže, jsou schopni fungovat pod stresem a v náročném prostředí – ne že bychom my vytvářeli stres, ale jde o to množství informací, které získáte za krátkou dobu.
Je rozhodně lepší to zkusit a zjistit, že to třeba není úplně pro vás, než to vůbec nezkusit. Proto tam také máme pojistku, že do nějaké doby můžete z kurzu odejít bez závazků.
Na kolik peněz čtyřměsíční bootcamp vyjde?
Intenzivní kurz programátora začíná na nějakých 152 tisících a lze na něj získat příspěvek 50 tisíc korun od Úřadu práce. Přičemž se člověk od pondělí do pátku osm devět hodin denně učí, má k dispozici materiály, zkušené mentory a na rozdíl od běžných kurzů, kde se pouze naučíte psát kód, končí projektovou fází. V rámci ní v malém týmu pod vedením zkušeného mentora vytváříte aplikaci, která je na úrovni produkční aplikace jako v opravdovém zaměstnání. Je to simulace reálné práce a reálného vývoje, takže skončíte nejen s tím, že máte nějakou teoretickou znalost, ale od prvního dne po tom, co dokončíte bootcamp, jste schopni fungovat v reálném vývoji, umíte vyřešit nějaký úkol a pracovat ve vývojovém týmu.
Jak funguje vaše garance následného přijetí do firmy?
Pokud do šesti měsíců od chvíle, kdy úspěšně dokončíte kurz a projdete všemi zkouškami, nepracujete jako programátor nebo programátorka na relevantní pozici, tak máte kurz zdarma. A nevím o tom, že by se taková situace někdy stala. Všichni naši absolventi si našli uplatnění.
Teď to samozřejmě může vyznít, že ty lidi umisťujeme za jakýchkoli okolností kamkoli – ale aby tahle spolupráce mohla fungovat, tak musíme zařídit, aby naši studenti v těch firmách chtěli pracovat. Protože kdyby student do té firmy nastoupil a při první příležitosti z ní odešel, protože by v ní pracovat nechtěl, tak by s námi naši partneři nespolupracovali. Takže pro nás je lepší než studenty umístit za každou cenu do první možné příležitosti, najít pro ně vhodnou firmu, abychom s ní udrželi dlouhodobou spolupráci. Tomuto procesu říkáme matchmaking a přirovnáváme to k Tinderu.
Na jaké peníze dosáhne absolvent vašeho bootcampu v první takové práci?
První mzda bývá v průměru kolem 47 tisíc korun měsíčně pro juniora. Pokud mají nějakou předchozí praxi – ne nutně jako programátor, ale třeba v něčem, co je příbuzné, tak je tím pádem sice juniorní programátor, ale nikoli juniorní zaměstnanec – takže máme i absolventy, kteří se dostali k 65 tisícům jako nástupní mzdě. Naši absolventi, kteří už pracují dva až tři roky, mívají kolem 70 až 100 tisíc korun měsíčně. Senioři, kteří pracují déle než tři roky, si dost často přijdou ke mzdám od 100 tisíc korun měsíčně výše.
Máte přehled, kolik absolventů pak zůstává u programování, případně, zda se někteří i po téhle zkušenosti nakonec zaměří na jiný obor?
Konkrétní číslo nemám, ale víme, že drtivá většina studentů v oboru zůstává. Neříkám, že všichni přímo programují, protože jejich cesta může dál vést na příbuzné pozice, ale skoro všichni studenti v oboru zůstávají.
Článek vznikl v rámci komerčního projektu SJ News PRemium.
