V každé třídě je asi 28 studentů, kteří jdou raději na pivo a fotbal, ale zbylí dva mají zájem zkusit si podnikání, vypočítává v rozhovoru pro Newsroom StartupJobs Martin Vítek, spoluzakladatel programu Soutěž a podnikej, v němž mladí zájemci testují své byznysové ambice. Největší překážkou je podle něj strach z neúspěchu, dvacet procent účastníků však prý svou podnikatelskou kariéru skutečně nastartuje.
O čem je Soutěž a Podnikej?
Soutěž a Podnikej je program určený středoškolským studentům, respektive lidem ve věku 16 až 21 let, a má je navést k tomu, aby byli zodpovědní, aby uměli vyhledávat příležitosti, být aktivní a následně uměli s těmito příležitostmi zacházet. A to prací na vlastním nápadu za pomoci metodiky, kterou jim poskytujeme, a spojení s mentorem, který si vybere soutěžní projekt ke spolupráci.
Přihlašování probíhá od začátku letních prázdnin až do konce září. Od října do začátku prosince následuje vlastní samostatná práce, pak se v šesti až osmi krajských městech konají regionální finále. Kdo v nich uspěje, postupuje do celorepublikového finále, jehož vítěz obdrží jako hlavní cenu obchodní cestu do Chicaga.
Jak na tom dnešní teenageři, studenti v tomto ohledu jsou? Přitahuje je podnikání?
Myslím si, že to je jako u všech ostatních skupin. Ať už je to teenager nebo dospělý člověk, tak každý má trochu jiné nadání a trochu jinou pracovní morálku. Nadání samozřejmě není všechno, stejně tak podnikání není pro každého, ale každý může být aktivní, naučit se, jak vyhledávat příležitosti, protože to může uplatnit i v běžném zaměstnání, není to jen o zakládání podniků. Z těch lidí, kteří se nám přihlásí, to většinou kolem poloviny dotáhne do konce, z těch, co to dotáhli do konce, si třeba 50 procent uvědomí, že to není pro ně a že podnikateli být nechtějí, a zbytek si jde za svým nápadem a my jim můžeme pomáhat třeba tak, že je spojíme s inovačním centrem v jejich regionu nebo jim zkoušíme dohodnout nějakou stáž, aby z oboru nevybředli.
Kolik lidí se na začátku přihlásí do soutěže?
Každý rok je to kolem stovky.
Řekněte mi, jak se dá vůbec na střední škole, respektive před dosažením 18 let, podnikat?
Od roku 2014 je možné začít podnikat v jakémkoli věku za předpokladu, že získáte souhlas alespoň jednoho ze zákonných zástupců a zároveň souhlas soudu, který musí nějakým způsobem posvětit, že si víc neuškodíte, než byste mohli podnikáním získat. Druhou cestou je možnost od 16 let získat plnou svéprávnost, kterou rovněž uděluje soud, ale ta už se vztahuje na vše, ne jen podnikání.
Z naší strany jde však zejména o to, že mladé lidi učíme proces začátků podnikání, učíme je ověřovat si vlastní nápad a vytvořit podnikatelský záměr na základě reálných údajů a ne domněnek. Není to o tom, že si dotyčný hned musí zakládat eseróčko nebo dělat živnosťák. Na druhou stranu například ve třeťáku už jsou tito lidé často kousek od dosažení plnoletosti anebo jim už 18 bylo.
Jsou vedle věku nějaké další podmínky pro účast v soutěži?
Každý, kdo se do soutěže chce přihlásit, musí v přihlášce uvést kromě svých údajů i motivační dopis, případně poslat odkaz na video, ve kterém popíše důvody své účasti a čeho chce v Soutěž a Podnikej dosáhnout. Tento prvek, řekl bych, je ten nejdůležitější, protože nám poskytuje informace o daném člověku a umožní nám nahlídnout alespoň trochu do jeho úmyslů. Druhým důležitým prvkem přihlášky je samotný popis nápadu. V této části musí uvést, jaký problém řeší, jak ho řeší, pro koho to řeší a jak se liší od záležitostí, které už existují. Pokud všechny tyto informace dodá, pak se daný člověk stává přihlášeným soutěžícím.
V jakém složení je porota a co rozhoduje o tom, kdo postoupí či zvítězí?
Porotci, kteří v regionálních finále a republikovém finále soutěžní projekty hodnotí, mají k dispozici hodnotící arch, prostřednictvím kterého jsou schopni objektivně posoudit každý projekt. Projekt s největším počtem bodů vyhrává. Mezi porotci najdeme podnikatele, vysoké manažery regionálních firem i korporací či zástupce inovačních center. Snažíme se o to, aby každá komise byla vyvážena, co se týče zastoupení jednotlivých odvětví, a to aby se v komisi objevil někdo z výrobní sféry, někdo ze světa digitálních technologií a také někdo ze světa služeb.
