Vysoká míra organizovanosti, malý prostor pro iniciativu, rozhodování shora. To je realita mnohých velkých firem a i startupy během růstu mohou bojovat se ztrátou osobního přístupu a nehierarchicky laděné struktury. Novou energii a motivaci mohou do týmů korporátů i rostoucích firem vnést podle Daniela France komunitní principy. Expert na budování firemních komunit bude jedním z vystupujících na konferenci Happiness@Work Live!, která se uskuteční 13. října v Kongresovém centru v Praze. SJ News je jejím mediálním partnerem.
Osmý ročník mezinárodní akce se zaměří na to, jak udržitelně budovat dlouhodobě úspěšné firmy, ve kterých se lidé cítí dobře.
Můžete přiblížit, co vlastně znamená budování firemních komunit?
Budování firemních komunit a zakládání různých firemních funkcí na komunitních principech může znít jako nový fenomén. Nové je nicméně pouze to, že je začínáme vědomě zavádět v rámci firem, uvnitř i navenek. Ty principy samy o sobě jsou tak staré, jako je lidstvo. Jenže my jsme v podnikání tak trochu zapomněli být lidmi. Skrze všechny excely, byznys plány a marketingové cíle. Proto občas říkám, že pomáhám organizacím vrátit se k tomu, co dělá člověka člověkem.
Princip je tedy založen na čem?
V zásadě jde o to dostat do jakékoliv spolupráce mezi lidmi pocit přináležení. Pocit, že jsou součástí jednoho kmene, v rámci kterého rostou a že to, co dělají, má přesah. Že v něm fungují silné a intenzivní vztahy. Zkrátka, že nejsou izolované entity, které chodí do práce, případně se vidí jako ikonky v mailu. Ukazuje se, že když tyto principy, kterým říkám komunitní, dostanete do firmy, práce je radostnější a efektivnější. A když firma funguje komunitně i navenek, je daleko přijímanější, má silnější pozici v celém ekosystému.
V jakých konkrétních oblastech uvnitř firmy to může fungovat?
Horký kandidát na uchopení skrze komunitu je vzdělávání. Dáte dohromady lidi, kteří se zabývají nějakým tématem, a necháte je, aby se samořízeným způsobem učili sami od sebe. Může to být podobné mastermindovým skupinám, které jsou teď velkým trendem. Také stanovování cílů se dá dělat komunitně. Pravomoc rozhodnout může být ve firemním systému nějakým chytrým způsobem posunuta co nejvíc dolů.
Jak se říká v Netflixu „better ask for forgiveness than approval“. Neptáte se: Mám to dělat, nemám to dělat? Prostě jdete a tvoříte zdola. Ale samozřejmě s tím souvisí nutnost ukázat, že to, co tvoříte, má pro společenství smysl. Komunitní principy lze využít i při hiringu. U jedné firmy jsem zažil, že nové zaměstnance nenabírali personalisté, ale přímo lidé ve výkonu. Měli společnou platformu, kde si sdíleli, jaké typy otázek jsou užitečné, jaké naopak nejsou nebo jaké vedou k žádoucím parametrům.
Zmínil jste radostnější a efektivnější práci. Co dalšího může budování komunit firmám přinést?
Obrovským způsobem zvyšuje zapojení lidí, pomáhá inovovat, přicházet s nápady a produkty, které jsou navázané na to, co se děje v terénu. Rozhodování není protahované zbytečnou hierarchií. Zaměstnanci mají daleko větší pocit smyslu. Nemusí brát nutně hodně peněz, ani nemusí dělat práci, která by nutně sama o sobě byla extra zábavná. Důležité je, když ji dělají s partou lidí, kteří je baví. Když mají pocit, že třeba i svým způsobem nezábavná práce přispívá k něčemu zásadnímu. Když mají pocit, že se něčemu novému učí. Dopad, víra v to, že váš produkt změní svět – to jsou věci, které jsou třeba ve startupech hodně přítomné.
Komunita jako marketingový nástroj
Směrem ven funguje budování komunity jak?
Marketing produktu se – typicky u startupů – dá dělat tak, že se stanete součástí nějakého společenství, nebo si ho přímo zorganizujete. Přitáhnete tak k sobě lidi, kterým svůj produkt vlastně napřímo neprodáváte, ve výsledku si ho najdou sami. Jednou jsem mimo ČR pomáhal prorazit jednomu startupu na bázi Slevomatu. Byl třetí na trhu a potřeboval s omezenými zdroji bojovat s prvními dvěma hráči a dostat ke své nabídce co nejvíc lidí.
A pomohl jste?
