Když dorazíte do ateliéru Poner, obklopí vás všudypřítomný a intenzivní šelest, spousta mluvení, pobíhání, přenášení věcí a zkoušení oblečení. Prý je to tak pořád. Jakub a Nikol, sourozenci, kteří známou módní značku vybudovali z ničeho, zkrátka pracují v chaosu a zatím se to vyplácí. V rozhovoru pro StartupJobs Newsroom vzpomínají na náročné začátky, kdy se spodním prádlem obíhali noční kluby, i první úspěch na karlovarském festivalu, který je katapultoval mezi tuzemskou návrhářskou elitu.

Pětipatrový dům v Maiselově číslo 21 byl v roce 1911 postaven jako velmi prominentní bydlení. Byl unikátní třeba tím, že se v něm uhlí dopravovalo výtahem, takže lidé nemuseli běhat do sklepa, a před vchodem byl chodník dlážděný červeným a černým mramorem. Byty byly netradičně prostorné a měly dvě toalety, pokoj pro služku i prádelnu.

Dnes v jednom z těchto bytů sídlí ateliér módní značky Poner, kterou v roce 2015 založili sourozenci Jakub a Nikol Ponerovi. A slavnému domu, který je jen pár kroků od Staroměstského náměstí i Pařížské ulice, rozhodně nedělají ostudu. Jejich šaty si totiž oblíbila řada celebrit nebo známých osobností a na inauguraci svého muže si je vzala i první dáma Ivana Zemanová. Během pěti let své existence se Jakub a Nikol stali svébytnou a nepřehlédnutelnou součástí tuzemského módního byznysu a nyní se nebrání ani světovému rozletu.

Jak se v současné době, která je plná takzvané „fast fashion“ i extrémní konkurence módních návrhářů, dá vůbec uspět a vytvořit úplně novou úspěšnou značku? Podle Nikol je za tím hlavně nekonečná dřina a vytrvalost. „Velkou roli hraje pracovitost. To, že se občas stane průšvih, je přirozené, ale důležité je, že pak pracujete do noci, abyste to zachránili. Dělali jsme všechno pro to, aby lidem zářily oči. Spousta lidí k nám chodí stále na doporučení,“ říká Nikol.

Byt proměnili v ateliér

Ona zpočátku s módou neměla nic společného, pracovala jako barmanka, skladnice a později si přivydělávala jako vizážistka. Její bratr Jakub se živil jako designer pro nábytkářskou nebo obuvní firmu, ale odjakživa byl zapálený pro módu a toužil navrhovat šaty. Když se v roce 2014 setkali v Praze, začali spolu bydlet a později svůj byt proměnili v ateliér.

Nejprve vyráběli zdobené spodní prádlo, které pak nabízeli nočním klubům. „Udělali jsme prádlo, dali ho do kufru a objeli noční kluby, kde jsme ho nabízeli tanečnicím,“ vzpomíná Nikol s tím, že tyto cesty absolvovali i několikrát do týdne. Pracovali hlavně po nocích, protože měli svá zaměstnání. Šili, fotili a plnili sociální sítě svými produkty - a přestože měli s prodeji úspěch, ze svých výdělků sotva pokryli náklady na bydlení. Ale ověřili si, že to jde, a nechtěli se vzdát.

Jakub toužil navrhnovat oblečení odjakživa. Splnil si svůj sen.

Nikol se později podařilo získat dotaci na šicí stroje, z bytu se přesunuli do nového ateliéru a postupně se v jejich nabídce vedle spodního prádla objevily i šaty a zdobené róby. Od začátku si práci rozdělili tak, že Jakub vymýšlel společenské šaty a Nikol se věnovala marketingu, fotkám nebo se starala o běžné denní povinnosti. Úplně tehdy vyřadili osobní život, pracovali sedm dní v týdnu a často i při večerním odpočinku u vína debatovali o práci. A díky tomuto enormnímu nasazení postupně získávali bohatší a později i mediálně známé klienty.

„Od začátku jsme se chtěli zaměřovat na vyšší klientelu. A když se jednou dostanete do povědomí známých osobností, je to cesta, která se vám přímo nabídne. Najednou jste trendy, zajímaví a ony se potom úspěchy nabalují,“ říká Jakub a popisuje, že stačí jedna marketingově významná událost, která v jednu chvíli přivede větší množství zákazníků, a značku to rychle posune dále.

„Spousta lidí na začátku investuje do marketingu, reklamy na Googlu nebo Seznamu, aby byli vidět. Ale v tomto světě je to jinak. Osobnosti často chodí na společenské akce a potřebují šaty. My jim je půjčíme a oni mají za úkol, aby o nich vyšel PR článek. V něm se zmíní, od koho jsou šaty, a takhle funguje protislužba. Na začátku jsme nepřetržitě makali, půjčovali a ono se to vyplatilo,“ říká Nikol. A dodává, že určitou roli nakonec hrálo i atraktivní jméno. „Kdybychom se jmenovali Malinovi, asi by to bylo těžší.“

A pak přišel Jágr…

Klíčový úspěch přišel v roce 2016. „Jednoho dne Veronika Kopřivová na Facebooku zmínila, že potřebuje šaty. Napsala jsem jí a ještě ten den jsme se potkali. Zrovna chodila s Jaromírem Jágrem – a takhle vznikly Vary s Jágrem. To byl TEN velký boom, potom už nás všichni znali,“ vzpomíná Nikol.

