Pavel Podruh je jediným zaměstnancem svojí firmy, ve které pobírá minimální mzdu. Zároveň však má desítky spolupracovníků a tisíce fanoušků – potenciálních zákazníků, takže vlastně plní svůj podnikatelský cíl. Chce probudit masovou poptávku po ekologických a energeticky soběstačných domech, přičemž dva ukázkové už brzy plánuje otevřít pro veřejnost. V následujícím rozhovoru vysvětluje, co bychom ve svých domovech měli řešit především, pokud chceme chránit přírodu.
Mám pravdu, když řeknu, že Český soběstačný dům (respektive Český Ostrovní Dům s.r.o.) je zatím především vizionářskou společností, která dělá osvětu a propojuje? Pokud se mýlím, opravte mě, prosím.
Z vlastní potřeby jsem chtěl vytvořit entitu, jejíž členy bude spojovat touha po šetrnosti k páteřním zdrojům našich životů. Jedná se především o využívání elektrické energie, vody, tepla a materiálů v našich obydlích. Nyní, po čtyřech letech, je projekt Český soběstačný dům organismem odborníků, firem a nadšených jednotlivců, kteří se snaží přispět svou troškou k akceleraci čistějšího vývoje. V určitý moment jsem to už kvůli množství aktivit musel zformalizovat, a jelikož jsem nechtěl jít cestou neziskovky a dotací, tak je to prostě malé, klasické eseróčko.
Malé eseróčko s velkými ambicemi. Jak daleko jste na cestě ke svému prvnímu, reálně postavenému soběstačnému domu?
Především jsme úmyslně zvolili tu nejzazší variantu soběstačnosti, tedy off-grid dům (stavbu nepřipojenou k centrálním energetickým sítím, pozn. red.). Je to velká technologická výzva, ale ukazuje to obrovské možnosti samovýroby, hospodárnosti a sdílení i pro běžnou, připojenou zástavbu či rekonstrukce. Dům koncipujeme tak, aby v trochu umírněné formě nabízel veškerý současný komfort, a hlavně budil představivost. Věřím, že ta nakonec posouvá hranice a boří bariéry. Veškerou elektřinu si tedy dům vyrobí a uloží sám, vodu několikrát využijeme, než ji pustíme pryč, dešťovka také maximálně využitá. Vlastně je to takový starodávný koncept s moderním twistem. Někdo mi řekl, že je to návrat do budoucnosti, to mě docela baví.
Vizualizace chystaného vzorového domu, který navzdory některým mediálním zkratkám nemá stát na Šumavě. „To bych si nedovolil, domy budou stát poblíž Vyššího Brodu, kousek od Lipna," uvádí spekulace na pravou míru Pavel Podruh. Jeho projekt dostal několik ocenění - EU Sustainable Energy Award (od Evropské komise), Suistainable Development Goals (od Organizace spojených národů) a E.ON Energy Globe Awards, on sám navíc vloni získal titul Manažer roku (od České manažerské asociace). Mimochodem Pavel Podruh dříve zpíval v kapele Pub Animals, která vznikla v jeho domovském Českém Krumlově, a společně obdrželi Anděla (od Akademie populární hudby). Zdroj fotografie: Český soběstačný dům
Denně mě poptávají klienti, ale každé razítko trvá měsíce
Původně jste první soběstačný dům chtěl dokončit v letech 2017 nebo 2018, ale chápal bych, kdyby se termíny posouvaly, aby se nic neuspěchalo a výsledek byl co nejlepší.
Za prvé, příprava stavby takového domu je vlastně technologický vývoj, a tak jsme si v Praze zřídili vlastní reálnou laboratoř. Třeba program řízení technologií a hlavně energetiky jsme si museli sami vyvinout s partnery GWL a Elpramo. Spousta dílčích nápadů byla cestou do neznáma, občas i slepou. Zabere to čas a obrovské množství energie.
