Dvacet minut jógy denně a stres je fuč. Podobnou větu dneska určitě neuslyšíte, protože takto boj se stresem nefunguje. Pokud jste vytížení podnikatelé, nemáte čas na zbytečné rady, ale potřebujete spíše zamyšlení, jak praxi snižování stresu přirozeně včlenit do svého života. Nikoliv do diáře.

Smyslem tohoto článku není děsit tím, jak moc je stres škodlivý, co všechno působí v našem těle a jak negativně může ovlivnit naše životy. Asi si každý uvědomuje, že dlouhodobé fungování ve stresu není zrovna ideální. Ostatně smutných příběhů (úspěšných) lidí, kteří doplatili na přepracovanost a přemíru stresu, přibývá. A také lékařská věda už dokáže docela jasně popsat, co a jak nadměrný stres narušuje.

Takže pokud jste překonali to nejtěžší a rozhodli se zvednout hlavu od nekonečného přívalu e-mailů a trochu se zamyslet nad tím, jak se stresovat méně, můžeme začít. A hned na začátek si upřímně řekněme: „boj“ se stresem neznamená, že právě teď musíte začít využívat tu či onu úžasnou techniku nebo metodu pro redukci stresu. Ve skutečnosti to ani nemá příliš smysl. Cílem je naopak vnímat stres komplexně.

Základem je respekt

Stres je naší součástí a nikdy se ho nezbavíme. Podobně jako se dobří námořníci naučili „číst“ a respektovat počasí, musíme my zacházet se stresovými situacemi. Aneb řečeno námořničtinou: když se na oceánu vyskytne bouře, je dobré se jí vyhnout, ale pokud se to nepodaří, tak je nutné sundat plachty, uzavřít všechny dveře a poklopy a pokusit se to přečkat, jinak hrozí katastrofa. V životě to tedy neznamená stres eliminovat, ale lépe ho zvládat.

Značnou úlevu pocítíte v okamžiku, kdy si přestanete stres způsobovat sami. Když jsem nedávno hovořil s respektovaným psychiatrem Radkinem Honzákem a ptal se ho na stres, vysvětlil mi, že jde v podstatě o to, co běží v organismu. Je to taková vnitřní příprava na rvačku, úprk nebo přežití za krajně nepříznivých okolností. „Když se nahodí tento proces, tak to jede jako po tobogánu. A ačkoliv byl původně stres nastaven na záchranu života v biologických podmínkách, dneska jsou lidi schopni spustit tento energeticky velice nákladný a imunitu vyčerpávající proces ne proto, že je ohrožuje medvěd, ale že se vytočili, když je urazil soused,“ řekl mi.

Stejné je to v práci. Pokud jsme ve stavu permanentního pracovní nasazení, jehož cílem je dokonalost nebo příliš vysoko nasazená laťka, vystavujeme se sebedestrukčnímu stresu. Výsledkem pak není jen syndrom vyhoření, ale také rozvoj depresivní poruchy nebo riziko toho, že oslabený imunitní systém „spustí“ v těle nějaké onemocnění, například Alzheimerovu chorobu.

Odmítnutí dokonalosti není slabost

„Odmítnutí dokonalosti není rezignací na skutečnou a vysokou kvalitu života, znamená osvobození od nesmyslného a nesplnitelného diktátu. Je to obrácení pozornosti k reálným cílům, přiměřeně klidnému tempu a k životní pohodě,“ radí Honzák ve své knize Jak žít a vyhnout se syndromu vyhoření.

Samozřejmě, jistí jedinci mají fyzické předpoklady zvládat dlouhodobě nadměrnou zátěž a minimum odpočinku, ale takových je v populaci málo. A pokud mezi ně nepatříte, nehrajte si na různé „Havlíčky“ a „Teličky“, pracující přinejmenším 16 hodin denně, a poslouchejte své vlastní potřeby.

Ze všeho nejdříve začněte klást důraz na pravidelný spánek. Pokud spánek dlouhodobě zanedbáváte, je zvládání stresu mnohem náročnější. Problematice jsme se podrobně věnovali v dřívějším článku, a to opět v kontextu života pracovně vytížených lidí, takže se v něm řeší kompromis mezi povinnostmi a nutností spánku.

Vyrazte do přírody, snížíte stres.

Hned poté ignorujte jednoduché a instantní rady pro zvládání stresu typu „běžte na masáž a zacvičte si jógu“. Jsou v podstatě k ničemu. Ve skutečnosti je potřeba změnit způsob uvažování a celkového bytí. A základem toho je, že pokud se někde či v něčem necítíme dlouhodobě dobře, je potřeba hledat změnu.

Psychiatr Cyril Höschl říká, že je nutné zpestřit životní styl, ať už jde o pohyb, jídlo nebo duševní hygienu. Podle něj je potřeba mít jakousi trojnožku „práce, rodina, zábava“, a to s tím, že alespoň dvě tyto oblasti musí fungovat, aby člověk dobře snášel nepohodu v té třetí. „A také je dobré pěstovat humor, který je velikým chráničem před negativními dopady stresu,“ dodává v nedávném rozhovoru pro časopis Téma.

A pokud se nacházíme v těžké životní situaci, ať už je to třeba velká odpovědnost ve firmě nebo vážné onemocnění v rodině, je potřeba se naučit věci vhodně prožívat. Například mindfulness (česky popisované jako všímavost) umožňuje prožívat stres slaběji i kratší dobu. Zjednodušeně jde o vnímání vlastního těla a pocitů a porozumění jejich projevům. Takže pokud začínáme uvažovat černě nebo nás začíná sužovat stresující situace, dobře naučená technika všímavosti dokáže tyto tendence podchytit. Základem je ovšem dlouhodobá a pravidelná práce s vlastními myšlenkami.