Další zlom přišel o dva roky později, když zavolala první dáma Ivana Zemanová a objednala si šaty na druhou prezidentskou inauguraci. Miloši Zemanovi tehdy ušili kravatu a díky této zakázce se setkali i s první nepříjemnou vlnou kritiky a odsudků. V té době si uvědomili, že sociální sítě mohou být nejen účinným prodejním nástrojem, ale i zdrojem nenávisti. Jakub a Nikol se za zakázku pro prezidentský pár a jejich dceru postavili a období překonali.

Během pěti let se jim podařilo dostat v českém módním byznysu velmi vysoko, dnes mají milionové obraty a úzce spolupracují s třicítkou lidí. Z toho přibližně třetina se pohybuje každý den v ateliéru a ostatní jsou spolupracovníci, především z řad krejčích a krejčových, kterým zadávají zakázky na šití. „Spolupracujeme s různými externisty, kteří mají své dílny, ať už jde o krejčovství po Praze, nebo jinde, kde zadáváme šít košile,“ říká Nikol.

Koordinace roztříštěných zakázek a lidí je momentálně to, s čím nejvíce bojují. Značku totiž stále vedou výhradně spolu. „Bohužel jsme lidi, kteří zbytečně pracují v chaosu, byť by si ten život mohli udělat jednodušší. Chaos je u nás typický od počátku, ale doufám, že se z něj jednou vymaníme,“ přiznává Nikol. A popisuje, že ona je z dvojice sourozenců více vystresovaná a nervózní, zatímco Jakub je klidný a přemýšlivý. „Jsme hodně progresivní a rychlí i díky tomu, že chci všechno hned. Většinou si to vydupu,“ dodává s úsměvem.

Jakub a Nikol Ponerovi. Jejich podnikání dnes inspiruje i další rodiny ke společným projektům.

S koronavirem přišly změny

Vrchol chaosu a změn zažili v době první vlny koronaviru, která značku tvrdě zasáhla. Byly zrušené plesy, svatby a další společenské události, jako třeba festival v Karlových Varech, a Ponerovi najednou neměli zakázky. Během krátké doby museli totálně upravit své fungování.

„Začali jsme dělat levné roušky pro všechny i drahé roušky, abychom se přiblížili našim typickým klientům. Úplně jsme ateliér překopali, připadali jsme si jako na poště, bylo to neustálé balíkování. Vždycky jsme se zaměřovali na dražší kousky, ale tím, že jsme dali věci za 150 korun, se dělo něco, co jsme ještě nezažili. A už to zažít nechci,“ líčí Nikol.

Ještě na jaře se Ponerovi zaměřovali hlavně na šití společenských šatů, a levnější oblečení pro denní nošení v podstatě vůbec nedělali. Ale díky tomu, že se jim rychle rozjel prodej přes e-shop, zaměřili se i na takzvané „casual“ věci. „Překlenulo se to na ‚velkovýrobu’. Předtím to byla zakázková výroba, ale teď už se jede ve větším množství,“ vysvětluje Jakub. Podle něj se společenské akce dříve nebo později vrátí, ale nový režim fungování značky už zřejmě zůstane. „Posunulo nás to do něčeho jiného. A bude to tam pořád.“

I Nikol, která má na starosti obchod, zjistila, že se daleko jednodušeji dělají obraty na levnějších věcech než na šatech s vyšší cenou. „Náš rozvoj trochu brzdí zakázková výroba. Ale když jsou věci na skladu, tak si je někdo objedná, vy to odešlete a hotovo,“ přemýšlí Nikol a dodává, že zakázkové šití sice znamená více peněz, ale také nové návrhy a opakovaná setkání s klienty, což je časově náročné.

Dále do světa?

Neznamená to, že by se chtěli zakázkového šití vzdát, ale prodej „hotových“ věcí by měl tvořit významnější část prodejů. V současné době proto plánují i vznik vlastního butiku, kde chtějí prodávat své nové kolekce. „Pro nás není ani tak specifické být na nejvíce rušné ulici, ale zároveň si vybíráme, ulice na nás musí dýchat pravou atmosférou. Zároveň nejsme závislí na cizincích a lidech z ulice, lidé si nás našli ve druhém patře i v 17. patře,“ popisuje Nikol s tím, že butik by mohl být v provozu už letos.

Do budoucna se Ponerovi nebrání ani další expanzi. I proto letos založili hned dvě firmy, což představuje významnou strategickou změnu, protože doposud tímto způsobem nefungovali. „Spolupracujeme se spoustou lidí, kteří nám říkali, že je to lepší. A je to i z toho důvodu, kdybychom jednou připravovali franšízy nebo se zaměřili na zahraničí a chtěli do firmy pustit investora. Což bez společnosti a dohledatelných obratů není možné,“ dodává Nikol v rozhovoru.

Foto: Aleš Funke (hlavní) a archiv sourozenců Ponerových