Kateřina Vacková se ve svých 22 letech od lékařů dozvěděla, že má rakovinu vaječníků. Naštěstí se podařilo nemoc odhalit v počáteční fázi a léčba proběhla dobře. Možná v důsledku této zkušenosti se tehdejší studentka medicíny rozhodla pootočit své profesní směřování a začala se věnovat prevenci rakoviny a později i dalších nemocí. Založila organizaci Loono a její kampaně oslovily stovky tisíc lidí. Nyní v Loono končí jako ředitelka.
Dnes osmadvacetiletá Kateřina Vacková během pěti let kolem organizace Loono koncentrovala na 300 spolupracovníků, školitelů, dobrovolníků i ambasadorů, kteří Čechům vysvětlují, proč je důležité nepodceňovat své zdraví a je dobré chodit na preventivní kontroly.
Se svými workshopy vyrážejí do škol, firem i na hudební festivaly a do dnešního dne se jim podařilo proškolit 50 tisíc lidí. Další stovky tisíc pak jejich aktivity oslovily přes sociální sítě, média a šuškandou. Výhledově chce Loono vyrazit i do zahraničí, a proto chystá workshopy v angličtině.
Dvě úspěšné kampaně, třetí „na spadnutí“
Loono má za sebou dvě velké kampaně, #prsakoule a Žiješ srdcem. První se věnovala prevenci rakoviny prsou a varlat, druhá pak kardiovaskulárním onemocněním. Nyní na HitHitu doběhla crowfundingová akce na třetí kampaň, kterou nazvali Dole dobrý. Řešit bude sexuálně přenosné nemoci, sexuální dysfunkce, neplodnost i inkontinenci. Požadovanou částku 350 tisíc korun překročili o více než 50 tisíc.
Sama Kateřina se nyní po pěti letech rozhodla pro změnu. Koncem června oznámila, že opouští post výkonné ředitelky organizace a hledá svého nástupce. V rozhovoru pro Newsroom StartupJobs popsala náročné fungování Loono a naznačila i to, kam povedou její další kroky.
Kateřino, končíte ve vedení Loono. Proč jste se tak rozhodla?
Neodcházím z Loono úplně, přesouvám se do pozice ambasadora a budu kontaktem pro velké partnery. Ale v exekutivní roli končím, protože po těch třech a půl letech aktivního ostrého provozu a pěti letech vůbec cítím, že je čas na další etapu. Jsem člověk, který věci začíná, zvedne to z podlahy, ale operativní řízení a růstový management potom dokáže někdo dělat daleko lépe než já. I pro dobro firmy jsem se rozhodla udělat krok stranou a nechat jiného člověka řídit společnost a strategičtěji ji vést.
Jako founder občas nemáte brzdu. Cítím, že v některých věcech mi to operativní řízení bere moc energie, proto dělám preventivní kroky, abych nevyhořela. Kdybych měla řídit firmu takovým stylem a tempem dlouhou dobu, určitě se mi to stane.
Kateřina se chce prevenci v medicíně věnovat i nadále, jen v rámci jiného projektu. (Foto: Martin Faltejsek)
Kam míříte?
To já zatím netuším, jsem ve fázi, kdy si to potřebuju rozmyslet. Tím, že jsem otevřela pozici ředitele, přišla i mně spousta pracovních nabídek, takže se potkávám s lidmi, ať už jsou ze startupů nebo inovativních firem v medicíně. Chci zůstat ve zdravotnickém oboru, ale jestli půjdu někam pracovat, nebo si od podzimu založím vlastní projekt, to ještě netuším. Ale neumím „multitaskovat“, potřebuju to dobře předat a uzavřít kapitolu. Potom se budu poohlížet, co bude dál.
Co u nového ředitele hledáte?
Hledám hlavně selský rozum a to, že má ten člověk něco za sebou a umí řešit problémy. Je to o tom, že se každý den snažíte najít řešení a cestu, jak dál. Myslím, že ten člověk musí mít řešitelský přístup k problému, pak zvládne cokoliv. Je potřeba mít pozitivní mindset – že to vyřešit jde, to je alfa omega všeho.
Jaké zásadní věci si vybavíte, když se ohlížíte na pět let strávených v Loono?
Když budu za 50 let vzpomínat, tak na to, že to byla obrovská škola – od řízení lidí, práci s penězi, komunikaci na obchodních schůzkách, mluvení do médií, mluvení na konferencích... Byla to neuvěřitelně akcelerovaná škola života.
A určitě budu vzpomínat na to, na čem to stojí a padá, a to jsou lidi. Dalo mi to možnost vytvořit komunitu více než 300 lidí, kteří organizací prošli, nebo v ní ještě pracují. Ti lidé mi pomohli to dostat tam, kde je to teď. Každý jeden z nich je neuvěřitelně inspirativní, protože chce dělat něco navíc pro společnost. A stejně tak to jsou lidé, kteří jednou dokážou spoustu věcí - my jsme pro ně odrazovým můstkem v kariéře. Myslím, že i oni budou rádi vzpomínat, že jsme se tady potkali a zjistili, že je možné věci měnit.