Finálová porota třetího ročníku Soutěž a podnikej
Existují nějaké limity ohledně přihlášených nápadů? Některé podobné programy si například zakládají na tom, aby šlo o dobročinné aktivity.
Nápadem může být cokoli, co je alespoň trošku inovativní a může se z toho udělat podnikatelský záměr. Cílem je, aby z jejich nápadů bylo podnikání, a to alespoň v takové míře, aby jim nahradilo brigádu. Protože tím si něco vydělají, budou to mít jako mimoškolní projekt a zároveň se něco naučí. Nejsou to žádné miliardové byznysy, ale jde spíš o to, aby účastníci poznali první chyby, aby si osahali, jaké podnikání je, a zda to chtějí nebo nechtějí do budoucna dělat.
Pokud se nepletu, tak letos se bude konat v pořadí již čtvrtý ročník. Je něco, čím vás mladí vizionáři za tu dobu překvapili? Ať už v jejich přístupu či nápadech.
Ani bych neřekl, že překvapilo. Já jsem čekal, že se do soutěže přihlásí aktivní mladí lidé, kteří chtějí něco vyzkoušet. Ale je to jako všude. Někdo si to chce jen vyzkoušet a zjistí, že to není pro něj, tak to vzdá, někdo to dokončí a někdo pokračuje i po soutěži směle dal a rozvijí s neskutečnou energií svůj vlastní projekt.
Chápu. Přece jen ale právě teenageři mají většinou jiné zájmy než zrovna podnikání.
Řekl bych, že v každé generaci se najdou tací, kteří si takové příležitosti najdou. My třeba různě po republice objíždíme školy a děláme přednášky, o čem podnikání a náš program je, a musím říct, že z každé třídy se vždycky jeden dva ze zhruba 30 lidí přihlásí. Nijak zvlášť mě ta čísla nepřekvapují. Je to, jak říkáte, že těch 28 lidí má jiné zájmy, chodí na pivo nebo na fotbal, ale ty dva, kteří se přihlásí, to s námi zkusí a jeden z nich svůj projekt dokončí.
Právě ten jeden, který program dokončí, se ve své škole stane vzorem a motivátorem, jenž ukáže těm zprvu nesmělým, že i oni se mohou zapojit a vyzkoušet si, jaké to je pracovat na vlastním nápadu, a dodá jim tak sebevědomí se do dalšího ročníku také přihlásit.
Jaké nápady přihlašují?
Většinou řeší problémy, které je samotné trápí. To je nejčastěji školství, hodně nápadů řeší problémy spojené se sociálními sítěmi, jako je například kyberšikana, a pak jsou to různé nápady od deskových her přes nějakou aplikaci až po online obchody a kavárny.
Předpokládám, že asi sledujete absolventy minulých ročníků. Jak se jim daří?
Jak už jsem zmínil, polovina z nich se rozhodla, že už nikdy podnikat nechce, že to není pro ně, a hledají si stáže a zaměstnání ve firmách, kde by mohli uplatnit, co se naučili v programu. Z té další poloviny tak 30 procent svůj projekt vzdá kvůli finanční náročnosti nebo dalším komplikacím. Ti teď zejména hledají uplatnění v jiných firmách, učí se a hledají další příležitosti. A zbylých 20 procent pokračuje v podnikání. To jsou většinou lidé, kteří mají jasný produkt nebo nějakou technologickou službu.
Dovedl byste říct, zda se nějak mění přístup mladých lidí v čase?
Pokud si vzpomenu na své studium na střední škole, tak tehdy jsem vůbec nevěděl, že existuje nějaká možnost, že bych mohl podnikat. Na naší škole něco takového nebylo, ale třeba jsem to ani nevyhledával. Takže jsem byl spíš mezi těmi 28, co šli na fotbal a na pivo. Proto je pro mě těžké to hodnotit, ale řekl bych, že díky tomu, že se ve veřejném prostoru stále více objevují podnikatelské příběhy, různé příběhy instagramových celebrit, tak to zajímá víc lidí a zkoušejí nové věci. Mladí lidé jsou pak inspirovaní a motivovaní, že něco takového mohou taky zvládnout.
Jaký je rozdíl v mladých podnikatelích, řekněme teenagerech, a dejme tomu podnikateli ve věku jejich rodičů, tedy 40 a víc?
