Z louže do bláta. Asi tak by se dala popsat situace našich těl, když jsme se kvůli koronaviru přesunuli z kanceláří na home office. Častým statickým sezením si huntujeme zdraví a neuvědomujeme si jeho důsledky, říká Nela Ďopanová a ráda by to změnila. Proto založila startup Fpohybu a snaží se „vklínit“ do firem, kde s týmem fyzioterapeutů učí pohybovou gramotnost. V rozhovoru pro StartupJobs Newsroom popisuje boj s následky pandemie, plány do budoucna i to, jaké drobnosti stačí, abychom svým tělům při celodenním sezení u počítače ulevili.

Příběh Nely Ďopanové a jejího startupu Fpohybu jsme poprvé přinesli před devíti měsíci. Tehdy měla za sebou vystoupení na velké konferenci před stovkami lidí, získala první významné zákazníky z řad firem a rok 2020 pro ni měl znamenat růst ve všech směrech. (Přečtěte si zde.)

Chtěla Čechy z kanceláří naučit, že správný sed neexistuje, jak přistoupit k pohybu v kanceláři, abychom si zbytečně nelikvidovali tělo. Zkrátka chtěla lidi ozdravit a ukázat jim, jak málo stačí k tomu, aby po čtyřicítce nebo padesátce nemuseli trávit nekonečné hodiny v ordinacích fyzioterapeutů kvůli bolestem zad, beder nebo rukou (a že jsou v tom Češi opravdu mistři). Měla k tomu nejlepší předpoklady, protože dokázala rozpohybovat sama sebe – poté, co si od lékařů vyslechla, že kvůli vrozenému rozštěpu páteře nebude chodit.

„Zásah v plné parádě“

Jenže v březnu se rozšířil koronavirus a její byznys, založený na osobním školení ve firmách, dostal nečekanou stopku. „Pandemie nás zasáhla v plné parádě,“ říká Nela a popisuje, jak všechny firmy okamžitě pozastavily spolupráci. Kanceláře se vyprázdnily, firemní výdaje se přiškrtily a najednou nebylo koho školit. Řešením nebyl ani rychlý přesun do onlinu.

Bylo to v nejméně vhodnou dobu, protože Fpohybu nebylo na úplném začátku, ale zároveň ještě nebylo v dostatečně velkém rozletu, aby mohlo chvíli „šlapat“ ze setrvačnosti. Nebyl investor, příjmy padly prakticky na nulu a chvíli to vypadalo, že se celý projekt už nerozpohybuje, dalo by se trefně podotknout. Ale teď, po pár měsících tápání a křečovité snaze o zachování vlastní existence, se Fpohybu zvedá ze země. Nela Ďopanová si možná řekla, že když to rozchodila jednou, možná to „rozchodí“ i tentokrát – v byznysu.

V rozhovoru pro StartupJobs Newsroom popisuje nejen to, jak se jí po koronaviru daří opět rozvíjet podnikání, ale otevřeně mluví i o tom, jak Češi zbytečně trápí svá těla – v kancelářích i na home office. A protože je celý její životní i podnikatelský příběh o pohybu, nechybí ani drobná cvičební inspirace.

Pětiminutovky na konferencích. Nela Ďopanová cvičí s účastníky, kteří tam celý den sedí.

Na podzim to vypadalo, že máte nakročeno k zajímavým zakázkám. Jak se vám dařilo a v kolika firmách jste zatím byli?

Díky aktivní komunikaci problematiky sedavého zaměstnání a jeho důsledků na lidské zdraví začaly firmy na toto téma alespoň zčásti slyšet. Od podzimu do jara jsme stihli působit asi v 15 firmách včetně i tří vysokých škol, ČVUT, VŠE a CERGE (Univerzita Karlova). Celkově jsme tak už spolupracovali s přibližně třemi desítkami pracovišť.

Co jste pro ně dělali?

Aktivity v jednotlivých firmách se různí. Někde šlo o jednorázový workshop, jinde o den zdraví nebo náš dlouhodobý program Akademie Fpohybu. Ta má nejlepší výsledky, protože už se nejedná jen o určitou formu motivace a inspirace, ale o systematické zvyšování pohybové gramotnosti účastníků. Z těchto spoluprací bych ráda zmínila studium MBA pod záštitou xPortu VŠE, kde dodnes s Akademií působíme.

Jakou máte zpětnou vazbu od firem a zaměstnanců, kteří už vaše služby využili?

Zpětnou vazbu si pravidelně poctivě sbíráme a s tou pozitivní se pohybujeme od 92 % u workshopů do 98 % u akademie. Pořád platí, že je pro nás nejnáročnější se do firmy dostat. Jakmile jsme tam, je zpětná vazba většinou velmi dobrá, což přisuzuji hlavě tomu, že jde o interaktivní formát.