Přišli s tím, že by chtěli vytvořit komunitu, jenomže kolem slevových nabídek se komunita buduje špatně. My jsme nakonec našli přesahující téma, protože jsme zjistili, že uživatele této služby nejvíce baví luxusní víkendové cestování za dobré peníze. Tak jsme postavili komunitu, kde si lidé vyměňovali tipy na pěkné víkendové pobyty. Platformu organizoval ten startup, byl nějakým způsobem viditelný a zároveň získával báječnou zpětnou vazbu o tom, co přesně uživatelé poptávají.
PŘEČTĚTE SI: Firma, kde se lidé řídí sami. Applifting nechává nahlédnout pod pokličku tyrkysové organizace
Jak se komunitní myšlení liší ve velkých firmách a startupech?
Startupy tímto způsobem v podstatě fungovat musí. Když rozjíždíte firmu, čekají vás těžkosti, pravděpodobně budete padat na hubu. To nejde dělat s lidmi, se kterými neladíte. A některé korporace dnes svým způsobem znovuobjevují startupový způsob existence. Ve velkých, vysoce organizovaných firmách se dívám na to, jak do nich vrátit ten kmen a s ním energii. Dobrým příkladem jsou třeba Česká spořitelna, Vodafone nebo samozřejmě Google, kde velmi silně vnímám, že lidé uvnitř fungují komunitně. A hned cítím úplně jiného ducha.
Samostatné téma jsou startupy, u kterých hrozí, že během růstu tu interní komunitnost ztratí. Bod zlomu nastává ve chvíli, kdy jdete po chodbě, potkáte někoho z firmy a uvědomíte si, že ho neznáte. Cílem rostoucího startupu by mělo být si komunitní principy udržet, ale doplnit je o nějakou strukturu, základní procesní rámec, který lidem ponechá svobodu, ale nějakým způsobem vydefinuje hrací pole. Aby to nebyl ani úplný chaos, ani úplný korporátní řád. Zkrátka něco mezi, vžilo se pro to označení „chaord“.
Víc gifů animovaných koťátek
Mohl byste uvést nějaký konkrétní příklad, jak lze do firmy vracet komunitního ducha?
Nedávno jsme v jedné bance implementovali projekt, který je inspirovaný Googlem. Konkrétně tzv. 20procentními projekty, každý zaměstnanec si může v části pracovní doby, tedy placeného času, dělat co chce. Je to zajímavý manažerský nástroj, který jsme v této bance uchopili rovnou i komunitně. Vznikla určitá volnost pro několik zaměstnanců několika oddělení a zároveň jsme je propojili mezi sebou. Tady je velmi zajímavé, že tento typ projektů přitahuje lidi, kteří jsou iniciativní, koukají za roh, a díky podobným projektům se v rámci sebevětšího korporátu navzájem najdou.
Co byste tedy poradil startupům, aby za úspěch a růst nemusely zaplatit daň v podobě odosobnění a vysoké míry organizovanosti?
Uvedu tři věci. Každý ve startupu by si měl říct, co to znamená být komunita. Může to znamenat, že si dáváme feedback. Že se navzájem známe, že si věříme, že věříme tomu, co děláme. Pokud chce startup zavést management, může ho dovést do struktury, kdy nezačne narušovat to přináležení a pořád bude součástí společenství, jenom s nějakou dedikovanou rolí, která zbytku pomáhá. Je také možné firmu rozdělit do různých částí, kdy už nedělají všichni všechno a přesto pořád táhnout za jeden provaz díky budovanému pocitu sounáležitosti s “kmenem” a smyslem celého projektu.
A jaké jsou ty zbylé dvě?
Zároveň je nutné si uvědomit, že když chceme, aby něco fungovalo komunitně, nejde to bez vztahovosti. Zrovna dneska jsem řešil s jednou firmou, že je do jejich komunitního společenství třeba vnést tzv. off-topic. Víc gifů animovaných koťátek, říkám. A oni na to, že to je úplně mimo. A to je přesně ono – je to úplně mimo, dělá to lidi lidmi. Taková off-topicová komunikace je pomáhá dostat k sobě a oni pak mohou jít a tvořit. Ve většině startupů se chodí společně na společné akce po práci, jezdí se na víkendy. To nemá nic společného s produktem. Spolupráce není mezi buňkami v excelu, ale mezi lidmi. A ti báječně fungují, když je necháte si odžít komunitní principy.
Důležitá věc je udržení pocitu, že v organizaci měníte svět. Je dobré poslání a dopad vnitřně neustále zvědomovat, komunikovat je všem, dávat lidi dohromady, nechat je rotovat. Kde já vidím svoji roli, není v tom pomáhat firmám tyto věci vymyslet, ale spíš si je uvědomit a možná se k nim vrátit.
PŘEČTĚTE SI: Mateřství? Rodiče nebereme jako přítěž, ale jako příležitost, říká podnikatelka Jana Sedláková
