Budete šťastnější, když se do své práce pořádně opřete, anebo když budete pracovat jenom tolik, abyste se mohli věnovat něčemu důležitému, čím byste se třeba živit nemohli? Sociolog David Frayne vytahuje provokativní myšlenky lidí, o kterých jste od maturity neslyšeli, a do diskuze o vyvážení práce a volného času přináší nový pohled.

O štěstí a práci jsme v nedávné době často psali. O tom, jak je pro efektivitu důležité mít spokojené pracovníky, jsme probírali s Michalem Bakou, tvůrcem aplikace EMU, měřící spokojenost zaměstnanců. Co mohou zaměstavatelé dělat, aby se jejich zaměstnanci měli lépe, exkluzivně pro Startupjobs radí Michal Šrajer, pořadatel konference o spokojenosti v práci, která se koná 10. října 2019. Co se však stane, pokud do rovnice mezi práci a spokojenost přidáme ještě volný čas?

Kdy končí vaše pracovní doba? Když přijedete domů, zapnete Netflix a otevřete lahev vína? Anebo se i potom vaše volno tak trochu pořád točí kolem práce – musíte být připraveni u mobilu, musíte se učit nové věci, které vám časem přinesou povýšení, anebo se prostě jen vzpamatováváte, protože jste ze zaměstnání totálně vyšťavení? Pokud patříte mezi většinu pracujících lidí, spíše se zarazíte, co byste vlastně měli dělat jiného.

V kapitalistické společnosti je práce největším zdrojem naplnění. Práce nám slouží k rozdělení peněz, k určení společenské prestiže i k určení identity. Je logické, že volný čas je časem k načerpání sil, abychom další den mohli jet zase naplno. Práce, jakožto zdroj obživy, byla pro člověka primární vždy, ale dnešní pracující mají před sebou nové výzvy.

Odmítnutí práce

21. století s sebou přineslo nevídané pracovní možnosti, ale i nejistoty. Pro generaci mileniálů je téměř nepředstavitelné, že by stát měl zaručovat stálou práci. Jedinou možností, jak si zajistit stálou obživu, se zdá být zvýšení vlastní hodnoty na trhu práce. Stačí se podívat třeba jen na to, jak se vysokoškolské studium poměřuje čím dál víc tím, kolik procent studentů najde práci – a za kolik. To by nebylo tak překvapivé, jenže na tuto rétoriku přistupují samy školy a i u oborů filozofického směru je vážně uváděno, nakolik je takový filozof hodnotný pro korporát. Zaměstnatelnost je středobodem postavení člověka a nevyhnutelně zasahuje i mimo pracovní dobu.

"Hm, mám tu tiskovku vyšperkovat pár citáty z Platóna, nebo Nietzscheho?"

Sociolog David Frayne na sobě zpozoroval zvláštní věc. Když neměl práci, netrpěl jenom tím, že přes den nemá kam chodit, že má málo peněz a že uvádět na večírcích, že jako práci dělá to, že žádnou nemá, prostě není cool, ale trpěl i zvláštní formou vnitřní viny a pocitu morálního selhání. Když si ověřil, že v těchto pocitech není sám, rozhodl se prozkoumat postoj obyvatel západní civilizace k práci a vypravil se i za lidmi, kteří to s obživou vnímají trochu jinak. Výsledkem je kniha The Refusal of Work. Jejím posláním je podle autora ukázat, že zpochybňovat ústřední úlohu práce není divné a má smysl. Název „Odmítnutí práce“ neodkazuje na to, že bychom měli přestat pracovat, ale že bychom podle něj měli odmítnout totální nadvládu práce nad ostatními rozměry života.

Bez práce už totiž možná ani být neumíme. David Frayne se ptá, nakolik ještě pěstujeme koníčky, které unikají požadavkům ekonomiky. Zájmy, které děláme proto, že jsou samy o sobě dobré, pravdivé nebo krásné. Kolik z pracujících má mimo práci ještě oblast, kde se musí soustředit a cíleně zlepšovat? Taková činnost je opakem preferované aktivity po práci. Jenže když člověk nemá síly na náročnější činnosti, začnou trpět i jeho hodnoty. Když člověk přijde vyšťavený domů, má už málo sil na to se věnovat svým blízkým, přitom většina lidí mezilidské vztahy staví mezi to vůbec nejdůležitější.

"Rychle foť! Bude to skvělá fotka na sívíčko - budu vypadat, že mám i jiné zájmy než po večerech plakat u facebooku nad šťastnými životy ostatních "

Nejedná se však jen o energii. Jedno z překvapivých zjištění knihy je, že se lidé, kteří se rozhodli pracovat méně, často stali paradoxně bohatšími. A tím není myšlená nějaká esoterická metafora, ale reálný stav účtu. Ti, kdo mají více volného času, si dokáží lépe rozmyslet, za co peníze utratit, a zároveň potřebují méně nákladných, intenzivních prožitků, protože nejsou z práce tak unavení. I zaměstnavatele může zaměstatnanec, kteří přesně ví, co od práce chce, obohatit.

S levicovými pohledy se jeden ve světe startupů příliš nesetká. Přesto je vhodné se sem tam nějakým tím jemně marxistickým názorem poškádlit a prozkoumat, nakolik si člověk své názory obhájí. Kniha The Refusal of Work je jedna z těch neotřelých studnicí otázek, se kterými se v běžné diskuzi o bysnysu nesetkáte. Ostatně: Je více realistické očekávat, že tu pro každého bude smysluplná a dobře ohodnocená práce, nebo je lepší se smířit s tím, že práce je otrava a vydělat si tolik, aby se člověk mohl realizovat jinde?

Autor: Martin Šebesta

Foto: Unsplash.com