Jak Fpohybu ovlivnil nástup pandemie koronaviru, karanténa a to, že lidé z kanceláří zůstali na home office? Padla i řada konferencí, a právě na nich také vystupujete…

Pandemie koronaviru nás zasáhla v plné parádě. Všechny naše aktivity do té doby probíhaly offline, kdy jsme fyzicky docházeli do firem. Ze dne na den bylo všechno pozastaveno.

Hned jsme se snažili adaptovat, takže jsme veškeré aktivity převedli do onlinu. Nicméně z naprosto nové situace a strachu z toho, co bude, se skoro všechny firmy rozhodly naši spolupráci pozastavit. I nyní trvá, že většina firem se snaží o minimalizaci nákladů, takže je to náročná situace, nejen pro nás, ale všechny služby v oboru.

Jak jste na to reagovali?

V první řadě jsme se snažili podpořit situaci ve firmách, se kterými jsme doposud spolupracovali, takže jsme všem zaslali webinář ohledně pohybu a nastavení pracovního místa při home officu. Veškeré naše programy pro B2B jsme pak upravili, abychom s nimi mohli do onlinu.

Ale protože byla situace ve firmách nejistá, rozhodli jsme se i pro aktivity směrem k veřejnosti, což jsme dříve neplánovali. Nastartovala je naše iniciativa pravidelného vysílání „pozdravu home officu“ na Facebooku, která trvala dva měsíce. Šlo o sérii kompenzačních pohybů pro sedavou práci. Byli jsme jedni z prvních, kdo začal takto živě vysílat, takže jsme si získali pozornost.

Dalším krokem bylo vytvoření webinářů pro jednotlivce a měsíční program Akademie online. Tyto aktivity směrem k veřejnosti nám vynesly alespoň částečný zisk pro přežití během karantény. Záznamy z webinářů jsou neustále na webovkách k dispozici a jednou za čas vykopneme nový. (úsměv)

Myslíte si, že je online vzdělávání cesta i pro Fpohybu? A je to vůbec rentabilní?

Firmy většinou pořád dávají přednost offline aktivitám. Nicméně díky karanténě a našemu přechodu na online jsme i tady našli možnost v šíření naší myšlenky s cílem zvyšovat pohybovou gramotnost a pomoci s budováním pohybových návyků.

Online vzdělávání v oblasti pohybu je náročné, nedokážete člověku dát zpětnou vazbu, musíte jinak pracovat s motivací a navíc je vše náročnější na udržení pozornosti než offline. My navíc nejsme online cvičení, za nás jde o mikropohyby, které člověk aplikuje během celého dne, nejen během hodiny sportu denně. Věřím, že formou, přes kterou edukujeme, pak tyhle pohyby zvládne každý sám v obýváku.

Fpohybu míří hlavně do firem a cvičí s lidmi v kanceláři. To koronavirus na čas úplně zastavil.

Jaké jsou vaše plány na další měsíce? Co když se vrátíte s cvičením do kanceláří, a pak to vše znovu „smete“ druhá vlna?

V minulých měsících jsme se zaměřili v rámci obchodu na budování vztahů a zjišťování, jaké v této situaci mají firmy největší výzvy. Telefonovali jsme a povídali si, abychom zjistili, kde a jak můžeme mít největší přínos. Jak už jsem říkala, hodně firem má paradoxně stále zájem spíše o offline služby.

Od září máme domluveno pět firem na dlouhodobou spolupráci, takže v plánu je se vrátit do kanceláří. Nicméně počítáme i s možností druhé vlny, ať už přijde, nebo ne. Z toho důvodu pracujeme na zmíněných online produktech.

Příležitost vidíme i ve vzrůstajícím počtu home officů a jejich trendu i do budoucnosti. Nově jsme také navázali spolupráci se slovenskou firmou Neseda, která vyrábí unikátní židle s filozofií, že „nejlepší sed je ten další“. Za to se Fpohybu podepíše, a tak jsme se stali partnerem Nesedy pro Česko. Stejně tak už dokážeme zprostředkovat i jiné ergonomické pomůcky s tím, že základ zůstává ve vzdělání, tedy naučit zaměstnance, jak potenciál dané židle nebo pomůcky využít.

Kolik vás nyní v Fpohybu působí a jak máte rozdělenou práci?

Organizačně jsme na to stále dvě, takové holky pro všechno. Moje kolegyně Pája má na starosti hlavně obchod, já potom produkt, tým, marketing a takové ty právnické srandy. Externě máme tým asi 8 lidí, kteří jsou „vyškoleni“ v našem konceptu.

Vím, že jste se dlouho prali s cenotvorbou. Proč jste nakonec zvyšovali ceny?

Fpohybu jsem zakládala ještě při škole a tehdy jsme cenu stanovila poměrně dost nízko. Po státnicích, kdy jsme se i s Pájou (kolegyně Pavlína Lašticová, pozn. red.) do práce na Fpohybu vrhly naplno, jsme udělaly podrobný propočet nákladů a času. Stejně tak se koncept, jak pracujeme v kancelářích, od počátků poměrně změnil. Z toho důvodu jsme cenu zvýšily.