Vystresovaná města a příroda

Život v mnoha velkých městech v Japonsku nebo Jižní Koreji je spojený s přelidněností, malým prostorem pro jednotlivce, stresem a přepracovaností. V Japonsku už dokonce oficiálně zavedli termín „károši“, tedy smrt z přepracování, která je způsobena kolapsem těla pod náporem práce a stovek hodin přesčasů. Lidé z těchto měst bezpochyby patří k těm nejvíce vystresovaným na světě, a proto tamní vlády věnují velkou pozornost hledání řešení, jak těmto lidem pomoci. A jedna část této pozornosti směřuje na výzkum člověka a jeho vztahu k přírodě.

Tamní zdravotní pojišťovny a státní granty financují speciální terapie, v jejichž rámci skupiny vystresovaných lidí vyjíždějí v autobusech do lesů a pod vedením instruktorů pozorují přírodu, soustředěně přičichávají ke květům nebo desítky minut sledují východ či západ slunce. Současný výzkum totiž ukazuje, že právě příroda má velmi blahodárný vliv na lidské zdraví, klid a pohodu. Už prostá přítomnost zeleně má prokazatelně pozitivní vliv na člověka – dokáže snižovat stres a posilovat kognitivní funkce, jako jsou pozornost nebo paměť.

Pomůže i virtuální realita

Jinými slovy, pokud do svého života zařadíte pravidelné krátké procházky parkem nebo lesem, bude vám psychicky lépe. Prostě odložte na pár minut mobil a pozorujte, dýchejte a snažte se nemyslet. A pokud nemáte žádný les v dosahu, dobře poslouží i pokojové rostliny či dokonce pouhé obrázky přírody. Proto jimi vybavte svou domácnost a kancelář.

Přírodu lze vnímat i vizuálně, takže skvělým pomocníkem může být i virtuální realita. Některé VR brýle už nepotřebují žádné kabely nebo výkonné počítače – stačí je nasadit a za pár okamžiků se můžete procházet savanou, lesem nebo po pláži. A to je nepochybně začátek.

Nature Treks VR je hra pro virtuální realitu, ve které se procházíte přírodou. (zdroj: Youtube)

Na závěr ještě další rady, jak lépe zvládnout stres:

• Svižná chůze – při chůzi musíte chodit tak rychle, aby to nebylo automatizované, takže na to musíte myslet. Tím vám nezůstane prostor pro další myšlenky.
• Jóga – procvičíte si tělo, začnete správně dýchat a celkově zlepšíte svou kondici, takže se budete cítit lépe.
• Dýchání – všímavé dýchání, při kterém pět nebo deset minut sedíte a soustředíte se pouze na svůj dech. Důležité je, abyste k sobě nepustili žádné myšlenky.
• Vyvážená strava – Nemusíte se stát veganem nebo zcela odmítat burgery, hranolky a čokolády, spíše z nich nedělejte pravidlo. A také jezte pravidelně, třeba noční přežírání vám způsobí špatný spánek a výsledkem je špatná nálada a stres.
• Meditace – zřejmě nejnáročnější technika, která má ale nejlepší výsledky. Abyste zvládli účinně meditovat, potřebujete pravidelný trénink. Je zbytečné vás ohromovat výčtem miliardářů, kteří se meditaci věnují, protože toto je o vlastním rozhodnutí a houževnatosti. Za pokus to ale stojí.

Tento výčet je fajn, ale vůbec nejdůležitější rada zní takto: nevnímejte předchozí rady jako univerzální všeléky, které vás během pár dnů či dokonce „během minuty“, jak mnohé články slibují, zbaví stresu. Jde vesměs o techniky, které slouží ke zklidnění, zvolnění nebo cvičení těla – neslouží primárně k redukci stresu. Je zcela nezbytné, abyste ve výsledku nebyli mnohem více vystresovaní nebo zpruzelí z toho, že vám jóga nebo meditace nepomáhá. Ze začátku je to úplně normální.

Osobně mám v této souvislosti nejraději scénu ze známé knížky Jíst, meditovat, milovat od Elizabeth Gilbertové. Píše v ní, že když se po náročné životní etapě dostala do Indie a konečně seděla na podlaze v budhistickém chrámu, ideálním místě k meditaci a poznání sebe sama, často se neoddávala samotné meditaci, ale zbytečným myšlenkám. Třeba o tom, jak si po návratu domů vyzdobí meditační pokojíček. „Když žádám svou mysl, aby se zastavila, je úžasné, jak rychle se začne 1) nudit, 2) zlobit, 3) upadat do deprese, 4) propadat úzkosti nebo 5) vše výše jmenované,“ napsala.

Nenásilné včlenění do života

Zkrátka, pokud se budete příliš soustředit na to, jak zvládnou stres, k ničemu to nepovede. Nesmíte propadnout všudypřítomnému módnímu boji proti stresu, ale musíte sami hledat a zkoumat, co vás uklidňuje, co vám dělá dobře a po čem se cítíte lépe. Není podstatné, jestli to bude pravidelná lekce jógy, zírání na klidné jezírko, dlouhá jízda na kole nebo poslech vážné hudby. Vyzkoušet můžete kdeco, ale důležité je vnímat, jak na to reaguje vaše tělo. A pokud něco z toho funguje, postupně a nenásilně to včleňte do svého života. Čím přirozenější to bude, tím lépe budete stres zvládat.

Foto: Pixabay

Zdroje: Radkin Honzák: Jak žít a vyhnout se syndromu vyhoření, Jon Kabat-Zinn: Život samá pohroma: Jak čelit stresu, nemoci a bolesti pomocí moudrosti těla a mysli, Rozhovor s Cyrilem Höschlem (časopis Téma 46/2019)