Andrej Kiska působí v Credo Ventures již devět let, od roku 2015 jako partner, a má na starosti rozvoj především amerického trhu, kde strávil dva roky budováním sítě strategických partnerů a co-investorů v oblasti Silicon Valley. S Andrejem jsme se bavili především o tom, jak vypadá česká startupová scéna, co jsou základní předpoklady k úspěchu a jaký je recept na stavbu technologického jednorožce. Došlo ale i na současnou krizi způsobenou pandemií koronaviru.

Na podzim 2019 Credo Ventures otevřelo největší fond v regionu s kapitálem 100 milionů eur, určených na investice v seed fázi či Series A, k tomu spravuje i dva starší fondy s kapitálem zhruba 70 milionů eur. Mezi největší úspěchy Creda se řadí rumunský jednorožec UiPath či český strmě vzhůru stoupající Productboard.

PŘEČTĚTE SI: Kávičky, spálený obličej a touha měnit trh: Zákulisí vzniku a fungování startupové hvězdy Productboard

Andrej Kiska ml. je od roku 2015 partnerem ve společnosti Credo Ventures.

Děkuji, že jste si na mě udělal čas alespoň virtuálně. Na začátek se chci zeptat, věříte, že současná krize kolem koronaviru bude mít nějaké dlouhodobější dopady na náš život?

Myslím, že současná situace bude mít některé dopady trvalejší, jiné zůstanou pouze dočasné. Spousta lidí musela přesunout svoje meetingy do virtuální podoby, stejně jako my v Credo Ventures. Tím, že si spousta lidí poprvé osahá nástroje pro remote work, bude možná jedním z dlouhodobějších efektů právě tato změna a k osobním setkáním se v určité míře nevrátí. Ostatně i jedna z našich portfolio firem zaměřených na remote work se rozhodla akcelerovat svůj vstup na trh a v nejbližší době to plánujeme zveřejnit. To, že se například i školy snaží fungovat moderně, je velkým skokem dopředu. Jen podle mě má vzdělávání mít i sociální rozměr a k tomu je potřeba tam fyzicky být, takže bych to s nadějemi v digitální vzdělávání nepřeháněl a tady očekávám, že se vše vrátí do starých kolejí.

A co situace v Credo a na investičních trzích?

Situace ohledně Covid-19 určitě bude mít dopad na investice do startupů. S portfoliem se soustředíme na prodlužovaní runway - to je doba, kterou mají firmy předtím, než jim dojdou finance - na 12, ideálně 18 měsíců, protože nový fundraising by byl v momentální makro ekonomické situaci velmi náročný. Co se týká nových investic, u nás se nic nemění. Minulý rok jsme začali investovat z velkého, zhruba 100 milionů euro velkého fondu, takže pro nové startupy máme dostatek kapitálu. Dvě nové investice jsme si odsouhlasili právě tento týden.

Jak vám vyhovuje práce přes videohovory?

Rozděluju svůj čas mezi Ameriku a Evropu, takže jsem zvyklý mít meetingy vzdáleně a není to pro mě velká změna. Osobní kontakt je pro mě důležitý v rámci byznys developmentu, tam je potřeba budovat hlubší vztah, sdělovat si ne úplně oficiální informace, a to po Skype nejde. Naopak rutinní schůzky se startupy v našem portfoliu už delší dobu držím online, to je úplně v pohodě a žádnou změnu k horšímu nepozoruji.

Osobní kontakt je cestou ke kvalitnějším vztahům, takže se snažím veškeré strategické schůzky držet osobně, proto ostatně i do USA pravidelně létám a trávím tam zhruba třetinu času jen udržováním networku. Ačkoliv teď jsem rád, že jsem to stihl zpátky, a vypadá to, že si budu muset dát menší pauzu (pozn. redakce: USA uvalilo 30dennímu zákazu letů na své území z většiny zemí Evropy).

Jste člověk rozkročený mezi USA, ČR a Slovenskem. Jaké vlastnosti by si měl startupista odnést z každé země?