Jaké poznatky jste získali z doby koronaviru a toho, že lidé přesedlali z kanceláří domů? Jsou pohybové návyky a sezení horší?

Zásadní rozdíl je určitě v pracovním prostředí. Převážná část lidí doma nemá počítač ani adekvátní židli se stolem, většinou pracují na notebooku u jídelního stolu nebo z gauče. Podle našich zpětných vazeb se pracovníci rozdělili na dva tábory. Ti, kterým to vyhovovalo, si dokázali najít svůj vlastní režim a pravidelný čas na pohyb. Druhý tábor se setkal s naprostou neorganizovaností a péče o tělo šla dolů.

Obecně se bolesti zad zvýšily, z velké části to bylo dáno nevhodným ergo setupem i nedostatkem pohybu. Následně po rozvolnění regulací to hodně lidí se cvičením přepálilo. A z toho vzniklo poměrně dost zdravotních problémů a bolestí.

Co lidé nejvíce zanedbávají, ať už v rámci home office, nebo v kanceláři? A jak a kdy na to doplatí?

Jako nejrizikovější skupinu vnímám ty, kteří tráví převážnou část svého pracovního času za počítačem. Jak a kdy na to doplatí, je relativní otázka. Záleží, jak vypadá zbytek jejich dne, jak se svým tělem dokáží pracovat a jak ho vnímají.

Nejvíce se setkáváme s chronickými bolestmi, které se postupně zhoršují až do doby, kdy je velice obtížné se jich zbavit. Zanedbává se měnění poloh během dlouhodobého sezení, pohyb během pracovní doby všeobecně a hlavně mikropohyby. Spousta lidí zatím s tímto konceptem vůbec není seznámena, nebo ho nevnímá. Snažíme se lidem předat, aby vnímali své tělo i během pracovní doby. Hodina sportu denně nevykompenzuje proseděné hodiny v práci.

Nela Ďopanová své tělo zná. Lékaři jí říkali, že nebude chodit. Dnes chodí a cvičí.

Co jsou mikropohyby?

Mikropohyby jsou pohyby, které mohu dělat kdykoli a kdekoli, nepotřebuji si na ně „booknout“ místo v kalendáři a nemusím mít speciální pomůcky. Například se jedná o napřímení se, následné uvolnění, pohyby s pánví, srovnat si předsunutou hlavu, zacentrovat ramena, uvolnění šíje a podobně. Pohybová gramotnost znamená, že vím, proč si sem tam položit chodidla celou ploskou na zem, proč se co nejčastěji ze židle zvedat nebo jak si můžu uvolnit šíji. Jsou to všechno „malé“ pohyby, ale protože tady mluvíme o převážné části dne, kterou v práci strávíme, mají pohyby a polohy strávené v práci na naše těla velký význam.

Často se stává, že zaměstnanci chtějí super drahou ergonomickou židli, jenže když neumí pracovat a vnímat hlavně svoje tělo, židle to rozhodně nezachrání. Navíc spousta lidí následně ani neumí využít plně potenciál dané židle.

Jaké další rychlocviky byste doporučila?

Rychlocviky? Zajímavý název. (smích) Určitě bych doporučila pár kompenzačních pohybů pro sedavou práci. Jak jsem zmínila, některé můžete najít na Facebooku Fpohybu. Pohyby na protažení páteře, předloktí a přední strany stehna. Když to půjde, co nejvíce choďte do schodů a párkrát si zadřepujte. Uvědomte si, že každé zvednutí a sednutí ze židle je dřep. Zaměřte se na mikropohyby a ty si trénujte kdykoli během dne. Stejně tak se párkrát za den nezapomeňte napřímit a uvolnit, ať už vsedě, tak ve stoje. Není dobré ve statickém sedu zůstávat déle než 20 až 45 minut, protože při delší době už na páteři začínají vznikat chronické změny.

Máte k dispozici nějaká konkrétní čísla, jak Češi kvůli sedavému zaměstnání trpí?

Hotový máme jeden výzkum, kde jsme nasbírali informace od 123 zaměstnanců z různých firem, kteří mají sedavé zaměstnání. A nejzajímavější výsledky jsou tyto – 88 % zaměstnanců do 30 let uvedlo, že trpí bolestmi pohybového aparátu, které mají souvislost s výkonem jejich práce. Potvrdila se nám poměrně velká neznalost zdravotních důsledků dlouhodobého sezení na lidské zdraví. 82 % respondentů by si v rámci pracovní doby přálo pohybovat více a 70 % zaměstnavatelů vůbec neřešilo ve své firmě ergonomii.

Momentálně připravujeme také výzkum ekonomického rázu, kde se snažíme vyčíslit, kolik zaměstnavatele stojí bolavý zaměstnanec. Tohle je velmi zajímavá spolupráce s předním českým ekonomem. Jméno ale zatím nemůžu prozradit.

Foto: Archiv Fpohybu