Samozřejmě ta starší generace má nepřeberně více zkušeností, takže už dokážou sami rozpoznat, jaký záměr má smysl, případně co změnit. Kdežto tohle těm mladým chybí, a proto jim nabízíme mentory, kteří už mají něco za sebou. Na druhou stranu ti mladší jsou zažraní do věci, plní elánu, akorát jaksi ještě hůře přijímají feedback od potenciálních zákazníků a jsou do všeho až moc hrr. Třeba když zákazníci nemají zájem, tak si i přesto pořád myslí, že to zlomí. Právě od toho jsou tam ti starší a zkušenější podnikatelé, aby jim nabídli svůj náhled.
Partnerem vašeho programu je taky StartupJobs. Můžete přiblížit jeho roli?
CEO StartupJobs Filip Mikschik je u nás jak mentorem, tak i spíkrem na regionálním finále v Praze, kde vypráví svůj příběh. A právě to, že šíří své postřehy, je pro účastníky důležité v tom smyslu, že vidí nějakého živého podnikatele a přesvědčí se, že ani ti úspěšní to neměli v začátcích jednoduché, prošli si podobnými průšvihy a podobně. Je to něco jiného, než když jen vidí v magazínech a na Instagramu, jak si každý vozí zadek v drahém autě, což je až ta třešnička na dortu. Studenti se mohou zeptat, na co chtějí, a zrovna Filip je hodně otevřený a nevadí mu svůj příběh sdílet.
Na co se mladí lidé nejvíc ptají? Jaké jsou jejich největší obavy ohledně podnikání?
Co jsme vypozorovali, tak mají pět takových největších bariér. Hlavní problém je podle mého strach z toho, že se jim to nepovede, že se jim budou lidi smát, že dělají něco navíc, že se nedejbože někde zadluží a ještě k tomu budou pak mít pětky ve škole a podobně.
Další je nedostatek financí. Proto se jim snažíme vysvětlit, že na to, aby si člověk ověřil svůj nápad, zase tolik peněz nepotřebuje - to je učíme v našem programu. Třetí věc je, že si nevěří, že mají dobrý nápad - s tím se jim snažíme taky pomoci v rámci jednoduchých workshopů. Často si totiž neuvědomují, že se dá pracovat i na nápadu, o kterém si myslí, že je hloupý.
Další věc je, že jim chybí kontakty a bojí se zeptat někoho na radu - to se pokoušíme změnit právě tím, že jim nabízíme mentory a učíme je, aby se jich ptali. A poslední překážkou může být, ale ne vždy tomu tak je, rodina.
Co je naopak motivuje?
Pokud jde konkrétně o naši soutěž, tak na začátku je motivuje především hlavní cena. Samozřejmě se ještě hlásí, aby vydělali co nejvíc peněz a podobně. Postupem času si ale uvědomují, že o tom to není. Zjišťují, že jim podnikání neskutečně změnilo myšlení a naopak si začínají všímat problémů kolem sebe, jsou schopni poradit ostatním, jsou sebevědomější a nebojí se vystupovat před lidmi, sdělit svůj názor.
Na vašich stránkách je seznam zajímavých projektů, které vzešly z vašeho programu. Mohl byste vypíchnout pár, které vás osobně nejvíc zaujaly?
Z prvního ročníku Veronika šredlová, která vytvořila Neobyčejný diář, což je takový kreativní diář spíše pro holky. Podařilo se jí na něj udělat Hithit kampaň, svou díky své pracovitosti pak přišla s dalšími produkty, začala spolupracovat s módními blogerkami a podobně. Z jedné malé věci dokázala vytvořit takové diářové impérium, což se mi líbí, že nezůstalo u jednoho, ale podívala se i za hranice prvotního produktu.
Druhý ročník vyhrála Lucka Částková s deskovou hrou Olá! pro nevidomé (psali jsme podrobně zde), z téhož ročníku bych zmínil Butono Tadeáše Kapice, Markéty Zrostlíkové a jejich party plzeňských středoškoláků, kteří vytvořili módní značku založenou na tričkách s knoflíky, a svůj brand staví hlavně na obrovské energii a autentičnosti, díky které prostřednictvím sociálních sítí dali dohromady neskutečnou komunitu středoškoláků.
Zatím poslední ročník vyhráli Pochopím.to. Ti se zamysleli nad tím, proč je české školství tam, kde je, a přišli na to, že problémem jsou vyhořelí učitelé, kteří nemají motivaci a energii něco zlepšovat. A tak vytvořili jednoduchou appku, která jim poskytuje zpětnou vazbu hned po hodině místo neurčité zpětné vazbě po každé písemce.
Autor: VAL
Foto: Soutěž a podnikej
