Poznat sám sebe pomocí koně? Možná kroutíte hlavou, ale představte si, že před sebou máte masu stovek kilogramů hmoty, která nemluví, vy jí nerozumíte a chcete jí vysvětlit, aby přišla k vám nebo přestala okamžitě žrát lahodné kousky chleba z kbelíku. A co teprve, když u toho nemůžete mluvit či se ke koni vůbec přiblížit. Naštěstí koně umí velmi dobře vnímat neverbální řeč lidského těla a stačí sladit své nitro se záměry a začnou se dít divy. Pojďte se podívat, jak vám to pomůže s vedením lidí.

To takhle žralok potkal koně...

Žraločí tým StartupJobs vyrazil do vesničky kousek za Prahou, abychom si na vlastní kůži vyzkoušeli netradiční formu rozvoje leadershipu. Na rozdíl od tolik populárního trendu, kdy manažeři z firem všech velikostí chodí po žhavých uhlících, rozdělávají oheň v lese nebo se dlouze koukají vlkům do očí, se autentický leadership nesnaží o maximální wow efekt, ale o kombinaci osobního rozvoje se zábavou. To vše díky neotřelé metodě tréninku leadershipu v podobě metody překládané jako „sebepoznání pomocí koní".

V jezdecké hale na nás čekali dva skotačící valaši (no, naštěstí spíše valášci), které jsme si při čekání zpoza plotu nesměle pohladili. O to větší bylo naše překvapení, když jsme po krátkém briefingu od lektorů Mentálního fitka Věrky a Tomáše dostali za úkol vlézt do jízdárny a jednoho z koní dostat mlčky a bez dotyků (!) mezi 4 připravené kužely.

Zkoušeli jsme koně lákat na ruku a přátelsky je do čtverce doprovodit, ale měli nás na salámu. Byli jsme dost zmatení, bezmocní a … nebudu vám vlastně prozrazovat detaily :-) Cvičení vlastně není o koních, není to ani o správném nebo rychlém plnění úkolů. Bylo to o nás a já vám mohu říct, že jsme si každý sáhli hodně daleko mimo komfortní zónu. Každý z nás přišel na pár věcí, které o sobě do té doby nevěděl - já například to, že se stydím při skupinové práci, kde není určený „vedoucí”, vzít na sebe velení s veškerou odpovědností.

Na fotce výše vidíte, jak Terka vytrvale přemlouvá Kevina, aby se rozeběhnul. Zkoušela všechno možné, ale na koně to dojem neudělalo. Při společném shrnutí v závěru jsme se shodli, že není snadné na povel předvést věrohodnou agresivní reakci, když to nevychází přímo z člověka. A bez pořádné agrese nevynikne tolik ani jemnost nacházející se na opačné straně spektra.

Naopak našemu CEO Filipovi se povedlo první část jeho úkolu splnit bleskově a Xavier před ním čtyři kroky zacouval velmi ochotně. Na druhou stranu to už šlo o poznání složitěji a bylo si potřeba odpovědět na otázku: "Jsi hoden, aby tě následoval?" Až ve chvíli, kdy se Filip přestal snažit Xaviho všemožně nalákat, se k němu bez ostychu došel pomazlit.

Mentální fitko

Za projektem Mentální fitko a metodou sebepoznání pomocí koní stojí dva lidé. Tomáš Zetek roky radí manažerům, jak být lepšími leadery, a řeší široké spektrum problémů a neshod v rozličných týmech (pro představu odkazuji na obsáhlý rozhovor o koučování startupistů). V projektu sebepoznání pomocí koní se zaměřuje na lidi a jejich reakce. Zvířecí část obstarává Věrka Vránová, která čte v koních jako v otevřené knize a okamžitě vidí, co člověku při cvičení chybělo a co mu naopak fungovalo, ačkoliv si toho třeba ani nevšiml.

Lektoři Mentálního Fitka, Tomáš Zetek a Věrka Vránová během plnění úkolů vše sledují a vyhodnocují, aby klientům mohli dát maximálně přínosnou zpětnou vazbu.