Američané mají strukturální výhodu v tom, že jsou extrovertnější a zdánlivě otevřenější, takže si rychleji vyměňují informace. Místo dat uvedu příklad z lyžování v Americe, kde se při každé jízdě lanovkou rozjela konverzace prakticky s kýmkoliv. Zpátky ale ke startupům a mrkněme na Silicon Valley. Ti, co mají více zkušeností, je sdílejí a posílají dále, takže v Silicon Valley se člověk extrémně rychle extrémně moc naučí. Zároveň se v Americe vysoce cení schopnost sebevědomě a zajímavě komunikovat a prodávat, a to nejen směrem k zákazníkovi, ale i například k investorům. A je vlastně jedno, jestli jde o produkt, firmu nebo jen obecnou vizi.

Češi i Slováci jsou uzavřenější, máme menší komunitu a je tu méně startupového talentu. V čem jsme ale silní, je technický talent, to je naše konkurenční výhoda. A pozoruji také, že firmy z menších zemí mají obrovský hlad po expanzi. Třeba rumunský UiPath už při Series A posbíral peníze vcelku rovnoměrně z USA, Evropy i Asie. V Americe je naopak běžné, že firma až třeba do Series C o expanzi ani vlastně moc neuvažuje.

A co rozdíl mezi Čechy a Slováky, existuje nějaký?

Čechy a Slovensko si jsou velmi podobné, ale já říkám, že Česká republika je tak pět až deset let před námi jen díky tomu, že tu existuje vyspělejší startupový ekosystém. Na každý slovenský úspěch připadají tak dva až tři české. První úspěchy se tu slavily o něco dříve a kromě technologického talentu tu je už i spousta lidí se schopností postavit kolem něj firmu. Vezměte si, že zakladatelé, co rozjeli GoodData, se hned poté vrhli na Apiary a Productboard. Na ně se nabalují další a další, celá ta sněhová koule se začíná valit rychleji. Jsou tu lidé, kteří byli u úspěšných projektů, a rozhodli se pustit do dalšího startupu.

Co se považuje za nejdůležitější vlastnost vznikajícího startupu?

Všichni investoři říkají, že velmi důležitý je tým. Já jsem to říkal také, ale vlastně jsem to nechápal, dokud jsem nebyl v Silicon Valley. Našim startupům často připomínám, že venture investoři po schůzkách s Productboardem nemluvili o tom, jak skvělý to je produkt nebo jak mu parádně rostou tržby. Říkali jenom, jaký má ten projekt skvělý tým a jak je ten Hubert super chlápek. Psychologická stránka v investování se zakládá na tom, že si hned v první fázi investor řekne, jestli má někoho rád. Potom jen hledá důvody, kterými si svůj pocit potvrdí. Částečně to je podvědomý proces, ale vidět, jak to v USA analyzují, byla obrovská inspirace.

Do jakého projektu byste skočil prakticky bez váhání?

Nejvíc mě lákají oblasti, o kterých se nikdo nebaví, které nejsou sexy. Pokud je na trhu nějaký hype, objeví se obvykle stádo metoo’s, kteří se chtějí napást na buzzwordu, ačkoliv pro ten obor nemají vášeň. Když přijde někdo s unikátním úhlem pohledu na odvětví, které vůbec není v kurzu, tak existuje vcelku velká šance, že to dělá z opravdového nadšení, a ne kvůli momentálnímu hype.

Můžeme si dát pár příkladů?

Klasickým hypem jsou projekty se sdílenými koloběžkami nebo něčím ve stylu Uber. Na druhé straně stojí projekt Surglogs z našeho portfolia. Nikdo by asi neřekl, že miluje administrativní procesy v chirurgii, protože jsou tak sexy. V tomto projektu byl skvělý tým, který dokázal řešit problém jednoho velkého odvětví a celé ho převést do digitální podoby. Já budu nejraději pracovat na takovýchto projektech, než řešit dvacátý byznys nápad na bázi blockchain.

Jak vypadá perfektní zakládající tým?

Musí tam fungovat ta správná magie. Ideálně má John to, čemu říkáme unique insights, tedy jedinečný pohled do odvětví, a případně k němu bude někdo z týmu mít i osobní vztah. Prostě ho štve zdlouhavě sepisovat seznamy léků a chtěl by to dělat digitálně. K němu se přidá Peťo, který mu to pomůže vystavit technologicky. A společně vymyslí produkt, který inovuje velký trh, na který zatím nikdo jiný nešel.

Zkusme dvě firmy z vašeho portfolia a řekněte mi, jaký měly unique insight. Co GoAvio, nyní Nízkocenovci?