Jinak tím hlavním důvodem zdržení je česká legislativa pro povolování staveb. Prostě a jednoduše každé razítko trvá dva měsíce, obzvlášť u takhle nestandardního projektu. Už jsme v cílové rovince, ale těch propadů na hranici zoufalství bylo z důvodů administrace za poslední tři roky docela dost.
Paradoxně největší challenge bylo moci to vůbec dělat, což zároveň vidím jako nejvýraznější systémový blok nástupu čistších technologií a byznys-modelů napříč Evropou. Spousta inovací prostě nespatří světlo světa kvůli malým šotkům v legislativě. Energetika je asi nejhustší příklad, tam se to uhelné status quo zhusta drží opratí.
Navzdory tuzemské byrokracii tedy soběstačný dům vyvíjíte. Co ve svém projektu považujete za největší výzvy nyní?
Neplánovaně a jako vedlejší produkt nám pod rukama vznikl technologický startup bateriového úložiště pro domácnosti. Aktuálně máme hotový hardware prototyp a business case (projektový záměr, pozn. red.) pro ČR. Je tam poměrně unikátní a zároveň dostatečně elegantní propozice, která v této podobě nemá dohledatelný ekvivalent. Takže je to buď úplná blbost, nebo je to dobrý. :-)
Tou největší výzvou jsou teď dvě věci. Za prvé, o legislativě už jsem mluvil. V ČR naši baterku prostě na trh uvést nemůžeme, respektive jen a pouze ve velice omezeném, pilotním množství a jen s některým ze tří distributorů (ČEZ, E.ON, PRE, pozn. red.). Jsou ale země, kde už by to legislativně šlo. Za druhé, lidi, kteří tento sub-projekt dali dohromady, nemají kompetenci v budování takovéhoto typu retailového byznysu v energetice, byť třeba zrovna náš parťák GWL je největším evropským distributorem lithiových článků. Cítím, že to sami v tomto složení těžko posuneme dál. Jdeme tedy v tento moment pokornou, malou českou cestou, i když tam vidím obrovský zahraniční potenciál. Na to by ale, myslím, byl potřeba nějaký strategický žralok, kterého teď kolem sebe nemáme.
Jak vlastně projekt Český soběstačný dům funguje ekonomicky – na čem vyděláváte, nebo eventuálně chcete vydělávat? Pokud se nemýlím, minimálně zpočátku firma finančně stála na vašich osobních úsporách, ale přece jenom, mezitím už uplynuly tři roky…
Skvěle bychom mohli vydělávat stavěním domů pro klienty, kteří mě denně poptávají. Reálně má projekt Český soběstačný dům jednoho zaměstnance – mě. Všech zhruba 30 dalších lidí pracuje z nadšení, dobrovolně. Já to držím pohromadě, pobírám minimální plat a veškeré ostatní peníze investuji do technického vývoje, do vzdělávání budoucích stavařů, architektů a projektantů, do přípravy naší zmiňované realizace nebo do sub-projektů, jako je třeba ta naše baterka. Nikdy jsem neměl v plánu mít stavební firmu. Osobní skromnost vnímám jako nejdostupnější ekologický lifestyle, takže na sobě necítím tlak generovat nadbytečný hmotný majetek.
Celý náš příběh pomáhají financovat jednotliví partneři, které nadchla naše mise. Tou je pomáhat akcelerovat nástup čistších technologií do domácností a budov. Jsme trochu neuchopitelná organizace, což mě vlastně baví. Snažíme se zažehávat blahodárnou poptávku po něčem, co s největší pravděpodobností nebudeme obchodně odbavovat my, ale jiní hráči na trhu. To je přesně náš cíl. Naším produktem je trigrovat (spouštět, uvádět do pohybu, pozn. red.) touhu lidí a vytvářet tím tlak na zavedené hráče. Nepřestává mě překvapovat, jak moc lidi s takovou misí souzní a chtějí pomoci.