„Koni je jedno, co máte na vizitce"

Proč mi zrovna kůň pomůže poznat sám sebe?

Tomáš: Kůň v této formě terapie dokáže zrcadlit nejistotu, která se odehrává uvnitř nás. Nejsme na takhle velká zvířata zvyklí, a to nás automaticky hází do méněcenné role, do bezradnosti. Jakmile jsme totiž před nejistotu postaveni, a je jedno, jestli to je brutalita na trhu nebo jiný průšvih v práci, spouští se náš vnitřní autopilot, o kterém nepřemýšlíme. V tu chvíli koukáme do tmy, do neznáma, a cokoliv se v tu chvíli děje, se děje ve mně. A tuto skutečnost je třeba si uvědomit.

Věrka: To, co přede mnou stojí, je prostě kůň. Má nějakou povahu, náladu a předchozí zkušenosti, ale žije tady a teď. Neumí manipulovat, lhát a nesoudí. Když je nám v nějaké situaci nepříjemně, máme tendence hledat chybu venku - u druhých lidí a toho, co nám udělali a jak se zachovali. Jenže tady nám to nepomůže, kůň jen zrcadlí, jak to máme. Je to střet s realitou. Vidí to klient, lektor i kůň. Pro koně je to naprosto přirozené a my vidíme, jak člověk reaguje v té nejčistší formě.

Přirozenost koně je zrcadlit člověka? Jak to myslíš?

Věrka: To je evoluce. Kůň je stádové zvíře, navíc lovené. Musí vědět, v jakém rozpoložení jsou všichni ostatní členové stáda i predátor. Je například dokázané, že když se jednomu koni zvýší srdeční tep, zvýší se všem ostatním koním ve stádu. Umí číst spoustu signálů a podle nich reagovat. Dokonce jsou i výzkumy na to, že koně rozeznávají emoce lidí z fotografií. Nicméně, hlavně je to instinkt a intuice - něco, co my lidé už dávno nerozvíjíme a někdy i potlačujeme. Koně do nás vidí hlouběji, než si připouštíme. Neoblafneme je slovy, výhružkami nebo sliby.

Co je cílem vašeho tréninku a všech cvičení s koněm?

Tomáš: Naším cílem je naučit lidi poznat, co jim skutečně funguje. Cokoliv, co během tréninku o sobě zjistí, je přenositelné do běžného života. Že se někdy bojí, že neumí zařvat. Až přijde krize, tak ten člověk bude věřit tomu, že mu to bude fungovat. Nebo si uvědomí, když mu přijde kandidát na pohovor, na který zrovna nemá náladu, že to je věc, kterou by měl začít řešit u sebe, nepřenášet ji do pohovoru a zůstat profíkem.

Věrka: Jsem ráda, když si z toho člověk odnese užitečný poznatek o sobě. Spousta lidí třeba zjistí, že při komunikaci je dobré vnímat, co říká jejich tělo, začnou vnímat svou neverbální komunikaci. To je pro někoho třeba poprvé. Také zjistí, jak se u nich projevuje nejistota a kudy vede cesta ven. To všechno nám pomůže odhalit kůň. Je skvělý, když to někomu pomůže tak, že si jednou řekne: „To znám, s tím jsem se setkal, jsem v pohodě. Jdu do toho.”

Když koně zvládne sekretářka, ale generálního ředitele absolutně neposlouchá, je to známka toho, že ředitel nemá predispozice k leadershipu?

Věrka: Chtěla bych zdůraznit, že náš trénink není o výkonu. Nejde o to přetlačit koně, jde o to zjistit něco o sobě. Pokud má CEO nějaké slabé místo, my mu ho pomůžeme odhalit a pověnovat se mu. Rozhodně to nutně neznamená, že by sekretářka měla dělat jeho práci.

Tomáš: Docela často se nám stává, že ředitelé a manažeři mluví s koněm ze své pozice. Neuvědomují si, že koni je úplně jedno, co má člověk na vizitce. A kůň jim tohle všechno ukáže a pomůže jim si uvědomit, že přišli jen s královskými šaty, pod nimiž ale byla jen persona bez obsahu.