Celá strategie za investicí do GoAvio vznikla v roce 2015/2016. Pánové měli unikátní nápad, jak kombinovat pozemní dopravu tak, abych si jako uživatel mohl naklikat dopravu do konkrétního bodu za použití různých druhů dopravy. Většina konkurence mě umí dopravit z letiště na letiště nebo z nádraží na nádraží, ale co když chci z centra Popradu do Letňan v Praze? GoAvio mi přesně řeklo, kam jet vlakem, kde vzít Uber, kde sednout na letadlo a kde na metro. Projekt nyní funguje pod Kiwi jako nizkonakladovci.si a spojení těchto dvou databází nabídlo neomezené možnosti v plánování dopravy pro koncového zákazníka včetně zajištění podpory po celou dobu cesty.

Dobře, tak mrkněme ještě na něco futurističtějšího. Co projekt Comsignia?

Comsignia má technologii, která umí dvě věci. Naučí jakékoliv vozidlo komunikovat s jiným vozem vybaveným touto technologií, takže pokud by dvě auta před vámi někdo zašlápnul brzdu, váš automobil na to automaticky zareaguje a zastaví za vás. A druhou schopností je komunikace s celou infrastrukturou smart city. Auto si umí samo zjistit, kde budou jaké zácpy, jestli jste nepřehlédli červenou. Každý si už zvládne domyslet, jaké všechny problémy by tato technologie pomohla vyřešit celému městu.

To zní jako velká systémová změna. Kdy vidíte, že by mohla být na trhu?

U aut je toto celkem jednoduché. Každý rok jsou zveřejňované guidelines toho, co vůz musí obsahovat, aby dostal pět hvězdiček za bezpečnost. A v roce 2022 budou muset nejbezpečnější auta obsahovat komunikační systém V2X, což je standard umožňující komunikaci vozu s jeho okolím.

„Neexistuje důvod, proč bychom se nemohli přiblížit Izraeli nebo Švédsku”

V Credo jste už devět let, jakou změnou za tu dobu prošel český a slovenský svět investičních fondů a startupů?

V první řadě nám vzrostl počet byznys plánů, které nám chodí k posouzení. Když jsem začínal, bylo to 300 a loni jsme přesáhli 1500, takže minimálně kvantitou jsme šli hrozně moc nahoru. Ale samozřejmě jsme výše i kvalitou, přesně jak jsem říkal o té sněhové kouli.

Co jsou hlavní důvody tohoto pokroku?

Řekl bych, že v tom hrají roli tři základní aspekty. Na startupovou scénu se nabaluje stále víc lidí s úspěšnými exity za sebou, sdílejí se zkušenosti a všechno know-how je na úplně jiné úrovni. Možná je to taky tím, že podnikání ve startupech je teď jednoznačně trendy, proto se tomu tak intenzivně věnují stránky jako vy, CzechCrunch nebo Forbes. Média určitě pomáhají inspirovat lidi k tomu, aby skončili v zaměstnání a pustili se do startupu. Jasně, pořád 99 procent z nich neuspěje, ale když lidé vidí všude kolem sebe ty Palány, Nešetřily a Dlouhé, tak se do toho rozhodnou skočit. A za třetí je dnes všude více kapitálu, tím se to celé ještě urychluje a projekty obvykle nemají problém sehnat finance na rozjezd.

Co říkáte na situaci na pracovním trhu, kde vládne 2% nezaměstnanost?

Mnohem důležitější je pro mě to, jaká je nezaměstnanost vývojářů, a ta je neustále nulová (smích). Ale dnes je spousta z nich ochotna vzdát se jistot, které jim nabízejí velké korporáty jako Oracle nebo WMware, a nechají se zlákat volností startupu. Sehnat kvalitní odborníky na technologie je tak pořád velmi podobně složité

Co chybí českému podnikatelskému prostředí? A můžeme se někdy vyrovnat světové špičce v inovacích?

Jednoznačně nám chybí zkušenosti se stavbou produktu. My umíme stavět především technologie, a to opravdu skvěle. Ale zkušenosti s tím, jak postavit firmu, nastavit její prodej a marketing, to je úplně jiná písnička. Neexistuje důvod, proč bychom se nemohli přiblížit Izraeli nebo Švédsku, klidně velmi brzy. Musíme jen vytrvale investovat co nejvíc do vzdělávání a pořád se zlepšovat, ale základy máme opravdu solidní.