Pražská laboratoř. Zdroj fotografie: Český soběstačný dům
Jsme součástí hnutí, které může podpořit kdokoli
Osobní skromnost jako dobrovolný životní styl zní dobře. Jenomže v praxi leckdo nemá dost peněz ani na konzervativní byt, natož na soběstačný dům, přestože by jinak takové bydlení chtěl. Přemýšlím, jestli jsou poměrně vysoké ceny na tuzemském realitním trhu brzdou pro inovace, nebo naopak výzvou, na kterou lze inovacemi odpovědět...
Myslím, že to s realitním trhem vlastně ani moc nesouvisí, spíš s pochopením systému. Půjdeme po prioritách podle dopadu na přírodu. Asi nejpragmatičtější je řešit elektrickou energii, protože její centralistická výroba je jedním z nejzásadnějších emisních problémů, které na světě máme. Člověk nemusí hned nutně vyrobit celou svou spotřebu. Může si to osahat na jednom, dvou solárních panelech, které už jsou dnes cenově srovnatelné s obyčejnými pálenými taškami.
No a když nemohu finančně dosáhnout na pár solárních panelů a malou, trvanlivou baterku, nebo to nemám v případě bytů kam dát, tak mám pořád možnost stát se zákazníkem některého z dodavatelů elektrické energie, který certifikovaně vykupuje svou elektřinu jen z obnovitelných zdrojů od malovýrobců. Cenově to vyjde nastejno. Jediný blok je vědomě to zařadit na seznam věcí, které jsou pro mě důležité, a něco udělat. Není to sice tak cool jako bambusový kartáček na zuby, ale má to reálný dopad. Takové energy mindfulness (energetická všímavost, pozn. red.) s cenou nemovitosti nemá nic společného. Super je, že ten princip může být uplatněn od miliardářské vily přes kancelářskou budovu po garsonku.
V České republice už dříve vznikaly firmy a projekty, které chtěly stavět nebo popularizovat soběstačné domy. Proč jste zrovna vy získali na Facebooku přes 10 tisíc fanoušků? Skeptik by hádal, že jste investovali hodně peněz do reklamy. :-)
Marketingový rozpočet máme nula. Všechno jde do vývoje a přibývajících aktivit. I přesto, nebo možná právě proto jsme za čtyři roky existence téma samovýroby a ukládání elektrické energie a celkové hospodárnosti v našich obydlích dostali do obrovsky širokého povědomí, což byl náš cíl. Ani by mě nenapadlo nárokovat si nějaké prvenství. Děláme jen to, co nám přijde opravdu užitečné, a lidem to asi přijde fajn.
Mezitím jsme vybudovali studentskou soutěž, která už přesahuje naše hranice, děláme pro studenty super workshopy s lidmi z praxe, protože na školách se toho v této oblasti zas až tolik nedozví. Vytvořili jsme vlastní systém řízení domácí energetiky, postavíme dva ukázkové domy, kam bude moci široká veřejnost. Vyvinuli jsme vlastní malé bateriové úložiště s algoritmem balancování sítě pro ty, kteří si nemohou, nebo nechtějí dovolit vlastní dům, ale přesto chtějí nějak pomoci. Vytvořili jsme síť velice schopných partnerů, jednotlivců, nadšenců a podporovatelů, z kterých vypadávají další vedlejší projekty. To celé kompletně bez dotací. Nejsme startup, jsme součástí určitého movementu, který může svým způsobem podpořit každý.
Vizualizace stavby, jejíž návrh letos vyhrál studentskou soutěž, pořádanou Českým soběstačným domem. Zdroj fotografie: Český soběstačný dům
Máte vy osobně nějaké formální stavební, energetické nebo technické vzdělání? Přemýšlím, jestli na tomhle vůbec záleží a jestli úspěšnému vizionáři nestačí být – obrazně řečeno – dobrým frontmanem. :-)
Ne, chtěl jsem si postavit vlastní soběstačný dům, nenašel dodavatele, a tak to všechno začalo. Vystudovaný mám mezinárodní management, takže se to snažím všechno propojit a pozoruji, jak se to podivuhodně odvíjí. Je to radost.
Autor: Petr Woff
Fotografie: Český soběstačný dům