Věrka: Může se to stát. Někdy tu domnělou autoritu kůň odrazí a neposlechne, ale viděla jsem už, že se tomu poddá. Potom jde vidět, že to dělá ze strachu, a my řešíme, jestli to je opravdu ta emoce, kterou chceme vzbuzovat.

A není dvousečné, když se před týmem ukáže, že CEO má slabé místo?

Tomáš: Jasně, není to pro každého. Ale když půjde CEO příkladem a všichni z týmu, který je sžírán vztahovými trablemi, si nalijí čistého vína, tak se vzduch úplně vyčistí. Najednou pochopíš, že tvůj kolega se někdy chová nepříjemně, protože má např. obrovskou krizi v rodině, a příště už ho budeš chápat a nebudeš do něj chtít kopnout.

Co tě, Věrko, při těchto trénincích nejvíce překvapilo?

Věrka: Toho bylo hodně! :-) Ale jednou se mi při docela náročné individuální lekci stalo, že kůň moji klientku po dvou splněných úkolech vyprovodil ke dveřím. Tím jí docela mile ukázal, že to pro dnešek stačilo, naučila se dost a nemá se zbytečně trápit.

Věrka se věnuje sebepoznání pomocí koní poslední čtyři roky, ale těmto zvířatům propadla už v patnácti.

Za jak dlouho se dají ty úkoly splnit nejrychleji?

Tomáš: Jak říkala Věrka, nejde nám o výkon. Není to o tom, ukázat koni, že jsem silnější nebo o tom, abych splnil úkol do 30 vteřin. Je to o kvalitě toho cvičení, o tom, jak moc poznám sám sebe a jestli si najdu a vyzkouším cestu, která mi bude fungovat.

Musím koni dát přísnou ruku? To je to, co funguje?

Věrka: Existuje skoro nekonečno cest, jak ty úkoly řešit. A já už viděla snad tolik způsobů, kolik kurzů jsem vedla. Někomu funguje agrese, někdo toho koně uprosí, ale vždycky to je o tom, že dostane do souladu svůj záměr s tím, co říká a jak se u toho chová. Na druhou stranu je fajn umět věrohodnou agresi, protože to nám umožňuje ukázat jemnost. A pokud nevyužívám celé spektrum poloh, tak se dost ochuzuji.

Tomáš: Myslím, že to je jako v práci - práce by měla být zábava, takže ti to musí sedět. Ve chvíli, kdy mě něco baví, tak už to není práce, je to fakt příjemná činnost. Někoho baví dirigovat, ale druhému to nejde, protože například řeší raději analytické problémy. A my najdeme tu polohu, která pro daného člověka bude fungovat a nebude mu nepříjemná.

Kdy jste s tréninkem Autentického leadershipu a koňmi začali?

Tomáš: Já to dělám necelý rok, do té doby jsem se věnoval čistě psychoanalýze a ve firmách koučinku. Koně jsou skvělou formou zábavného a poučného tréninku, který funguje.

Věrka: Chce se mi říct, že vlastně odjakživa. Začne to ve chvíli, kdy přijdeš za koněm a zjistíš, že včera šlo všechno a dneska nejde nic. U sebe jsem ten spouštěč začala hledat poprvé v patnácti. Potom už člověk jen dál hledá, zkoumá, zkouší… Sebepoznání pomocí koní pro ostatní se věnuji poslední čtyři roky.

Jaké máte další plány s Mentálním fitkem a koňmi?

Věrka: Budeme se brzy stěhovat do nového areálu kousek od Benešova, kde je více prostoru pro pořádání takovýchto tréninků, včetně možnosti ubytování. Ale hlavně chceme být s koňmi a s jejich pomocí ukazovat lidem cestu.

Tomáš: Řekli jsme si, že se vydáme do neznámých vod a budeme hledat a zkoušet věci, které nás baví a mají smysl. Jedno bez druhého, jakmile to odhalíme, nemilosrdně „škrtáme”. A tohle chceme udržet.

Autor: Matyáš Vejskal
Foto: autor, archiv Mentální fitko