Jak se díváte na situaci kolem známých „disrupt” tech společností, u kterých po vstupu na burzu vyplavaly různé problémy, například s profitabilitou. Mám na mysli WeWork, Uber, Lyft či Casper, které ročně dohromady vykáží ztrátu dosahující 13 miliard dolarů.

Za tím stojí jednoznačně aktuální situace, kdy je na trhu příliš mnoho peněz, což mu škodí. Startupy tak dokáží získat investici, ačkoliv jejich byznys nejede příliš dobře, a potom si kladou otázku, proč být vlastně profitabilní, když peníze od investorů dostanou tak jako tak. Vědí sice, že tyto peníze jednou dojdou a budou muset začít vydělávat, ale to asi není dnes prioritou. Investoři nemají dost příležitostí, a tak peníze do takových projektů vloží stůj co stůj.

Trhu škodí i přístup, jako má Softbank, která chce umístit značné množství kapitálu za krátký čas, a to přináší oběti. Jejich WeWork netrápí ani tak to, že by nebyl profitabilní, ale spíše jejich CEO, jeho přehnaně silná pozice a taky řádka průšvihů zahrnující kouření marihuany v soukromém tryskáči. Abych to ale nějak shrnul, tak mi přijde, že tyto společnosti upisovaly akcie s odkrytými kartami, investoři věděli, do čeho jdou a nikdo jim nesliboval černá čísla hned příští kvartál.

Dobře, další aktuální téma je rozdělení společnosti s koncentrovanou tržní silou, jako je Facebook, Google, Amazon, Apple či Netflix. Bylo by to podle vás správné rozhodnutí?

Takové rozdělení by bylo extrémně náročné, možná dokonce nemožné. Věřím spíše v protiargument zmiňující globální konkurenci, takže když Amerika začne technologické giganty rozdělovat, a de facto tak oslabovat jejich pozici, Čína určitě nerozdělí Huawei ani TikTok vlastněný firmou Bytedance a získá konkurenční výhodu. To rozdělení se často zmiňuje jako cesta, jak uživatelům vrátit kontrolu nad daty, ale já nevěřím, že to je vhodný způsob. Mnohem větší naději vkládám v decentralizovaná řešení, která nám pomohou osobní data kontrolovat. Raději se spoléhám na inovace trhu, než radikální zásahy státu a umělé udržování statu quo.

A co říkáte na snahy EU i ČR o zdanění výnosů technologických společností ve státech, kde jejich tržby vznikly? Současnou praktikou je globální danění například v Irsku.

Zdanění by jednoznačně mělo probíhat ve státě, kde byly dané tržby generovány.

Kdyby se vás zeptal člověk po střední škole, jaký univerzitní obor je byznysově nejperspektivnější, co byste mu doporučil?

Určitě bych mu doporučil technický obor, protože schopnost budovat si produkty sám se mu bude hodit. Je nezbytné kombinovat akademické prostředí s reálným byznysem, takže kromě studia by se měl snažit o nějakou stáž nebo part-time v mladé technologické firmě. K tomu ho ostatně většina dobrých škol povede sama. Nespoléhal bych se jen na online kurzy a vsadil na normální školu, kde může člověk networkovat a tyto kontakty se mu mohou časem hodit. Mně se například celý network z University of Virginia náramně hodil během dvou letech strávených v Silicon Valley, kdy jsem hledal co-investory a strategické partnery pro náš fond.

Doporučil byste studium v zahraničí?

Je to jednoznačně ideální varianta. Když jsem se po studiu vrátil do Prahy a šel na pohovor do Benson Oak, nehledali vlastně nikoho po škole, spíše někoho se dvěma až třemi lety zkušeností. Pohovory jsem ale zvládal lépe než ostřílení kolegové a nakonec mi to pomohlo k vysněné práci. Všem bych doporučil se studia v USA nebát, spousta lidí má pocit, že to bude extrémně drahé a budou si na to muset půjčit. Pravda je ale taková, že v Americe některé školy nabízejí need-based financing, takže pokud je člověk dost dobrý, aby se na tu školu dostal, ona mu poskytne tolik finančních prostředků, aby si studium mohl dovolit.