Tým Loono (Foto: Martin Faltejsek)
Je v Česku složitější vybudovat neziskovku, nebo firmu?
Nerozlišuju mezi neziskovku nebo firmou, protože neziskovka je firma. Je to právní entita, která musí dělat účetnictví, financování a hlídat výkonnost lidí a deadliny. Ve fungování není rozdíl, jen v tom, že startupy raisujou peníze a dávají ekvity, my raisujeme peníze a ekvity nedáváme, ale reportujeme dopad na společnost. Takže v tom rozdíl není.
Držela jste po celou dobu neziskovku ve finanční kondici? Nebo jste občas neměli na věci, které byste chtěli?
Jsme stabilní v tom, že zaplatíme závazky, které máme. Ale chtěli bychom růst daleko dynamičtěji. Chtěli bychom otevřít více poboček a mít více modelů brožur a dalších věcí. Ale já už jsem se naučila, že ne všechno jde hned. A je lepší na to jít opatrněji než se dostat do většího průšvihu.
Nemáme žádné půjčky, rosteme pomalu, rozumně. Ale pořád nemáme cash flow na rok, ale jen na kratší úseky, a to je rizikové. Pořád z toho občas nespíte a je to stresující. Ale věřím, že i s příchodem nového ředitele se tyto věci stabilizují.
Kam může Loono dále růst?
Máme už třetí kampaň, Dole dobrý, která je zaměřena na reprodukční zdraví. Ale témat do budoucna je celá řada, od zdraví zubu přes duševní zdraví, prevenci závislostí, cukrovky až po sportovní medicínu nebo výživu. Věřím, že trend v medicíně jde od diagnostiky k prevenci, takže všechno, čemu lze předcházet, vidím u nás. Ať už je to edukace úrazů, nebo něco, co může zabránit lidem, aby se zranili.
Kampaní bude přibývat, my už je navíc umíme generovat rychleji. Na víkend se zavřeme a vykopneme nové téma, dáme dohromady odborné podklady a grafiku. Už jsme si to vyzkoušeli a to portfolio, ze kterého si školy, firmy nebo festivaly budou moci vybírat, poroste.
V těchto dnech jste úspěšně dokončili crowfunding na poslední kampaň, získali jste přes 400 tisíc korun. Dařilo se vybírat peníze stejně úspěšně jako u těch předchozích dvou?
Bylo to pomalejší, na chvíli jsme byli i nervózní, když dva dny nic nepřibylo. Ale dalo se to očekávat, je to jiné téma. Lidé na to neumírají, rezonuje to s jinou cílovou skupinou, pokrývá vše od sexuálně přenosných chorob přes neplodnost až po úniky moči. A to jsou témata, která se nedotýkají každého, ne všichni si to neuvědomují.
Naproti tomu rakovinu a infarkt (předchozí dvě kampaně, pozn. red.) máme v rodině každý, takže tam to bylo dynamičtější, protože to zarezonovalo s každým. Ale podařilo se nám to vybrat i díky tomu, že nám tam peníze poslaly dvě firmy, které si vybraly partnerství kampaně. Jen za tím byla spousta práce a oslovování, takže jsme se určitě zapotili.
Při workshopech využívají školitelé speciální modely (Foto: Kateřina Drtinová)
Dělali jste nějaké chyby?
Ano, každý den. Od toho, že oslovíte špatné partnery, kteří dělají problémy, nebo najmete špatné lidi. Nebo uděláte nějakou interní reguli, kterou lidé ve vašem týmu „zhejtí“. Slepých uliček je strašně moc, i co se týče workshopů. Dlouhou dobu tam byly věci, které ty lidi nezajímaly, a trvalo, než jsme si to uvědomili a vyhodili je. Ani nevím, jestli bych to nazvala chybami, jsou to nějaké provozní kotrmelce. Nějaká vyloženě velká chyba tam nebyla.
Rakovinou si za život projde až třetina Čechů, prevenci ale dost podceňují. Co v kampani nejvíce fungovalo? A co vnímáte za největší úspěch?
Tisíce a desetitisíce lidí nám dávají vědět, že díky nám zašli k doktorovi, nebo změnili praktika, protože jsme jim řekli, že ho můžou změnit, když nejsou spokojeni. Ženy nám dávají vědět, že konečně byly na gyndě. Předtím tam nebyly pět let a my jsme jim řekli, že to je fakt hodně důležité. A v tomto ten pozitivní vliv cítit je, mluví se o tom.
Hodně lidí dá na to, o čem se mluví, jedna paní povídala… Když vám kamarádka řekne, že byla na gyndě, vy pak jdete k jejímu gynekologovi, protože byl dobrý. Často proto pracujeme s tímto „world of mouth“, aby si to lidé mezi sebou předávali. Proto máme i merchandising, placky, nálepky, šíříme to podvědomými cestami, aby to lidi nestrašilo, ale péče o tělo jim přinášela radost.
Autor: David Budai
Foto: Archiv K. Vackové a Loono
